Hlavní obsah

Ekonom z Ambiente: Proč mají boj s pandemií zaplatit jen někteří?

Daniel Kronďák
Ekonom a spolumajitel restaurací Ambiente
Foto: Shutterstock.com

Restaurace patří k nejpostiženějším oborům, ale nejsou jediné. Na druhou stranu je zde masa lidí a podniků, které pandemie nezasáhla. Ilustrační foto.

Reklama

28. 11. 2020 18:41

Daniel Kronďák z Ambiente ve svém komentáři upozorňuje na to, že pandemie řadu oblastí hospodářství prakticky vůbec nezasáhla. Přesto však vláda škudlí a nechce postiženým uhradit ušlé zisky za období, kdy nařídila „zavíračku“.

Článek

Od samého vyhlášení nouzového stavu se vede debata o náhradě škody, která vyplývá z krizového zákona. Slyšeli jsme z úst ministrů, že na náhradu škody stát zkrátka nemá, a proto ji nelze nárokovat. Dále jsme mohli slyšet, že sice existuje nárok na náhradu škody, ne však ušlého zisku.

Řada právníků to ale vidí jasně – ušlý zisk je nedílnou součástí vzniklé škody a nelze ho jen tak pominout. Vždyť existuje spousta majitelů společností a živnostníků, jejichž jediným příjmem je jejich výdělek, respektive příjmy z podnikání, nikoliv mzda.

Byli jsme svědky snahy vlády zbavit se důsledků krizového zákona tím, že změní vyhlašovatele krizových opatření. Vláda se také snaží protlačit parlamentem nedokonalou novelu krizového zákona tak, aby z ní vypadl nárok na ušlý zisk. Vládní představitelé nikdy nemluví o tom, že stát částečně nahrazuje škody, ale používají výhradně výrazy jako pomáhá, dotuje a zachraňuje. Všechny dohody o dotacích a podporách přitom zahrnují ustanovení, kterým se podnikatel vzdává práva na náhradu škody. Proč, když podle ministrů žádný nárok neexistuje?

V poslední době slýcháme, že vláda už nemůže dělat žádná plošná záchranná opatření. Zároveň se řada odborníků shoduje na tom, že tuto krizi nemohou přežít všichni. Někteří si dokonce přejí, aby zkrachovaly všechny firmy, které nevytvářejí přidanou hodnotu a pouze poskytují služby. Další „odborníci“ říkají, že zkrátka nepřežijí slabé firmy, které neměly „vatu“. Jiní odhadují, že se po covidové krizi změní poptávka, například v cestovním ruchu, a firmy se na to buď musejí připravit, nebo opustit obor.

S poslední uvedenou tezí lze spíše souhlasit. První dvě však opomíjejí fakt, že se firmy nemohly nijak připravit na šok, který nastane po úředním zákazu či omezení činnosti. Mluvit o očistě trhu je tudíž holý nesmysl – nejde tu o principy svobodného trhu nebo o konkurenční boj. Jediné, s čím mohou firmy v případě různých krizí a nečekaných událostí počítat, je platná pojistná smlouva a důvěra v právní stát, který dohlédne na to, aby ten, kdo škodu způsobil, ji také nahradil.

Jak můžeme vidět, německá či rakouská vláda se rozhodly jít spíše cestou odškodnění, když odsouhlasily náhradu škod ve výši 75 až 80 procent loňských tržeb. Takové opatření je mnohem férovější než pokusy nahradit pouze část mezd za neodpracované hodiny zaměstnanců a 50 procent nájmu.

Proč by měl stát nadále uvažovat o náhradě škod postiženým podnikatelům?

Stačí se podívat na údaje o dopadech pandemie. Spočítejme, kdo všechno byl mezi postiženými. Velmi silně krize dopadla na cestovní ruch, ubytovací služby, cestovní kanceláře, leteckou dopravu, pohostinství a služby obecně. Dále byl postižen maloobchod, ale také výroba filmů či televizních pořadů, mnozí umělci. Z průmyslových odvětví pandemie zasáhla v Česku zejména automobilový průmysl, ale řádově méně než služby.

Oproti tomu například potravinářský průmysl, výroba energií, farmaceutický průmysl nebo činnosti v oblasti informačních technologií zaznamenávají meziroční nárůst. Milion zaměstnanců pracuje ve veřejném sektoru. V Česku žije téměř 2,9 milionu důchodců. To jsou obrovské skupiny lidí, naprostá většina dospělé populace, jejichž příjmů se boj o veřejné zdraví přímo nedotkl.

Pomohla by nižší sazba DPH

I kdybychom přijali hypotézu, že vláda ví, co dělá, a že její drakonická opatření dávají smysl, nemůže přece veškerý boj s pandemií zaplatit jen omezená skupina obyvatel. Jedině tím, že stát postiženým nahradí způsobené škody, zajistí spravedlivé rozdělení nákladů mezi všechny.

Částečně je může nahradit prostřednictvím různě vypočtených přímých podpor a dotací. Mnohem důležitější však je, aby vláda nastavila takové úlevy a podmínky do budoucna, které by zajistily návrat všech firem a podnikatelů, kteří před pandemií a vládními zákazy úspěšně podnikali.

V případě pohostinství by to mohlo být například snížení sazby DPH (v Německu byla snížena z 19 % na 5 %), odpuštění daní a odvodů, omezení byrokracie nebo osvobození spropitného od daní a odvodů, což je běžná praxe ve většině evropských zemí.

Doufám, že až se ohlédneme za průběhem boje s onemocněním covid-19, nebude platit výrok Winstona Churchilla, kterým ocenil úlohu pilotů RAF v klíčové bitvě druhé světové války: „Ještě nikdy na poli lidských konfliktů tolik nevděčil tak velký počet lidí tak nemnohým.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované