Článek
V posledních týdnech se znovu rozhořela debata o očkovací politice. Rozpoutalo ji především hnutí SPD, které prosazuje změny takzvané Národní očkovací strategie (NOS) – dokumentu, jenž má sjednotit přístup státu k prevenci infekčních nemocí a podpořit využívání očkování v populaci.
Nejvýraznějším kritikem strategie je poslanec Jan Síla, v současnosti jediný lékař za SPD ve Sněmovně. Profesí je neurochirurg, očkováním se odborně nezabývá. „Jako SPD jsme zásadně proti současnému znění NOS,“ říká. Vadí mu například doporučování vakcín proti chřipce nebo covidu-19, které označuje za nefunkční a zbytečné.
Odborníci na vakcinaci ale podobná tvrzení odmítají. „Politici by si měli sáhnout do svědomí, jestli svými neodbornými prohlášeními nepoškozují prevenci v České republice,“ reaguje profesor epidemiologie a předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Chlíbek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Někteří členové SPD nyní požadují „zásadní revizi“ Národní očkovací strategie. Jak se na to díváte?
Očkovací strategie byla opakovaně probrána odbornými společnostmi. My (Česká vakcinologická společnost, pozn. red.) jsme se také na tvorbě podíleli a v tuto chvíli nám připadá, že je realistická, vyvážená, odborně podložená. Zatím nevidíme důvod na ní něco revidovat.
Ze strany kritiků zaznívá, že nesouhlasí s doporučováním očkování proti chřipce, mluví o ekonomickém tlaku. Jak to jako předseda České vakcinologické společnosti vnímáte?
Proočkovanost proti chřipce máme nejnižší v Evropě. V tuto chvíli je strategie nastavena tak, že by se očkování mělo doporučovat – měla by se zvýšit proočkovanost. Dopady ve snížení hospitalizací, komplikací a úmrtí na chřipku u očkovaných jedinců jsou vědecky podložené. Neznám stát, který by ve strategii neměl toto očkování.
Pokud má někdo jiné výsledky, ať je předloží a budeme o nich diskutovat. Ale já jsem žádné, které by šly proti doporučování očkování proti chřipce, neviděl. Zatím jsme skutečně nenašli důvod, proč strategii měnit. Dokud kritici nepředloží jasné podklady s odbornými daty, výsledky studií nebo vědeckými závěry, to pro mě není validní informace. Jestliže někdo něco takového tvrdí, má předložit odborné argumenty. A ne jen říct pocitově, co si myslí.
Jedním z hlavních mluvčích kritiků je poslanec Jan Síla (za SPD), který je zároveň vystudovaný lékař.
A co má za obor, víte?
Je to neurochirurg.
Neurochirurg ať si povídá, co chce. Já o neurochirurgii neříkám nic, protože jí nerozumím. Troufnu si tvrdit, že ani on nerozumí očkování. Jen to, že je poslanec, mu nedává mandát tvrdit, že je všechno špatně a že to udělá lépe. K tomu nemám víc co říct. Zažili jsme to i během covidu, kdy o očkování mluvili lidé, kteří mu nerozumí a v životě se jím nezabývali.
„Čísla jsou jasná“
Tím narážíme na problém, který u očkování je – obrovské množství dezinformací, které někdy zaznívají i ze strany lékařů. Jak se s tím dá podle vás bojovat?
Politici by si měli sáhnout do svědomí, jestli svými neodbornými prohlášeními nepoškozují prevenci v České republice. To záleží na nich, my to těžko můžeme ovlivnit.
Já mám k dispozici studie, které potvrzují účinnost očkování proti chřipce. Ano, každý rok může být větší či menší, protože virus se mění, nicméně žádný stát kvůli tomu nezrušil doporučení očkovat. I přesto, že účinnost je variabilní mezi sezonami, je vždy dostatečně vysoká k prevenci komplikací, těžkých průběhů a hospitalizací.
Najednou přijde politik, který řekne, že je očkování zbytečné, a nemá pro to jediný důkaz nebo studii. Za mě je velmi nebezpečný trend, že lidé, kteří jsou nejvíc slyšet, využívají neodborná stanoviska a zaštiťují se tím, že jsou poslanci.
Jsou přitom jasná čísla, i česká, kolik nás chřipková epidemie každoročně stojí, například na nepřímých zdravotních výdajích – lidé jsou totiž doma na neschopenkách nebo s dětmi. Ty náklady se pohybují řádově v miliardách korun. Proto státy, ale i zaměstnavatelé, kteří si to umí spočítat, očkování proti chřipce hradí. Ve Spojených státech amerických například lékař, který není očkovaný, během sezony nemůže pracovat v nemocnici.
Jedním z cílů strategie je zvyšování proočkovanosti mezi zdravotníky, ale i obecně ve společnosti. Co by podle vás mohlo fungovat?
Určitě je to otázka přístupu vedení nemocnic, které by mělo považovat očkování za součást profesionality lékařů. Pokud lékař přichází k pacientovi, zvlášť imunitně oslabenému, například na imunosupresi nebo chemoterapii, nemocnice by měla zajistit bezpečný personál.
Považujeme za normální, že si lékař vydezinfikuje ruce před odběrem krve, ale nepovažujeme za normální být očkovaný proti chřipce. Snažíme se každoročně informovat ředitele nemocnic a apelovat na ně, aby své lékaře k očkování vedli, zvlášť když ho mají zdravotníci bezplatné.
Možná by měl existovat i tlak pacientů. V některých zemích je běžné, že pacient ví, zda je lékař očkovaný proti chřipce. Lékaři tam dokonce nosí označení. Takže například onkologický pacient hned ví, že je pro něj lékař bezpečný.
Co předchází doporučení vakcín
Ze strany SPD zaznívá také kritika začleňování doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Mohl byste vysvětlit, jak to vlastně funguje a jaké jsou naše pravomoci?
Jakékoliv odborné stanovisko WHO není závazné pro žádný stát. Je dobrovolné. Odborné autority se samozřejmě snaží tato doporučení brát v potaz, ale vždy se musí zohlednit situace konkrétní země.
Například WHO někdy doporučuje méně dávek vakcíny, protože se dívá na situaci globálně a snaží se zlevnit očkování pro chudší země. Pro nás to ale nemusí být přijatelné, protože chceme maximální ochranu a máme na to finanční prostředky. Proto někdy zůstáváme u dvou nebo tří dávek, i když WHO doporučuje jednu. Doporučení WHO tedy nejsou závazná, ale často slouží jako dobré východisko pro národní doporučení.
Co všechno je potřeba shromáždit, aby vůbec mohlo vzniknout nějaké doporučení k očkování ze strany odborné společnosti?
Nejdříve řešíme tzv. burden of disease – tedy dopady nemoci v populaci: Kolik případů je, jak se nemoc přenáší, kolik je komplikací a hospitalizací. Potom se posuzuje, zda existuje očkovací látka, jak je účinná, jak je schválená a v jakém schématu se používá. Dále sledujeme doporučení a zkušenosti z okolních zemí s podobnou úrovní medicíny.
Pak je to otázka případného zařazení do očkovacího kalendáře a úhrady – zda bude hrazené, nebo samoplátcovské. A ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi se vybírají rizikové skupiny, například kardiovaskulární nebo metaboličtí pacienti, u kterých je očkování nejdůležitější.
Vidíte ještě nějaké oblasti, kde je podle vás problém s nízkou proočkovaností? Komu byste vakcínu rozhodně doporučil?
Určitě jsou to pneumokoková onemocnění u seniorů. Očkování je plně hrazené, ale proočkovanost je nízká, lidé to podceňují. Další je epidemie virové hepatitidy A, která je řešitelná očkováním, ale očkování se u nás příliš nevyužívá. Podceňuje se také riziko klíšťové encefalitidy, přestože máme jeden z nejvyšších výskytů a každý rok tři až čtyři úmrtí.
Nemáme také chráněné děti proti rotavirům, které způsobují časté infekce u kojenců a často se šíří v nemocnicích. V řadě zemí je toto očkování běžnou součástí dětského kalendáře, u nás zatím ne. Další oblastí je pásový opar. Ten může u starších lidí způsobovat velmi silné neuralgie (silná záchvatovitá bolest, pozn. red.), které nejdou dobře tlumit analgetiky. Očkováním tomu lze předejít, ale problémem je zatím vysoká cena vakcíny.
