Hlavní obsah

Doufám, že mi kolegové budou fandit, říká herec a nově i moderátor Hampl

Foto: Profimedia.cz

Herec a moderátor Ladislav Hampl.

Reklama

26. 5. 11:30

Diváci ho znají jako filmového, televizního a divadelního herce. Již pár dnů je ale Ladislav Hampl i rozhlasový moderátor. Společně s kolegy Novotným a Nečasem budou vytvářet pořad Na place na nové sportovní stanici Radiožurnálu.

Článek

Dnešní rozhovor bude poněkud netradiční, protože obvykle volám svým respondentům třeba těsně před tréninkem nebo před rehabilitací, ale dnes si budu povídat s někým, kdo má těsně před zkouškou. Je to tak?

Je to tak, mám před generální zkouškou.

Teď už je jasné, že mým dnešním hostem je Ladislav Hampl, známý divadelní a také filmový herec, ale pár dní už také jeden z moderátorů Radiožurnálu a jeho sportovní stanice.

Ano, dostalo se mi nesmírné cti zkusit si tvoji práci a je to pro mě šok, dá se říct.

A jaké to je na té druhé straně?

Na druhé straně je to poměrně složité. Je to vlastně úplně jiná disciplína než herectví, to si asi nemusíme říkat. Musím se uskromňovat, protože já jsem ten, kdo se má ptát a dozvídat se, ale hlavně musím nechat mluvit svého hosta, na což v normálním životě, jak sám dobře víš, nejsem zvyklý. Když jsem měl ve studiu poprvé na zkoušku Davida Suchařípu, tak mi po půlhodině pánové Suchan s Burešem řekli, že není dobré, když celou půlhodinu mluvím já, že by bylo dobré nechat mluvit i hosta.

Ale zase je hezké, že jsi chtěl Davida šetřit.

No, já jsem si říkal, že aspoň budu připraven na hosty, kteří třeba nebudou tak výřeční.

Jenom dodám, že nová stanice Českého rozhlasu Radiožurnálu, tedy sportovní kanál, vysílá od 21. května, je to tedy jen pár dní. Dá se naladit v síti DAB nebo také na internetu. Jaký byl ohlas mezi kolegy, když ses pustil do takového dobrodružství?

Od kolegů herců jsem se ještě prakticky nic nedozvěděl, protože naše kulturní sféra se teprve rozjíždí. I když musím podotknout, že ne rychlostí z nuly na sto, ale z nuly na tisíc, protože jak se rozvolňuje, tak se všichni snaží dohnat těch 14 měsíců bez produkcí. Ti, kdo mohou, se už snaží do programů zařadit hned od tohoto týdne věci, které se nazkoušely do šuplíku, takže pro mě je tento měsíc hektickým obdobím. Doufám, že mi kolegové budou fandit, že to bude fajn, já se na to nesmírně těším. Mám k téhle práci neuvěřitelný respekt, považuji ji za královskou žurnalistickou disciplínu, co se týče rozhovorů, protože je to live, na hodinu a ještě je to rozdělené písničkami. Vstupů je v pořadu šest, člověk musí hlídat spoustu věcí a ještě vlastně z hosta vytáhnout to nejzajímavější. No tak se budu učit.

Dodám k tomu, že pořad, který moderuješ, se jmenuje Na place, vysílá se ve středu, a když si mluvil o kolezích hercích, tak je dobré dodat, že vy se budete točit s Davidem Novotným a Pavlem Nečasem jako moderátoři téhle show. Máte to nějak tematicky rozdělené?

Ne, tematicky to rozdělené nemáme. V pondělí, úterý, čtvrtek, pátek jsou tam kolegové Procházka, Hradilek a kolegyně Hlaváčková s Neumannovou, středa by měla patřit víceméně fotbalu. Prostě sportu, ale s přidanou hodnotou fotbalu, protože fotbalovým fanouškem jsem já a David Novotný, stejně jako Pavel Nečas. Pavel si možná bude vybírat i hokej nebo jiný sport, ale my s Davidem zůstaneme alespoň ze začátku tam, kde jsme doma. Kde cítíme, že jsme silní v kramflecích, a to je zrovna fotbalové prostředí. Já si myslím, že budu využívat i toho, že hostů z prostředí libereckého fotbalu, kteří prošli celou ligou nebo i zahraničím, je poměrně velká škála, tak asi budu zpočátku využívat tuhle možnost.

A je to vyloženě na vás na moderátorech, koho si pozvete, anebo hosty konzultujete s vedením?

Konzultujeme to, ano, ale výběr hosta je na nás. Potom konzultujeme, co by bylo dobré vypíchnout nebo co by mohlo být zajímavé. Doufám, že nepůjdeme hostovi jenom na ruku, ale třeba se nám povede položit otázky, které sice vyznívají třeba nepříjemně, ale neměly by být nepříjemné. Svět není jen bílý, má i odvrácenou stranu a myslím si, že můj rozhovor by měl probíhat tak, aby otázky ode mě padaly, jako kdyby padaly od jakéhokoliv fanouška, který by potkal mého hosta v hospodě na pivu a měl možnost se ho zeptat, jak se věci mají. Rád bych, aby to nějak tak vypadalo.

Na druhou stranu vidím určitou výhodu v tom, že nejste úplně srostlí s prostředím profesionálního sportu, takže vás může napadnout i spousta věcí, které by nenapadly novináře, kteří se pořád motají kolem sportovců, trenérů, zápasů.

To bezpochyby. Ještě musím říct, že rozhovory budeme dělat osobitě. Přiznejme si na rovinu – jsme amatéři a těžko se za dva měsíce naučíme to, co vy jste museli vystudovat na žurnalistice a léty se vyprofilovat do podoby profesionálních žurnalistů, kteří se v tom prostředí orientují a vědí, co a jak. Ta amatérská linka vlastně u nás může být ve výsledku i devízou. Doufám.

Samozřejmě další výhodou je, že jste kamarádi s mikrofonem, protože u vás nejde jen o natáčení, ale třeba i o práci pro rozhlas při rozhlasových hrách nebo při načítání knížek, takže stres jako takový ze studia asi mít nebudete…

Ne, ale jak jsem říkal, mám k tomu neuvěřitelný respekt, protože tyhle rozhovory dělají borci. Borci jako Lucie Výborná nebo Jan Pokorný. To jsou věci, které se mně třeba dostanou do hlavy, takže mírná nervozita z toho, aby vše proběhlo, jak má, tam bude asi vždycky jako před každou divadelní premiérou, když člověk chce, aby to dopadlo dobře.

Jsou dva typy moderátorů, ať už v televizi, nebo v rozhlase. Jedni si dělají přípravu sami, všechny rešerše, protože chtějí mít vše komplet pod svým vedením. A jsou i ti, kteří to přenechávají dramaturgům nebo spolupracovníkům, kteří jim veškeré informace o lidech, kteří přijdou na rozhovor, vyhledávají. Ty jsi který typ?

Já budu asi typ střídavý. Když jsem měl Davida Suchařípu, tak rešeršní oddělení Radiožurnálu Sport mi naposílalo veškeré informace i přesto, že samozřejmě Davida znám. Ale i tak jsem si to celé poctivě prošel, a když jsem měl druhého hosta, kterého bych nerad prozrazoval, tak rešerší nebylo moc. S hostem jsem se potkal pár dní předem na kafi a jenom jsme si tak řekli, co asi by bylo fajn probrat. Nějak jsem si to připravil sám s tím, že mým dramaturgem je Ondra Suchan, a těsně před natáčením jsme probrali, na co by bylo dobré se zeptat, čím začít nejžhavější téma a pak postupně probrat všechno, co jde. Také bude hodně záležet na hostovi – jestli toho o něm vím hodně, nebo jestli budu potřebovat pomoc rešeršního oddělení.

Už ses zeptal svých šéfů v rozhlase na to, proč zrovna ty?

To jsme probírali na začátku. Míra Bureš s Ondrou Suchanem říkali, že my jsme ti, kteří máme blízko ke sportovnímu prostředí a jsme s ním spojeni. Ať už díky seriálu Okresní přebor, nebo tím, že jsme součástí Realu TOP Praha. Tím pádem by výběr hostů mohl být vlastně docela zajímavý. Navíc za těch 27 let, co fandím Slovanu Liberec, jsem měl možnost potkat poměrně dost šikovných a zcestovalých lidí, co se fotbalu týče. Oni potom vyšli z kabiny, upíchli se třeba někde v kanceláři, zůstali v klubu nebo odešli do jiného v nějaké činovnické funkci, může jít o zajímavé hosty. A také si říkám, že nás vybrali tak trošku proto, abychom to rádio trochu prodali.

Když se vrátím k Okresnímu přeboru, uvědomuji si, jaký to byl a je fenomén. Už je to spousta let, co byl tenhle seriál natočený, a jak ty, tak i Pavel Nečas nebo David Novotný jste hráli významné role a pořád to rezonuje. Lidé stále mají seriál v hlavách.

No, je to až neuvěřitelné. Je to vlastně dvanáct nebo třináct let, co se to začalo točit, a já vlastně pořád cítím nadšení. Kromě jiného i z toho, že šlo jen o jednu řadu, že seriál neměl pokračování, protože v tom možná tkví kouzlo tohoto fenoménu.

Zmínil jsi na začátku, že teď máš hodně práce, protože kultura se snaží dohnat čtrnáct měsíců, během nichž de facto nemohla fungovat. Budeš to všechno, tedy divadlo, natáčení a novou práci v rozhlase, vůbec stíhat?

Určitě budu, protože já jsem na volné noze. Využívám pomoci jedné slečny, která mi zpracovává termíny, a středy už mám naplánované až do podzimu a přes to prostě nejede vlak, i kdybych měl zkoušet. Třeba budu jednou za tři týdny ve středu chybět hodinku na zkoušce, což si myslím, že se dá tolerovat. Jenom tenhle měsíc zhruba do 15. června je to našlapané neskutečně.

V Liberci jsem měl naskočit za kolegu, který od divadla odešel, měl jsem přebrat roli teď o víkendu na tři zkoušky. V září se to mělo odstartovat, ale už ve čtvrtek mám premiéru. Premiéru na čtyři zkoušky. Je to představení Burian o Vlastu Burianovi v Malém divadle v Liberci, je to moc pěkné. Do toho v Rytířské zkouším ještě jednu věc, která je poměrně náročná, kdy s kolegyní Lucií Štěpánkovou pod taktovkou režiséra Zdeňka Duška zkoušíme komedii, jejíž obsah bych nerad prozrazoval dopředu, ale je to poměrně náročná herecká ekvilibristika. Do toho oprašovačka na Termina po devíti měsících a pak se po mně bude chtít další týden Sudí… Teď je to takové, jak jsem říkal, z nuly na tisíc, ale díkybohu. Já si nestěžuji. Chtěli jsme hrát, tak hrajeme, akorát teď je to takové buď nic, anebo beru úplně všechno.

Ještě mě tak napadá, že teď máš plnou kapsu herectví, ale za chviličku začíná mistrovství Evropy ve fotbale. To bude blázinec pro lidi, kteří se kolem sportu pohybují, možná se některé tvoje rozhovory budou vztahovat k tomuto tématu. Budete mít možnost s někým po rozhovoru diskutovat, co bylo dobře a co bylo špatně, aby fungovala zpětná vazba směrem k vám?

Bezpochyby. Dokonce si to i přejeme a myslím si, že právě celá parta z Radiožurnálu i teď nově vzniklé sportovní stanice Radiožurnál Sport, zkrátka všichni zúčastnění, rozhovory naposloucháváme, aby nám pak kolegové dávali zpětnou vazbu a my jsme se mohli posouvat kupředu. Zkušenosti jsou velmi důležité, ten první rozhovor byl takový nervózní, půl hodiny jsem nenechal hosta mluvit. Druhá půlhodina už byla lepší a druhý rozhovor už byl docela povedený. Je to v tom, že se člověk oseká, že nabere zkušenost a bude zpracovávat připomínky nebo zpětnou vazbu od kolegů z Radiožurnálu.

Tak já ti popřeji, ať to osekávání probíhá co nejlépe, a píšu si do deníčku, že ve středu si budu hledat v éteru pořad Na place.

Já ti moc děkuji, mě to těší a doufám, že tě někdy přivítám na druhé straně mikrofonu.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované