Hlavní obsah

Zemědělec si stěžoval, že nemohl opustit okres. Ústavní soud se ho nezastal

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační foto

Reklama

12. 1. 10:49
aktualizováno • 12. 1. 10:59

Ústavní soud zamítl stížnost zemědělce proti zákazu pohybu mezi okresy, který kvůli covidu platil loni v březnu. Nešlo o zásah do ústavních práv.

Článek

Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl ústavní stížnost, v níž si soukromý zemědělec z jižních Čech stěžoval na to, že vláda loni v březnu zakázala pohyb mezi okresy, aby bránila šíření covidu-19. Již dříve neuspěl u Městského soudu v Praze a poté u Nejvyššího správního soudu (NSS).

ÚS dal za pravdu Nejvyššímu správnímu soudu, který konstatoval, že normotvornou činnost ani samotné důsledky obecně formulované právní normy nelze považovat za zásah do ústavních práv. Původní takzvanou zásahovou žalobu Městský soud v Praze správně odmítl jako nepřípustnou. Podle ustálené judikatury se s její pomocí nelze v nouzovém stavu proti krizovým opatření bránit.

„Bránit se lze proti konkrétnímu a individualizovanému zásahu, k němuž na podkladě krizového opatření mohlo dojít,“ uvedla soudkyně zpravodajka Milada Tomková. Stěžovatel se teoreticky mohl bránit proti konkrétním silničním kontrolám, při nichž policisté a vojáci kontrolovali ty, kteří cestovali mezi okresy, a ty, kteří k tomu neměli vládou vyjmenovaný důvod, vraceli zpět.

Opatření platilo od 1. do 21. března, člověk se mohl pohybovat jen v okrese, v němž měl trvalé bydliště a některé činnosti mohl vykonávat pouze na území obce.

Kudy vede hranice okresů?

Zemědělec poukazoval na to, že na jaře má práci na polích a mezi okresy se chce pohybovat svobodně. Navíc prý nevěděl, jak má v terénu zjišťovat, kudy vede hranice okresů.

České soudy od začátku pandemie ujasňovaly možnosti obrany proti covidovým omezením. Postupně se ustálil názor, že vládní opatření je takzvaný jiný právní předpis a nelze jej napadnout žádnou z žalob podle soudního řádu správního. Soudy se mohou zabývat případně až použitím opatření v konkrétní situaci, kdy se opatření negativně projeví v právech jednotlivce v podobě správního rozhodnutí, případně nějakého pokynu či donucení.

Jediný, kdo může krizová opatření jako podzákonné právní předpisy zvláštní povahy přezkoumávat, je ÚS, ovšem jen v obecné rovině a z podnětu vymezených skupin navrhovatelů - poslanců a senátorů. Rozšířený senát NSS už dříve připustil, že zvolený výklad nepřispívá k ochraně individuálních práv v době pandemie. Ponechává v nouzovém stavu velký prostor pro exekutivní normotvorbu. Justice si ale podle NSS nemůže brát pravomoc, kterou ze zákona nemá, a to ani v zájmu „vyššího dobra“.

Na opatření přijímaná mimo nouzový stav podle pandemického zákona už se uplatňují jiné principy. Přezkoumává je NSS v rámci své nové kompetence, přičemž se na něj může obrátit prakticky kdokoliv.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované