Článek
Anonymita ve většině zemí světa ustupuje obavám spojeným s bezpečností. Pořízení SIM karty v nich znamená i povinnou registraci a s ní spojené poskytnutí pravých osobních údajů, otisku prstu či skenu obličeje. Česko patří ke státům, kde je stále možné zakoupit SIM kartu bez registrace. Pokud by se o ní v budoucnu uvažovalo, hrozí, že i tady by šla úroveň soukromí dolů.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod článkem na toto téma. „Chraňte si své soukromí a minimalizujte svou vlastní digitální stopu. Uvědomte si, že ‚ta úžasná technika‘ musí sloužit vám, a nikoliv vy jí,“ píše například čtenář Martin Novák.
Přečtěte si původní článek:
Mirek Mareš: Anonymita versus bezpečnost je téma, které má na obou stranách dost silné argumenty pro i proti. Vzhledem k tomu, že už dneska dáváme údaje všude možně, tak bych v konci anonymních simek neviděl zas až takový problém. Ve výsledku se zeptejte sami sebe, k čemu ji potřebujete?
- Pavel Vytáčka (reaguje): Kdo se vzdá svobody ve prospěch bezpečnosti, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost.
Martin Kováč: Tohle totální šmírování a sledování na každém kroku by nevymyslel ani Orwell. Ještě, že mobilní telefony nebyly za socialismu, to by žádný „listopad“ nebyl. Všichni by drželi huby a krok. Naštěstí se topíme v naprosté a ničím neomezené svobodě a demokracii, takže si každý může říkat do mobilu a psát na internet naprosto vše, co ho napadne. Vůbec, ale vůbec nic mu za to nehrozí…
Petr Štěpán: Ještě štěstí, že v tomhle je EU rozumná. Zakazuje skenování obličejů i zneužívání AI pro např. hodnocení zaměstnanců (AI Act). Ale jak dlouho. Hodně států ve snaze kontrolovat občany chce prosadit změny. Snad se EU nedá.
- Radek Malinovsky (reaguje): Tak třeba na pražském letišti je skenování obličeje úplně běžná věc. Každému, kdo projde halou, je naskenován obličej a porovnán s databází hledaných lidí. Mimochodem už několik let.
Josef Beňo: Registrovaná SIM karta již nezachrání. Ráno vylezete z baráku, mají vás kamery, sednete do auta a auto dnes odesílá, jak rychle jedete, kam jedete, vylezete z auta, mají vás kamery, vlezete do obchoďáku, mají vás kamery, vlezete na nádraží, mají vás kamery, vlezete do restaurace, mají vás kamery. Vždyť jsme šmírovaní na každém rohu, ta simka už je jenom třešnička na dortu.
Tomáš Suchánek: Lidé, a zejména mladí, kteří digitálnímu otroctví zcela propadli, by si měli uvědomit, kdo má na jejich soukromí zájem. Pro vládnoucí Systém je člověk pouze číslo. Takováto degradace lidské osobnosti má svou historii. Kdysi se např. zabití otroka (majetku) nepovažovalo za vraždu. K podobnému pohledu na člověka máme nyní silně nakročeno. Veškeré technologické vymoženosti se nám samozřejmě prezentují jako pokrok a výborná služba pro nás. Ale je to jako s ohněm: „Dobrý sluha, ale zlý pán.“ U většiny mladých lidí je mobil součástí těla a bez něho nedokážou komunikovat ani žít. Smutná doba.
- Michal Arendáš (reaguje): Prý mladí, ale staří, hlavně ti, co zažili socialismus, si svobody neváží už vůbec. Smutná doba, když někdo v dobrém vzpomíná na období socialismu v Československu.
Zdena Majerova: Není důvod mít anonymní SIM kartu. Taky takové zpočátku ani nebyly. Vše bylo pěkně na smlouvu. Anonymita jen nahrává podvodníkům, kteří po podvodu číslo ihned vymění za jiné. Běžně si v zahraničí kupuji jejich kartu, registrace je otázkou pěti minut. Jelikož neprovádím žádnou trestnou činnost, nevidím v tom problém.
- Jan Novák (reaguje): Jsou země, kde je trestné kde co. Novináři, aktivisti, atd. toto potřebují. Stát se to časem může i u nás, tak přece nebudeme mít pro tyto účely předpřipravenou infrastrukturu?
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Vodasa Michal: Je hezké, jak se státy snaží o své občany starat. Jen ten argument s bezpečností poněkud pokulhává. Je to stejné, jako když řeknete - na každé dveře dáme státem ovládaný zámek, aby náhodou nezapomněl občan zamknout.
Hynek Střelka: Nástupce George Orwella by mohl napsat knihu 2084. Třeba by otevřela oči dnešní důvěřivé mladé generaci radostně sdílející všechna svá osobní a mnohdy i intimní data. Když jsem já v 80. letech četl 1984, tak jsem si říkal, to přece není možné, vlastně ano, jak on to dokázal takhle předpovědět? Akorát ty televizory, co sledují chování člověka i doma, to bylo v dobách přístrojů Tesla Orava, Mánes Color, Merkur, Aleš Color apod. zcela ze světa sci-fi. O pár let později už jsme měli v obývákách TV s kamerou a trvalým připojením k internetu. Když to Orwell psal, tak to mnozí brali za přehnané, za nadsázku, dnes je to realita a to naštěstí nejsme komunistickou zemí typu Severní Koreje. Tedy znovu vyzývám nějakého chytrého až geniálního vizionáře a spisovatele: napište román 2084, ať vidíme, kam až to nechceme nechat zajít!
Jiří Najer: Teď se to spoustě lidí nemusí zdát jako problém, ale člověk musí vidět až na ten extrémní konec - vemte si Čínu, kde díky social credit score a prakticky neustálému sledování neuděláte ani krok z baráku, pokud se to vládě nebude líbit. Hoďte žábu do horké vody a vyskočí, ale dejte ji do studené a postupně ohřívejte a ochotně se vám uvaří zaživa…
Jaroslav Šťastný: Podle mě je tu jeden argument, který v článku sice zazněl, ale dost nejednoznačně. I když je nějaký stát právní a má solidní, demokratickou vládu, nabourat se do vládní databáze dat postahovaných z mobilů je mnohem snazší, než se jednotlivě muset nabourávat do každého jednoho mobilu.
Milan Tomes: Obávat se „Velkého bratra“ jen kvůli registraci SIM je přehnané – samotná neregistrovaná SIMka anonymitu nevytvoří. Existují desítky způsobů, jak se SIM či telefon spojí s konkrétní osobou (IMEI, triangulace BTS, metadatové vzory, wifi, platební stopy, ověřovací SMS apod.). Pro skutečnou anonymitu by bylo potřeba vést velmi přísný OPSEC postup. Koupě anonymní SIMky je jen drobná součást celého puzzle. Kdo to myslí vážně, musí řešit životní vzory, zařízení, chování online a kombinaci zdrojů dat, ne jen samotnou registraci.
Pavel Březina: Rád jezdím do Karibiku. Používat roaming by vyšlo na děsivé peníze, takže situaci řeším přes místní karty. Když jsem ji kupoval poprvé, kroutil jsem hlavou, proč tak blbnou s dokládáním totožnosti. Ostatně dva doklady tam musíte mít, i když si vyměňujete peníze za místní karibské dolary. Někdy si ani neuvědomujeme, jak si u nás žijeme relativně volně.
Jan Miksa: Povinná registrace nic neřeší. Třeba v Itálii se registrují televizní karty a přesto existují prodejci, kteří na eBay prodají kartu registrovanou na sebe, nebo spíše na svoji firmu.
Jaroslav Finklar: Aneb jsme jen figurky s falešným pocitem soukromí. Chytré přístroje jsou jen prostředkem k našemu případnému naprostému ovládnutí. Kdo to zlehčuje, nevidí, kam se svět ubírá.
