Zásah do identity. Helsinský výbor rozporuje zákaz nevhodného oblečení žákyň

Příkaz obsažený ve školním řádu který určuje, že na pracovní výuku do dílen se smí pouze s pevnou uzavřenou obuví, nebo naopak zakazuje cvičit při tělocviku v pantoflích, je v pořádku. Ovšem nakazovat stejnou formou to, co je či není vhodné, nebo vyzývavé oblečení je podle Českého helsinského výboru za hranou.

Výbor v rámci svého právního stanoviska, které zveřejnil v pondělí, rozporuje plošné zákazy tepláků a dalšího oblečení ve školních řádech základních škol.

V září se opět rozproudila diskuze poté, co brněnská ZŠ Sirotkova do svého řádu, konkrétně do sekce povinnosti žáků, přidala věty o tom, že „není dovoleno nosit oblečení, které by mohlo být považováno za vyzývavé nebo nevhodné pro školní prostředí“.

Český helsinský výbor to označuje za zásah do svobody projevu a osobní identity žáků. Ágnes Bučinská Němečková, vedoucí projektů na ochranu práv dětí v rámci helsinského výboru a současně i členka vládního Výboru pro práva dítěte, pro Seznam Zprávy upozorňuje, že školnímu řádu přísluší zabývat se jen bezpečnostními pravidly.

„Když ředitel nařídí, co je vhodné oblečení nebo jestli mají mít děti žluté nebo zelené boty, třeba se zdůvodněním, že červená barva zvyšuje agresivitu, tak to už je za hranou přijatelnosti,“ tvrdí Ágnes Bučinská Němečková.

Podobné stanovisko sdílí i ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. „Oblékání žáků nepodléhá žádné zákonné úpravě. Přičemž základním vodítkem pro školy zůstává zajištění bezpečnostních podmínek a ochrana zdraví,“ říká.

A upřesňuje, že školní řád upravuje oblékání především spojené s výukou předmětů s vyšším rizikem ohrožení zdraví a bezpečnosti, jako je právě tělesná výchova včetně plavání nebo praktická výuka v odborných učebnách a laboratořích vyžadující ochranné prostředky.

Ředitel školy Sirotkova Dan Jedlička se k situaci nadále nechce vyjadřovat. Českému rozhlasu však před několika dny sdělil, že je škola přípravou na život a tímto opatřením se snaží žáky naučit, jak se vhodně oblékat. „Tepláky patří na sport a volný čas, ne do výuky,“ uvedl v rozhovoru.

„Finální stanovisko by musel dát až soud, který by provedl test proporcionality. Ale v rámci širší diskuze, která byla vedena mezi advokáty, se všichni shodují, že je to za hranou toho, co by u soudu pravděpodobně prošlo,“ vysvětluje Bučinská Němečková.

Za naprosto nepřijatelnou rétoriku pak zástupkyně Českého helsinského výboru považuje označování oblečení žaček na základních školách za vyzývavé.

„V rámci rozsudků týkajících se zneužívání a znásilňování jsme jako společnost zapomněli na základní pravidlo, že s dětmi se nespí a že děti nejsou v žádném případě přijímané jako sexuální objekt. Učit dívky v tomhle věku, že pokud budou nosit crop top, tak jsou vyzývavé, se za mě rovná tomu, že jim říkáme, že pokud si vezmou sukni, tak se může stát, že je někdo znásilní, a můžou si za to sami,“ dodává.

Na školní řády základních škol je potřeba podle odbornice na práva dětí Ágnes Bučinské Němečkové pohlížet optikou, že si děti nemohou vybrat, jestli do školy budou chodit, nebo ne.

Proto nefunguje příměr, že například na pracoviště si může zaměstnavatel určit vhodné oblečení. Podobně nelze srovnávat státní základní školu se soukromou školou a například jejich pravidly na stejnokroje.

„V českém právním řadu je to tak, že pokud by státní základní škola zavedla povinnost stejnokrojů, tak se dá pravděpodobně předpokládat, že by to nebylo v souladu s platným legislativním rámcem. Na rozdíl od soukromých škol, kde si rodiče školu vyberou a platí si ji nad rámec povinné školní docházky,“ konstatuje Ágnes Bučinská Němečková.

Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal popisuje, že lze formulovat dodatečná pravidla ve školním řádu, ovšem jako „doporučení“. „Současně platí, že žák nemůže být za nedodržení dress code postihován,“ říká.

V praxi tak podle něj nemůže škola žáka poslat kvůli „nevhodnému“ oblečení domů, aby se převlékl. Je ovšem povinna situaci řešit se zákonným zástupcem.

Ágnes Bučinská Němečková zase naopak doporučuje rodičům, které se chtějí proti školním řádům ohradit, aby se s konzultací obrátili přímo na Český helsinský výbor, případně další organizace, jako například Děti jsou taky lidi.

„Stížnostní proces by měl začít u ředitele školy, pokud ten situaci nevypořádá ke spokojenosti rodičů, tak by měli kontaktovat zřizovatele a následně Českou školní inspekci, která by se tím měla zabývat,“ říká Bučinská Němečková.

Žáci se pak mohou obrátit například na dětského ombudsmana.

Řešit, jak se mají žáci a žákyně oblékat, přesněji určovat hloubku výstřihu a délku sukně, je podle ředitelky ZŠ Pod Beckovem ve středočeské Líbeznici a předsedkyně Učitelské platformy Petry Mazancové nepřípustné.

„Myslím, že už jsme dál. Ale dokážu pochopit, že pro konzervativnější část učitelů to může být problém. Je však potřeba o tom více diskutovat.“

Ostatní školy, které redakce oslovila, jsou ve vydávání zákazů více opatrné. „Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet, ale k zákazu se nepřidáváme. O dalších změnách neuvažujeme,“ říká například zástupkyně ředitele brněnské ZŠ Horní Lenka Sklenářová.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádný plošný zákaz určitého oblečení nezavádí, ale stanovuje požadavky na slušné a vhodné oblečení v rámci školního řádu. Tím se zaštiťuje většina škol. „Nic nadstandardního nad školní řád nemáme. Nějaká základní pravidla by tu však měla být,“ dodává Sklenářová.

Diskuze o zákazu oblečení zarezonovala také mezi učiteli základních škol na facebookové síti. „Máme etiketu na škole zařazenou do školního vzdělávacího programu napříč všemi ročníky a mou snahou je vymýtit tepláky ze školy. Cestou nařízení však nejdeme, snažíme se s dětmi pracovat,“ zareagovala v diskuzi Ilona Křížková, ředitelka ZŠ Kladruby a lektorka vzdělávacího projektu Etiketa pro děti.

Anonymně se také na sítích vyjádřila další pedagogická pracovnice: „Jsem učitelka. A není mi příjemné, když žákyně sedí v lavici polonahá. Vidí to i její spolužáci. Ani ti nejsou v komfortní zóně. Není to vhodné pro třídní kolektiv.“