Článek
Pražští radní zkraje listopadu schválili přípravu nové koncepce přístupnosti veřejných toalet. Cílem je do budoucna zajistit, aby byly zdarma a bezbariérově dostupné na každých 300 metrech - a mohli je využívat mimo jiné lidé se zdravotním postižením nebo sociálně slabší.
Podle posledních dat Institutu plánování a rozvoje z roku 2023 je v hlavním městě přibližně 360 veřejných toalet na jeden milion a čtyři sta tisíc obyvatel. Pod to ovšem spadají i benzinové pumpy, obchodní centra či fast food řetězce. „Rozpad do městských částí nemáme, obecně ale platí, že v centru je pokrytí lepší,“ říká vedoucí kanceláře komunikace IPR Matouš Hutník.
Mezi Pražany jsou nejpopulárnější toalety v obchodních centrech – zejména proto, že jsou dobře dostupné a čisté. Právě to bývá u veřejných toalet často problém. Podle pražských radních by proto mohla být řešením spolupráce s restauracemi a kavárnami. Provoz veřejných toalet je navíc finančně náročný. Například jedno použití v metru vyjde město v průměru na devítinásobek toho, co zaplatí návštěvník.
„Budovat nové toalety ze strany města by bylo dlouhé a nákladné, protože poté by se o ně pravděpodobně muselo starat město samo. Proto vítám model, kdy město naváže spolupráci s restauracemi ve městě, aby poskytovaly toalety zdarma na základě domluvy, a bude o tom dostatečně informovat občany. Toalety ovšem musí být rovnocenně přístupné všem obyvatelům včetně osob s hendikepem,“ uvedl radní pro majetek, transparentnost a legislativu Adam Zábranský (Piráti) s tím, že by podniky toalety zpřístupnily za předem domluvených podmínek s magistrátem.
Rozdělení provozovatelé
Myšlenka zapojení podniků do systému veřejných toalet není v Praze nová. Už v roce 2021 spojil sousedský spolek Probuďme Nusle několik kaváren a restaurací, které se označily logem „vstřícné místo“. Kolemjdoucí si v nich mohli nejen odskočit, ale také si zdarma napustit kohoutkovou vodu do vlastní lahve.
Na Praze 7 takový model funguje už od roku 2016. ,,Na dveřích máme ceduli a žádný problém s tím není. Jen kdysi tu pravidelně chodila jedna bezdomovkyně, které jsme pak dali ban, protože tu žebrala. Ale jinak zpravidla nikdo problémový. Úklid má pak na starost naše uklízečka. My jen doplňujeme, když nám někdo řekne, že něco chybí,” uvádí barmanka z kavárny poblíž parku Stromovka.
Podobné zkušenosti mají i další podniky v okolí Letné. ,,Ti lidé si často něco pak i koupí. O žádných problémech nevím. Moc lidí tu možnost ani nevyužívá. Mě jen naštve, když někdo přijde a beze slova tam automaticky jde. Pro mě osobně je jít na záchod do podniku až krajní nouze. Buď jdu tady do obchoďáku, nebo prostě dojdu domů, když tu bydlím,” říká obsluha podniku z ulice Milady Horákové. Zároveň však dodává, že určité výhrady přeci jen má: ,,Aby to byla samozřejmost, že by podnik byl zároveň veřejný záchod, to nevím. Možná jsem konzervativní, ale to by měly být dvě oddělené věci, gastro a toalety.”
Část provozovatelů podniků se proti záměru vymezuje. ,,Proč bych já jako podnikatel v oblasti pohostinství měl zároveň provozovat záchody pro veřejnost? Co mají teprve říkat provozní z centra Prahy. Tam jim bude každou chvíli chodit nějaký turista. A ta správa města sama ví, že to není levná sranda,” říká majitel kavárny u Obchodního centra Stromovka.
„Měli by si to sami vyzkoušet“
Ani v centru města nejsou názory provozovatelů jednotné. Někteří říkají, že toalety veřejnosti dobrovolně otevírají už nyní. Jiní zase upozorňují, že jejich zaměstnanci nezvládnou současně obsluhovat hosty a několikrát denně udržovat čistotu záchodů, které by navíc využívali i lidé „z ulice“. Často vycházejí z předchozích zkušeností.
„Měli by si sami přijít vyzkoušet, jaké to je čtyřikrát až pětkrát denně čistit záchod a k tomu obsluhovat. A kdo mi pak proplatí všechna ta ukradená mýdla, rozbitá záchodová prkénka, osušky, vodu a elektřinu?“ říká provozovatelka kavárny ve Vodičkově ulici k současnému plánu pražské rady.
,,To má být pro zákazníky. Člověk se na úklid musí převlékat. Nedávno tam kolega musel jít s tampony v nose. To nevíte, jaký to dokáže být smrad. Ale možná, až tady vybudují novou čtvrť, tak by mohli dát nějaké veřejné záchody tam,” tvrdí pro změnu provozovatelka kavárny na Smíchově.
Podniky chtějí samy rozhodovat, koho na toaletu pustí
Další oslovení majitelé a zaměstnanci podniků uvádějí, že by s návrhem problém neměli, pokud by si mohli ponechat právo rozhodnout, zda konkrétní osobu na toaletu pustí. Obávají se zejména situací, kdy by nevhodné chování nebo špatná hygiena takových návštěvníků mohla negativně ovlivnit prostředí pro jejich hosty. To se však může dostat do rozporu s požadavkem města, aby toalety byly rovnocenně přístupné všem.
,,Mně to je jedno. Sem chodí lidé běžně na záchod. Ale jestliže ten člověk smrdí nebo je opilý, hned ve dveřích ho posílám pryč. Takového prostě nepustím a je jedno, kdo to je,” tvrdí provozovatel hospody na Karlově náměstí.
,,U nás to tak funguje téměř od začátku. Ale udělat z toho nařízení, to je zásah do individuálního fungování podniku. Já jako barman mám právo na to vyhodit, koho chci,” říká zase obsluha podniku na Újezdě.
Jeho kolega ze stejného podniku k tomu dodává: ,,Dojít si na záchod je lidské právo. Klidně pustím i někoho ‚z ulice‘. Většinou sem ale chodí nějací turisté nebo někdo, kdo čeká na tramvaj. Ale je pravda, že já ten záchod neuklízím. My hlavně řešíme, aby si tam nechodil nikdo píchat do žil.”
Radní Adam Zábranský k tomu dodává, že koncepci nyní připravuje Institut plánování a rozvoje a že zatím neví, jak by mělo město ke sporným situacím přistoupit. „Věřím, že vymyslí nějaký způsob, který opravdu povede ke zvýšení počtu veřejností využitelných toalet. Aktuálně proto čekáme, s čím IPR přijde,“ říká.
Podle vedoucího kanceláře komunikace IPR Matouše Hutníka se na konkrétních návrzích nyní pracuje. Kdy by mohly být hotové, jasné zatím není.
