Článek
„Máš tam něco? Já asi ne,“ ptá se kamarádky mladá turistka, zatímco nad nádrží s vodou krouží rýžovací pánví. Za prosluněného odpoledne si skupinka užívá jednu z atrakcí ve zlatokopeckém skanzenu nedaleko Zlatých Hor.
Repliky hornické osady, tavicí pece nebo zlatorudných mlýnů lákají turisty i pořadatele mezinárodních soutěží - jeden z domů zdobí banner upozorňující na loňské mistrovství světa v rýžování, které se zde konalo.
Název Zlaté hory nezískalo město v roce 1948, kdy po vysídlení Němců hledalo nové jméno, náhodou. Slezské město původně zvané Cukmantl, jehož 3600 obyvatel od zbytku republiky oddělují vrcholky Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny, je s drahým kovem spojeno odnepaměti. Zdejší zásoby objevili místní kolem roku 1220, podle některých informací o pokladu pod horami věděli už Keltové.
V průběhu historie se zde těžilo několikrát, kromě zlata třeba i měď. Dosud poslední vozík ale z dolů vyjel v roce 1993. Život v 120 kilometrech vyhloubených důlních chodeb utichl, z drahého kovu se od té doby stala spíše turistická zajímavost, symbol dob dávno minulých.
Skanzen ve Zlatých Horách.
Jenže to by se mohlo brzy změnit. Stát, kterému zdejší doly skrze podnik Diamo dodnes patří, uvažuje, že by těžbu zlata obnovil, upozornil uprostřed června Český rozhlas. Podle průzkumu by pod horami mělo být ještě 3,5 až čtyři tuny zlata, těžit by se mohlo deset let. Obrat se počítá na osm až devět miliard korun.
„Zatím výsledky komentovat nemůžeme – nejprve je musíme předložit vládě. Už teď ale můžeme říct, že dosavadní výsledky naznačují, že zásoby zlata jsou větší, než se původně odhadovalo v roce 2020,“ potvrdil Seznam Zprávám mluvčí státního podniku Diamo Tomáš Indrei.
To způsobilo ve městě rozruch. „Překvapilo nás to. Stát nám prezentoval, že má zájem těžit a že je cena zlata příznivá. Když jsme ale v roce 2019 schválili průzkumná území, říkali, že se jen odtěží pár vzorků,“ říká starosta Milan Rác (Nezávislí 2022).
Nesvá je z toho i část obyvatel. „Starším se to moc nelíbí, ale mladí by to uvítali kvůli práci. Já osobně bych proti nebyla,“ říká jedna z místních obyvatelek.
Pod Zlatými Horami se skrývá 120 kilometrů vyhloubených chodeb.
Mezi jinými se ale šíří starosti o životní prostředí. Zlaté Hory se nachází na hranici CHKO Jeseníky a v okolí Příčného vrchu, pod kterým se zásoby schovávají, je několik přírodních památek.
„Já jsem v těch dolech pracoval a znovu bych to nechtěl. Obávám se, aby se neznečistily podzemní vody,“ říká senior Jan, který podle svých slov rád pije vodu ze studánek v místních lesích. A jiným lidem zase dělá starosti, zda těžba nenaruší provoz zdejší speleoterapie. A zvláště starší obyvatelé si pamatují prach, který do ovzduší nad městem proudil z odkališť materiálu nahromaděného při těžbě.
„Rozbušilo se mi srdce, oči rozzářily“
„Zlatá horečka, ta rozsvěcí oči…“ pronáší se zapáleným výrazem ve tváři osmašedesátiletý Vladimír Začal, předseda Klubu přátel Zlatých Hor. Sedí na židli v drobném muzeu tkalcovství, které klub provozuje na místním nádraží. Dříve měl ale Začal své sídlo jinde - na radnici. Mezi lety 1994 a 2002 vedl město jako starosta, dnes je řadovým zastupitelem za KDU-ČSL.
„Vím, o čem mluvím,“ pokračuje ve své historce o zlaté horečce. „Vzal jsem si jednou pánev do lesa pod haldu, kde se dřív těžilo zlato. Ze splachů jsem si nabral vzorek. A v tom se tam objevila zlatěnka. To se mi rozbušilo srdce, oči rozzářily. To pak ani necítíte studenou vodu,“ vypráví. „Tak jsem to měl ještě dvě hodiny. Pak už jsem ale samozřejmě nenašel nic,“ směje se.
Vladimír Začal v muzeu tkalcovství.
Jako občan pamatuje doby největší slávy zdejších dolů. A jako starosta pak úpadek, který ve městě nastal po ukončení těžby. „Začali to tady plánovat v 50. a 60. letech. Těžba nalákala státní pozornost, stavěly se byty, nové školky a školy. V závodech pracovaly stovky lidí. Pak šlo ale hornictví do útlumu. Když to padlo, naráz přišlo o práci tisíc lidí,“ vypráví.
Zlaté Hory se následně potýkaly s jednou z největších nezaměstnaností v Česku a s velkým odlivem obyvatel - během dvaceti let město přišlo asi o tisíc lidí. To se ale daří zvrátit, v posledních letech Zlatohorských opět přibývá. K tomu přispívá třeba to, že zde sídlí velká firma na výrobu kontejnerů.
Obnovení těžby zlata by podle Začala mohlo město nakopnout ještě více, podobně, jako tomu bylo ve 20. století. „Já bych nebyl proti. Pro místní je to přísun kapitálu, který začne platit mzdy, navýší se služby,“ míní.
Nebojí se ani dopadů na životní prostředí. Spoléhá, že stát i Diamo budou muset splnit řadu náročných podmínek včetně povolení EIA. „Je pravda, že ta prašnost tehdy byla šílená. Ale svět se kousek posunul. Dnes nabízí technologie, že by zpracovali všechno v dole,“ říká.
Nedává to smysl, říká starosta
Současný starosta Rác tak optimistický není. „Můj osobní názor je, aby se netěžilo, protože mi to nedává úplný smysl,“ říká ve své kanceláři. „Česká národní banka nakupuje ročně minimálně 20 tun zlata. A nám bylo řečeno, že by se tady těžilo 350 kg zlata ročně po dobu 10 let. To mi nepřijde jako něco, co by mělo celospolečensky význam. Zahájit těžbu taky stojí nemalé peníze, určitě to budou náklady v miliardách korun,“ míní starosta.
Odmítá také srovnání se situací v 50. letech. „Tehdy jsme byli neutěšený příhraniční region, těžba nás zachránila. Teď je situace úplně jiná, nezaměstnanost máme pár procent,“ říká. Dodává, že město se nyní snaží prorazit spíše v turistickém ruchu. Navíc podle něj zlato výrazný rozvoj nepřinese, podle jeho informací by měla těžba nabídnout jen třicet nových pracovních míst.
Zdůrazňuje ale, že obec s plány státu moc dělat nemůže. Bude se účastnit veškerých řízení, těžbu ale nezastaví. Město tak čeká, co bude dál. Státní podnik Diamo nyní dokončuje výpočet zásob zlata, současně pracuje na studii proveditelnosti a přípravě na posouzení EIA.
Bývalý měděný důl Poštovní štola, který je dnes kulturní památkou.
„Až budou tyto studie hotové a vyhodnocené, budeme vědět, jestli by těžba dávala smysl – jak ekonomicky, tak z hlediska životního prostředí. Výsledky bychom chtěli mít v roce 2025. Potom už rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo vláda, co dál,“ uvádí mluvčí Diama Tomáš Indrei.
Dodává, že projekt nepředstavuje hrozbu pro životní prostředí. Státní podnik nepočítá se stavbou nového odkaliště ani využitím toho starého, které už podnik zrekultivoval. „Naopak – zvažujeme využití kalů jako zpevňující výplně do prázdných prostor po těžbě, čímž bychom zároveň pomohli s obnovou lokality,“ vysvětluje mluvčí.
I přes tato ujištění je starosta Rác dále skeptický. „Region se z těžby velice složitě vzpamatovával. Teď tady máme firmu, která má více než 700 zaměstnanců, restrukturalizace se konečně podařila. Nechci se stavět za každou cenu proti něčemu, ale tady mi něco chybí,“ říká.
