„Zásadní zásah.“ Otevírá se cesta k odškodnému po očkování

Dostat odškodnění za zdravotní komplikace způsobené vakcínou bylo dosud téměř nemožné. Nárok měli pouze lidé s nejvážnějšími následky.

Podle dosavadního výkladu zákona na něj mohli dosáhnout jen ti, u nichž byly „zvlášť závažné“ zdravotní dopady, jako je například těžká invalidita nebo komatózní stavy.

„Tento výklad ale činil právo na náhradu nemajetkové újmy na zdraví v penězích prakticky nedosažitelným,“ upozorňuje vedoucí Katedry zdravotnického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Petr Šustek.

Nově se však podmínky mění. Nejvyšší soud (NS) v pondělí rozhodl, že na náhradu má nárok kdokoliv s prokazatelnou újmou na zdraví. Podstatné přitom je, že má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného nebo jeho kvalitu.

Posouzení nároku na náhradu by nyní mělo být založeno na zjednodušených kritériích - jako je například délka hospitalizace -, která lze zhodnotit znaleckým posudkem. „Pokud vás očkování ,vypne‘ na dva měsíce a nemůžete pracovat, je to újma, která je odčinitelná,“ jmenuje konkrétní příklad Petr Šustek.

Odškodného se mohou lidé domáhat v případě komplikací po povinných očkováních a vakcínách proti covidu. „Ta teze je taková: pokud vám stát nařídí, že se máte povinně očkovat, v tu chvíli by měl mít vytvořená pravidla pro kompenzaci případných újem na zdraví z takového očkování,“ vysvětluje expert.

Nejvyšší soud rozhodoval v případu muže, který se domáhal téměř osmi milionů korun jako náhrady újmy. Zdravotní potíže podle něj vznikly po aplikaci třetí dávky vakcíny proti covidu‑19 v lednu 2022. Krátce po očkování byl hospitalizován s bolestmi na hrudi a diagnostikovanou myokarditidou.

Následně uváděl celou řadu přetrvávajících obtíží, včetně silné únavy, opakovaných zánětů, zažívacích problémů a dlouhodobého omezení v běžném i pracovním životě. Tvrdil také podstatné snížení kvality života a schopnosti společenského uplatnění.

Soudy nižších stupňů však jeho žalobu zamítly. Dospěly k závěru, že jeho zdravotní stav nedosahuje intenzity „zvlášť závažného ublížení na zdraví“, jak ji vyžaduje zákon, a to zejména s ohledem na relativně krátkou dobu hospitalizace a stabilizovaný stav při propuštění do domácí léčby.

Jenže Nejvyšší soud to viděl jinak - a muže se zastal. Na základě usnesení Ústavního soudu se přiklonil k benevolentnější interpretaci zákona. Zrušil rozhodnutí obou nižších soudů, které žalobu odmítly, a věc vrátil k novému projednání.

„Rozhodnutí představuje výrazný posun ve výkladu odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním. NS v něm zřetelně odmítl tendenci zužovat odškodnění pouze na extrémní případy a zdůraznil nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každé věci,“ vysvětluje mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.

Soud zároveň v rozsudku poukázal na to, že cílem očkování je potlačovat nebezpečné choroby a prospívat společnosti jako celku. Očkovaní lidé proto musejí snést určitou míru nepohodlí, případně i mírné a krátkodobé vedlejší účinky. V takové situaci nárok na odškodné nevzniká.

Případy vážných komplikací po očkování jsou ale výjimečné. Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že rizika jsou ve srovnání s přínosem vakcín naprosto minimální. „Máte systém povinného očkování, to jsou statisíce vakcín ročně. Z toho jsou desítky případů, kdy se může něco stát,“ zdůrazňuje Petr Šustek.

Jeho slova potvrzují i oficiální statistiky.

O odškodnění v případě vážných komplikací po jakémkoli očkování - nejen proti covidu - rozhoduje ministerstvo zdravotnictví. U covidových vakcín resort eviduje od roku 2021 celkem 167 žádostí o náhradu újmy. V případě povinných vakcín jich za stejné období bylo 16.

Podle statistik ministerstva bylo dosud v Česku aplikováno 19,5 milionu dávek vakcín proti covidu-19. Jen v poslední sezoně od podzimu 2025 se nechalo očkovat bezmála 300 tisíc lidí.

Státní ústav pro kontrolu léčiv pak obdržel vysoké množství hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcín proti covidu-19 během prvních dvou let očkování.

„Samotný počet hlášení podezření na nežádoucí účinek tak nevypovídá přímo o bezpečnosti daného léčivého přípravku,“ upozorňuje ředitel ústavu Tomáš Boráň.

Více než polovina všech hlášení se týkala nezávažných či známých a očekávaných reakcí, jako jsou potíže v místě vpichu nebo příznaky podobné chřipce.

U jednotlivých hlášení neznámých reakcí navíc většinou nelze jednoznačně prokázat, že je způsobila právě vakcína. Odborníci proto posuzují, s jakou pravděpodobností mohla být reakce následkem podání daného léku nebo vakcíny.

„Stanovení kauzality mezi reakcí a přípravkem bývá zpravidla možné jen na základě hodnocení souboru podobných nahlášených reakcí. V případě vakcín proti covidu-19 na základě mimořádně velkého množství dat z celé EU, potažmo z celého světa,“ doplňuje Boráň.

Petr Šustek neočekává, že by rozsudek Nejvyššího soudu vyvolal vlnu nových žádostí o náhrady. U soudních sporů, které ještě běží, by však podle něj nový rozsudek měl být silným vodítkem.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) k tomu v pondělí uvedl, že resort bude muset rozhodnutí soudu respektovat. „Jestli to bude mít nějaký dopad, to uvidíme. V tomto směru zatím nedokážu říct, jaký, případně jestli vůbec,“ řekl.

Tisková mluvčí resortu Jana Dobrá doplnila, že rozsudek v současné chvíli analyzují.

Jiná je ale situace u dřívějších stížností. Rozsudek totiž automaticky neobnovuje staré zamítavé postupy ministerstva. „Pouhá změna právního výkladu sama o sobě zpravidla není důvodem pro obnovu řízení. Obnova je vázána hlavně na nové skutečnosti nebo důkazy, které dříve nešlo bez viny použít, nebo na zvláštní procesní vady,“ komentuje Šustek.

Pokud však není věc ještě promlčená, lze podat novou žádost u ministerstva zdravotnictví.

Co tedy dělat v případě vzniku újmy po očkování? „Nejprve je nutné zajistit, aby byly zdravotní potíže řádně zaznamenány v dokumentaci,“ radí Petr Šustek.

Žadatel musí shromáždit především lékařské zprávy, propouštěcí zprávy, zprávy specialistů, doklady o pracovní neschopnosti a ztrátě příjmu, případně další náklady.

Poté podá písemnou žádost na ministerstvo zdravotnictví. Součástí jsou identifikační údaje a zdravotní pojišťovna, a také popis, kdo a kdy očkování provedl, jaká újma mu vznikla, kdy se objevila a jak dlouho trvá. Uvést je třeba také informace o použité vakcíně a o tom, jakou náhradu škody požaduje.

„Je nutné přiložit zdravotnickou dokumentaci, případně dát souhlas, aby si ministerstvo mohlo vyžádat zdravotnickou dokumentaci samo,“ pokračuje expert.

Věc posléze posuzuje ministerstvo, kdy vychází z dokumentů a může si opatřit odborný nebo znalecký posudek; u složitých věcí může ustavit i nezávislou odbornou komisi. Pokud nárok nebo jeho část uzná, do šesti měsíců má vyplatit náhradu. Když resort nevyhoví nebo nezaplatí v plné výši, lze se obrátit na soud.