Už zažil masovou střelbu v Česku. Máme tísňová tlačítka i chytré kamery, říká

Bez varování vstoupil s pistolí do čekárny traumatologie. Po střelbě Ctirada V. zůstalo 10. prosince 2019 sedm obětí, útočník toho dne později spáchal sebevraždu.

Vedení Fakultní nemocnice Ostrava se od té doby ještě intenzivněji zabývá ochranou takzvaného měkkého cíle, místa s vysokou koncentrací lidí. Ve špitále zavedli řadu opatření, včetně tísňových tlačítek nebo inteligentních kamer. „Vždy musíte zvažovat, aby to bylo uživatelsky komfortní,“ zdůrazňuje ředitel nemocnice Jiří Havrlant, který zařízení vedl i před čtyřmi lety při útoku.

Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl o střelbě na pražské univerzitě?

Zamrazilo mě. Tragédie, která se stala u nás před čtyřmi lety, samozřejmě zůstává v hlavě. Události na Karlově univerzitě jsou nepředstavitelné. Chtěl bych všem pozůstalým vyjádřit hlubokou soustrast a poraněným popřát, ať se z toho co nejrychleji dostanou. Lidé, kteří byli bezprostředně blízko, ať už studenti či zaměstnanci, jsou silně psychicky zasažení. Vím to z vlastní zkušenosti. Je velice dobře, že se o ně starají psychologové, interventi a peeři. Tito pracovníci jsou v tuto chvíli nepostradatelní.

Krátce po tragédii se začíná mluvit o ochraně takzvaných měkkých cílů. Jak se vaše nemocnice v tomto ohledu po čtyřech letech posunula?

Bezprostředně potom jsme začali řešit opatření, která uděláme hned, nebo ve střednědobém horizontu, abychom zdravotníky i pacienty s doprovodem co nejvíc ochránili. Na druhou stranu ale nemocnici nemůžete zavřít třeba bezpečnostními rámy.

Jak si právě s těmi protichůdnými motivacemi poradit?

V personální oblasti jsme hned navýšili počty pracovníků ostrahy. I fyzická přítomnost takových lidí je důležitá. Jsou vybavení, včetně neprůstřelných vest. Na vybraných pracovištích jsme nainstalovali tísňová tlačítka. Také jsme navýšili počet kamer. Pořídili jsme technicky vyspělejší. Letos se nám podařilo doplnit částečně analytické kamerové nástavby. Inteligentní kamera je účinnější.

Co tedy umí?

Nevyužíváme zatím všechny moduly. Detekují třeba pády osob. Kontrolují vstup do nějaké zóny, umí rozpoznat zanechaný předmět. Mapují například pohyb aut nebo podezřelých osob. Umí rozpoznat zvýšenou tepovou frekvenci člověka. Připravujeme teď ještě detekci zvuků, abychom minimalizovali bezpečnostní rizika pro lidi.

Avizovali jste také třeba uzavírání dveří na dálku. Funguje toto opatření?

Takto ne, ale hned v roce 2020 jsme areál doplnili různými závorami, ploty, které jsou hlídané centrálně. Na některých místech jsou dveře, které se otevírají jen jedním směrem a pro povolané osoby.

Zmiňoval jste bezpečnostní rámy. Jsou problematické na tak frekventovaném místě, jako je nemocnice nebo škola?

Měkkému cíli nikdy nezajistíte stoprocentní ochranu. Bezpečnostní rámy za mě nejsou možné. Třeba nemocnice je a priori otevřený objekt pro lidi. Na druhou stranu musíte minimalizovat nebezpečí. Jdeme spíše jinou cestou. Zmínili jsme inteligentní kamery, ale máme také podrobné návody pro jednotlivá pracoviště, jak se zachovat v krizových situacích. Zahrnují instruktážní videa s modelovými situacemi. Děláme pravidelná taktická cvičení s Policií ČR. Všechno máme zabalené v novém střednědobém plánu bezpečnostního rozvoje nemocnice pro roky 2023 až 2027. Máme přesně rozepsané cíle pro jednotlivá pololetí. Je velmi důležité mít toto připravené.

Známe obrázky z Číny, kde kamery lidem rozpoznávají obličeje, místní jsou pod neustálým dohledem. Je to však obrovský zásah do soukromí. Má se česká společnost touto cestou vydat?

Musí to být citlivé. Zajistit ochranu musíte, ale zároveň je potřeba udržet, aby to bylo uživatelsky příjemné, únosné. Vím, kam míříte, ale musíte vždy zvážit, co je možné.

Máte smutnou, ale velmi cennou zkušenost. Je něco, co byste doporučil lidem po útoku na univerzitě?

V tuto chvíli je nejdůležitější využít psychologickou pomoc. S těmi zasaženými lidmi je nutné pracovat. Myslím, že se to děje, a za to jsem rád. Co se týče nemocnic, plán prevence a bezpečnosti je nastavený. Fakultní nemocnice se mu ve spolupráci se zřizovatelem (Ministerstvo zdravotnictví) věnují.

Měl být český stát i při vaší zkušenosti v zavádění podobných opatření rychlejší?

V operačních a dotačních programech je na tuto oblast pamatováno. Řeší se to.

Jinými slovy jste při zavádění opatření po útoku nenaráželi na nějaké překážky?

Ba naopak. Využili jsme různé dotační tituly, se zřizovatelem jsme to pravidelně řešili. Funguje to.

Nicméně pokud to člověk nezažije přímo, je asi těžko představitelné, že se něco takového v bezprostřední blízkosti může stát?

Ano, jsou to situace, které jsme vídali jen ve zprávách a na záběrech ze zahraničí. Najednou se dějí i u nás. Přeji všem zasaženým, ať se jim hlavně dostane psychické pomoci.