Hlavní obsah

Chudší lidé jednou na vlastní auto možná nedosáhnou, říká expert

Debata o tom, co budeme za 10 let tankovat a kolik za to zaplatíme. To je Byznys Club Seznam Zpráv.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

aktualizováno •

Elektřina, vodík, syntetická paliva… Anebo klasický benzin a nafta? Co budeme tankovat po roce 2035 a co v roce 2050? Jak v budoucnosti paliva změní dopravu? Chcete-li znát odpovědi, sledujte Byznys Club.

Článek

Auta se spalovacími motory jsou prý na konci své historické éry. Co však naftu a benzin porazí? Skutečně to bude elektrický pohon, který se nyní zdá být favoritem příštích let?

Profesor Macek z Centra vozidel udržitelné mobility ČVUT to tak jednoznačně nevidí. „Zásadní otázkou bude, jakým způsobem tu elektřinu pro automobily vyrobíme. Je zřejmé, že e-mobilita bude mít významný dopad do energetiky jako takové.“

A upozorňuje, že výroba baterií je zatím velice náročná ekonomicky i z pohledu produkce emisí. Proto se podle něj autobaterie zatím vyrábějí v Asii, kde tlak na snižování emisí není. „Kam se však s cenou baterie dostaneme, když výrobu přesuneme do Evropy?,“ ptá se akademik.

Hosty úterního Byznys Clubu byli

Jiří Hájek, předseda představenstva a generální ředitel ORLEN UniCRE – výzkumně vzdělávacího centra společnosti ORLEN Unipetrol

Martin Peleška, šéf tuzemského zastoupení automobilky Toyota a Lexus

Jan Macek z Centra vozidel udržitelné mobility Fakulty strojní ČVUT v Praze

Žádná z alternativ k naftě a benzinu v současnosti není ve smyslu vývoje technologií ani zdaleka u konce. Jak v debatě upozornil generální ředitel ORLEN UniCRE, výzkumně vzdělávacího centra společnosti ORLEN Unipetrol, Jiří Hájek, tento proces bude vyžadovat další nemalé investice. Ty je však složité vynakládat v situaci, kdy je extrémně náročně odhadovat, jak trh jednotlivé technologie a na ně navázaná paliva přijme.

Ještě těžší činí rozhodnutí fakt, že ani politická stanoviska nelze na tomto poli dost dobře předvídat.

Přistoupení k palivům nové generace, ať už jimi bude cokoliv, bude v každém případě vyžadovat osobní odvahu projevenou na mnoha frontách. Od nejvyšších představitelů byznysu až po koncové spotřebitele, kteří zkrátka budou muset projevit ochotu ke změně svého chování – v podobě ústupu z dosavadního komfortu.

Šéf tuzemského zastoupení automobilky Toyota a Lexus Martin Peleška potvrdil, že japonský výrobce aut rozhodně není proti emisním limitům. Ke snižování emisí by však podle něj mělo docházet přirozenější, tedy postupnou cestou.

„Snížit produkci emisí CO2 ze současného stavu na nulu je v automobilovém průmyslu nereálné. Je to správný směr, ale určitě to nepůjde hned. Chybí tu kvalitní osvěta o nutnosti přechodu na nová paliva,“ myslí si Peleška. A nabízí paralelu s odpadovým hospodářstvím. „Třídit odpad jsme také nezačali ze dne na den. A dnes to většině lidí přijde samozřejmé.“

Šéf českého zastoupení Toyoty také upozornil, že i když automobilky deklarují snahu o snižování emisí, na výsledných číslech to vidět není. „Dostáváme se do situace, kdy všude visí sliby, jak budeme nulově emisní. Ale realita ukazuje, že se průměrné emise z dopravy v Česku rok od roku zvyšují. Tam je někde chyba v matrixu,“ uvedl.

Toyota před lety vsadila na hybridní pohony kombinující benzinový motor s elektromotorem. Taková auta se i v Česku poměrně dobře prodávají, ale v Toyotě se dívají ještě dál. A tam vidí Peleška vodík. Vývoj tohoto pohonu podle něj ještě není u konce, i tak je šéf české Toyoty přesvědčen, že vodík bude hrát už ve střednědobém časovém horizontu mezi palivy významnou roli. Sám už vodík tankuje.

To samé tvrdí chemici a petrolejáři o biopalivech. Jak potvrdil ředitel ORLEN UniCRE Jiří Hájek, společnost investuje právě do technologií umožňujících produkci obnovitelných paliv významné prostředky.

„V České republice nemáme pro výrobu potřebného množství energie z obnovitelných zdrojů dobré podmínky, přechod k elektromobilitě, ale stejně tak třeba na vodík, tedy nebude tak jednoduchý, jak si asi mnozí představují. I proto je třeba posilovat jak výzkum biopaliv, tak technologie pro výrobu syntetických paliv,“ říká Hájek.

Problémem syntetických paliv je stále jejich cena. Odhady směřující někam k úrovni 1,70 eura za litr se ukázaly jako příliš optimistické. Realitou, jak potvrdil Jiří Hájek, jsou zatím spíš dvě eura za litr syntetického biopaliva. A to je drahé.

„Je možné, že individuální mobilita jednou přestane být pro chudší část populace dostupná,“ zamýšlí se v diskusi profesor Macek. Dopravu jako takovou zcela určitě čekají změny. Přinejmenším do roku 2050 ale budou silnicím vládnout vozy poháněné spalovacími motory.

Na tom se shodli všichni tři hosté Byznys Clubu, který nad tématem Paliva budoucnosti uspořádaly Seznam Zprávy.

Záznam Byznys Clubu si pusťte v úvodu tohoto článku.

Partnerem Byznys Clubu je společnost ORLEN Unipetrol.

Reklama

Doporučované