Zabíjet plynem, nebo stavět městské holubníky? Města řeší, co s ptáky

Kdo bydlí v okolí Strossmayerova náměstí v pražských Holešovicích, ten pohled dobře zná. Na střechu budovy s nápisem Ekospol se snáší hejno holubů. Další opeřenci vyčkávají na protilehlé budově finančního úřadu. Holubi jsou sice v hlavním městě všudypřítomní, málokde je ale lze nalézt v takovém množství, jako tady.

Není náhoda, že se slétají zrovna sem - těší se přízni v těch nejvyšších patrech. Šéfem developerské firmy Ekospol je totiž Evžen Korec, miliardář a také známý milovník zvířat včetně holubů.

„Krmíme je na vlastní střeše. Shromažďují se tam v dobách zimy, kdy by spousta z nich nepřežila,“ říká pro Seznam Zprávy Korec, který mimo jiné stojí v čele Zoo Tábor.

Jenže ne každému dělá zvýšený výskyt holubů v místě radost. „Občané z dotčené lokality se na nás obracejí. Stížnosti se týkají především nepořádku vyplývajícího ze zvýšeného výskytu holub,“ říká k tomu mluvčí Prahy 7 Martin Vokuš s tím, že městská část situaci řeší dlouhodobě, holubi se sem ale opakovaně vracejí.

Praha 7 není jedinou radnicí, která podobné spory tuto zimu řeší. Města se potýkají jak se stížnostmi na velké množství holubů ze strany obyvatel, tak s odporem aktivistů vůči jejich odchytávání.

Jen v Praze žije holubů asi sto tisíc. Městské prostředí tomuto druhu vyhovuje. Nachází tady dostatek míst k hnízdění, třeba na střechách, půdách či okenních římsách. I proto se často hovoří o holubech jako o přemnožených.

Holubů přitom ve městě setrvale ubývá, upozorňuje ornitolog Lukáš Viktora, který se v České společnosti ornitologické zabývá ochranou ptáků v zástavbě. „Před rokem 1989 jich bylo 150 až 180 tisíc,“ říká.

I přesto podle něj i dnes představuje současná populace holubů ve městech problémy. A nejde jen o znečištění ulic, domů a památek trusem, peřím či uhynulými jedinci. Viktora zdůrazňuje, že holub není v Česku původním druhem, vznikl vyšlechtěním z holuba skalního, který se zde nikdy přirozeně nevyskytoval.

Holubi tak konkurují domácím ptákům, někdy i chráněným. „Typicky jde o rorýse, kavky, vlaštovky. Tam, kde holubi opanují celý podstřešní prostor, velmi obtížně nacházejí uplatnění,“ vysvětluje Viktora.

A přítomnost holubů s sebou může nést i zdravotní riziko pro lidi, kteří s nimi přicházejí do styku třeba na půdách či balkonech, upozorňuje ornitolog. „Je přenašečem některých chorob, speciálně ornitóz, které mohou způsobit zápaly plic nebo záněty mozkových blan. Mají parazity, roztoče, kteří mohou být při vdechnutí problematičtí,“ říká.

„Regulace je tedy stoprocentně na místě. Záleží ale jak se provádí,“ dodává Viktora.

Praha 7 každopádně spěje k vyřešení rozporu mezi zastánci a odpůrci holubů. Městská část se s Korcem ve spolupráci se spolkem Holubi v nouzi domluvila na přesunu ptáků. Podle Korce pro ně vznikne nový holubník, jeho lokaci ale zatím nesdělil. „Holubi budou přemístěni tam. Je to otázkou týdnů, možná dvou měsíců,“ říká Korec.

Právě městské holubníky platí za nejhumánnější možnost, jak alespoň trochu snížit populaci holubů. V Praze jeden stojí třeba na Mariánském náměstí. Funguje následovně: Holubi, kterým poskytuje přístřeší, zde snáší vajíčka. Ty pak pracovníci odebírají a nahrazují je atrapami, takže holub nesnese nová.

„Pravidelně odebíráme vajíčka – přes 300 kusů za rok -, sbíráme trus, 680 kilogramů ročně, a odebraný trus pravidelně testujeme na toxoplazmózu, salmonelózu nebo psitakózu. Kapacita tohoto prototypu je 150 ptáků a je nyní plně obsazen,“ uvedla Petra Fišerová, za Záchrannou stanici hlavního města Prahy, která holubník provozuje.

Podobná zařízení v posledních letech vyrostla třeba i v Českých Budějovicích, v Brně nebo v Plzni.

I tak ale i dnes města po celém Česku stále využívají „tradičnější“ způsoby regulace - tedy odstřel či odchycení do klecí a následné usmrcení plynem. Například v Pardubicích takto každou zimu odchytí až 1000 ptáků.

V posledních letech se ale tyto metody setkávají s kritikou aktivistů. Přes 700 podpisů třeba získala v posledních dnech internetová verze petice s názvem „Holubi nejsou odpad – zastavme jejich likvidaci na Praze 9“, která protestuje proti odchytům v této městské části a žádá místo toho výstavbu holubníků. Podobné protesty letos zaznamenaly právě také Pardubice nebo Nymburk.

„Odchytávání a střílení holubů je barbarství, které se dělá pouze na divokém východě. To nedělá civilizovaný stát,“ míní už zmíněný Evžen Korec, který protesty podporuje. „Zabíjení holubů navíc nemá vůbec žádný význam a vede pouze k omlazení populace,“ říká a odvolává se na studie ze zahraničí, například ze švýcarské Basileje, podle které po letech neúspěšných snah o snížení populací odstřelem pomohlo až zavedení holubníků.

Zástupci Prahy 9 se vůči petici hájí tím, že využívá zákonem a veterinárními předpisy schválený postup regulace holubů, podobně jako další města a obce Česka. Chytání a usmrcování holubů zajišťuje certifikovaná firma. Zdůrazňuje také, že se populace holubů snaží regulovat i jiným způsobem. V říjnu vypustili sokola stěhovavého, přirozeného predátora holubů.

„Účinnost tohoto opatření budeme průběžně vyhodnocovat a podle výsledků budeme zvažovat další postup,“ uvedl radní pro životní prostředí Prahy 9 Jan Poupě.

Vedení městské části se každopádně rozhodlo uspořádat debatu o řešení regulace populace holubů. 7. dubna se jí zúčastní kromě odborníků také veřejnost, včetně zastánců městských holubníků.

Mezi zastánce holubníků naopak nepatří současná předsedkyně výboru pro životní prostředí pražského zastupitelstva Lucie Kubesa z ODS. „Roční náklady na jeden holubník se pohybují kolem 120 tisíc korun. Jsou hrazeny z rozpočtu Hlavního města Prahy. A za rok jsme schopni vysbírat něco kolem 400 vajec. Efektivita je tak z mého pohledu nulová,“ míní.

Na dotaz, zda by Praha měla dle jejího názoru holubník zrušit, odpověděla, že to tak „v zásadě je“.

„Praha by se měla chovat ekonomicky a racionálně. Podporuji chov sokolů. Jedna z nejdůležitějších věcí je, abychom pomocí strážníků důsledně prosazovali dodržování obecně závazné vyhlášky, která se týká znečišťování veřejného prostranství, kterou je explicitně zakázáno krmit zvířata na veřejných prostranstvích,“ říká Kubesa.

Odchytávání ptáků, zavádění holubníků či vypouštění sokolů může počet holubů ovlivnit, ale pouze částečně, upozorňuje ornitolog Viktora. Radnicím by doporučil jiné opatření - a to zejména preventivní.

Připomíná, že k úbytku holubů v Praze od roku 1989 došlo zejména díky opravám zdevastované zástavby po změně vlastnických práv v souvislosti s pádem komunistického režimu.

Proto radí zejména zkusit minimálně městské budovy zabezpečit tak, aby na nich neměli holubi možnost hnízdit. Lze například opravit budovy tak, aby se holubi nedostali na půdy, nebo je opatřit hroty a sítěmi.

Navrhuje také účinnější zákaz krmení holubů. „Pomohlo by například upravit řády v domovech pro seniory tak, že se nesmí krmit holuby,“ říká.