Oběť místních proti velké vodě. V Heřminovech zmizela třetina obce

„Tady byl jeden barák a tam další takový podlouhlý. To šlo všechno dolů,“ ukazují Milena Šmigurová s dcerou Danielou na místa, kde ještě před rokem stávaly domy.

Stojíme před bílou stavbou s hnědými okenními rámy. Jejich domov pod náporem rozvodněné řeky Opavy vydržel.

Omítku má stále omlácenou do dvou metrů. „Novou budeme dělat na podzim, nebo až na jaře, jak to pořádně vyschne. Byt ještě nemáme daný do kupy. Měli jsme tam metr dvacet vody. Stříkala i ze záchodu. Doteď máme zdroj pitné vody kontaminovaný. Nejdřív nám ji vozili, teď už musíme nakupovat,“ vypráví Milena.

Jsme v Kunově, místní části Nových Heřminov. V obci, kde má do sedmi let vyrůst přehrada, která částečně zmírní riziko velké vody. Ale hlavně pro sídla dál po toku, včetně Opavy či Krnova.

Vlhké mapy na zdech. Obouchané zdi. Opuštěné domy. Na následky ničivých povodní nejde zapomenout ani rok poté. Řeka Opava teče jen pár metrů odsud, loni za pár hodin spláchla celé území.

Zatopila asi 80 procent obce. Demolice se nevyhnuly dvacítce budov, včetně osmi rodinných domů a šesti chalup. Více než dvacet lidí přišlo o bydlení. Mnozí se museli přestěhovat do provizoria, jiní už se vrátit nemohou, nebo nechtějí.

Ti, kteří mohli zůstat, bojují. „Jsem samoživitelka. Používali jsme vysoušeče, z elektrárny pak přišlo vyúčtování na 30 tisíc korun. Původně slibovali, že něco odpustí. Ne, museli jsme to zaplatit v plné palbě. Alespoň jsem si domluvila splátkový kalendář,“ líčí Milena, která v úklidové firmě čistí i jiné zatopené domácnosti.

Ani tak nejsou místní zapšklí. Matka s dcerou opakovaně připomínají solidaritu lidí. Děkují majitelce hotelu, která je po povodni na dva měsíce ubytovala. Nebo dobrovolníkům, kteří rodině pomáhali čistit dům od všudypřítomného bahna. Při povodni narychlo zachraňovali domácí zvířata, několik králíků se jim utopilo. „Mám činčilu, ta plavala, i když kožich nesmí do vody. Naštěstí přežila,“ usmívá se dcera Daniela.

Řeka Opava zase teče ve svém korytě, rok uplynul rychle, ale děsivé vzpomínky zůstávají v lidech. „Vrací se s každou bouřkou. Je to nepříjemné. Máme z toho strach,“ přiznávají ženy.

V Kunově začíná odznova hned několik stejnojmenných příbuzných, v legraci si říkají „Šmigurastrasse“.

Do smíchu jim ale často není. Milenina teta Marie o nájemní dům přišla úplně. V Kunově žije přes 50 let. „Všechny baráky, kde jsem za tu dobu bydlela, vzala voda,“ povzdechne.

Domácnost, stejně jako syn, pojištěnou neměla. Přišli o všechno.

Teď na prahu sedmdesátky začíná v nájmu jen pár desítek metrů od původního domova. Každý den chodí okolo prázdné parcely. „Byla to hrůza. Slepice, prasata jsme stačili zachránit. V altánu zůstala kočka. Jdu pokrmit zvěř. Co bych dělala v Bruntále? Jsem zvyklá na vesnici,“ má jasno.

Další příbuzný František Šmigura žije nedaleko. Venku tahá kusy naporcovaných kmenů, aby měl dřevo na zimu. Mísí se v něm únava s bojovností. „Bydlím v patře, ale přišel jsem o zahradu, o pily, o havěť. Maminka tu bydlela 45 roků, na stará kolena se musela přestěhovat do pečovatelského domu v Bruntále. Ségře vzala voda celý dům,“ říká.

„Snažím se, abych v zimě bydlel a topil. Narodil jsem se tady, chci tu zůstat. O víkendech chodím pomáhat po okolí s různými řemeslnickými pracemi,“ shrnuje základní starosti. Přiznává, že zažívá nejtěžší rok v životě.

Ze spodních pater nájemního domu je stále cítit vlhkost. Místnosti jsou zatím neobyvatelné.

„Je šílené, co voda za víkend napáchala. Statik říkal, že dům vydrží. Uvidíme, co udělá další zima,“ říká František, který pracuje jako pochůzkář u trati.

V Nových Heřminovech žijí přes tři stovky lidí. S řekou mají osud spojený dvojnásob. Po dlouhých letech debat a odkladů tu stát už za dva roky začne s výstavbou přehrady. Místní ji v dubnovém opakovaném referendu spolu s ostatními protipovodňovými opatřeními jasně odsouhlasili.

Je to oběť, kvůli níž už dříve padlo asi 25 domů, skoro třetina původní obce. Přehrada sama o sobě místní před rozvodněnou řekou neuchrání.

Starostka Michaela Hermanová však připomíná, že kromě nádrže mají pravomocné územní rozhodnutí i další opatření asi v jedné třetině vsi. Půjde o zvýšené hráze, rozšířené bermy (svahy kolem toku) a upravené koryto řeky. Příští rok se mají projektovat zábrany ve zbývající části obce, i v okolí Kunova. „S Povodím Odry se bavíme o potřebě dalších ochranných hrází. Obnovíme a doprojektujeme staré plány, k nimž obec dříve přistupovala, jak přistupovala,“ připomíná starostka někdejší odpor.

Šéf Povodí Odry Petr Birklen její slova potvrzuje. „Připravíme ochranu na stoletou vodu i ve zbytku obce, včetně místní části Kunov.“ Vznikla také pracovní skupina, která zábrany proti povodním řeší.

Místní v Heřminovech samozřejmě hledí nahoru po toku řeky do Jeseníků. „Agentura ochrany přírody a krajiny chystá souhrn doporučení pro celý tok Opavy, aby řeka neohrožovala obce jako při poslední povodni. Čekáme a doufáme, že i jiné obce budou tento problém řešit,“ říká Hermanová.

„Postupně připravíme projekty pro jednotlivé obce. Týká se to řeky Opavy až po Vrbno pod Pradědem, protože dál už jsou toky ve správě Lesů ČR,“ vysvětluje Birklen. Podle něj se některé projekty přepracovávají a obce stojí o přírodě blízká řešení ochrany.

Povodí má spočítané, že loňský živel jen na tocích, hrázích a infrastruktuře v jeho správě napáchal škody za 6,1 miliardy korun. Letos má rozjetých 33 akcí v celkovém objemu 1,6 miliardy.

Mnohé limituje i velikost obcí. Novoheřminovská starostka má na úřadě jen účetní a referentku. Běžně hospodaří s ročním rozpočtem okolo třinácti milionů korun. Voda na obecním majetku způsobila škody asi desetinásobně vyšší. Teď tady musí řešit opravy kaple, městského bytového domu, důležitého mostu, chodníky, silnice, přesun fotbalového hřiště, výstavbu nových fotbalových kabin a další úkoly.

„Teprve před třemi měsíci jsme se dostali z prvotní likvidace povodní blíž běžnému chodu obce. Jsme závislí na dodavatelích služeb. A nejsme jediní, kdo je potřebuje využít,“ připomíná starostka.

V obci jsou neustále slyšet různé zvuky stavebních prací. „Ještě oklepáváme celou fasádu, musíme udělat chodby. Před rokem jsme stihli vzít jen doklady a elektroniku. Jinak v dolním patře všechno zůstalo. Ale bydleli jsme za tři měsíce,“ vzpomíná Jan Květoň, který žije s rodinou ve vícegeneračním domku.

Domem se jim prohnal víc než metr vody. „Jeden den máte všechno a druhý nic,“ hlesne.

Nedaleko odtud se podél břehu povalují haldy naplavenin. Latě i kmeny. Na poškozeném mostě jsou z obou stran betonové zátarasy. Důležitá spojnice zůstává autům neprůjezdná.

Jak má vypadat nová přehrada:

Heřminovy teď čeká stavba nádrže, k níž se mnozí lidé na severní Moravě upínají. Jak zaznívá i od expertů, loni by až při osmisetleté povodni řadu míst neochránila. „Nicméně jsme přesvědčení, že přispěje k významné transformaci povodňových průtoků. Efekt pod nádrží i včetně dalších úprav bude pro obce zásadní,“ dodává Briklen.

Povodí v řádu dní požádá o stavební povolení na nádrž a další zábrany. Tři vlastníci pozemků na odprodej nekývli, stát tak přejde k vyvlastnění, ale harmonogram už to nijak nezpozdí. Podle Birklena začnou už příští rok přípravné terénní práce, kompletně hotovo má být za sedm let.

„Snad to pomůže. S třetí povodní už nestrašte. Chci tu v klidu dožít,“ loučí se Marie Šmigurová.

Tak vypadaly Heřminovy čtvrt roku po povodni: