Hlavní obsah

Psychiatr na zoomu? Jde to, chybí ale zákony i systém placení

Foto: Hedepy, Seznam Zprávy

Technologie ve zdravotnictví nemají nahradit lékaře, ale pomoci pacientovi najít toho pravého.

Reklama

Lékař na dálku i další možnosti digitalizace můžou pomoci českému přetíženému zdravotnictví. Speciálně psychiatrie je na pokraji kolapsu a vše, co pomůže, je vítáno. Ale kdo bude rady na dálku platit a jsou zákonné?

Článek

Podle statistik Světové zdravotnické organizace trpí na celém světě duševními a neurologickými poruchami, včetně závislostí na užívání návykových látek, téměř miliarda lidí. Kapacita zdravotnických institucí však této poptávce zdaleka nestačí. České zdravotnictví navíc naráží na další zásadní překážku, kterou je nedostatek kvalifikovaných odborníků. Účinným řešením by možná mohla být i telemedicína.

Přínos telemedicíny logicky zviditelnila pandemie, ale řada v krizi využívaných postupů se osvědčila a našla si své místo na trhu. Dokazuje to například úspěch platformy Hedepy, která poskytuje psychoterapeutické konzultace online. V roce 2021 expandovala i do zahraničí, aktuálně působí už ve 12 zemích světa a vloni se na její platformě uskutečnilo na 50 tisíc terapeutických sezení.

Jiným příkladem je portál uLékaře.cz, pro který v současnosti pracují více než čtyři stovky lékařů různých specializací. V roce 2018 ho zakládal chirurg a podnikatel Tomáš Šebek a dnes funguje jako spojka mezi pacientem a lékařem, který za poplatek do šesti hodin zodpoví pacientův dotaz. Pokud je potřeba, nasměruje ho také na konkrétního specialistu a v případě zájmu k němu pacienta hned objedná.

„Nejsme tady, abychom nahradili fyzický kontakt s lékařem. Naším cílem je uchránit vás od klepání na dveře ordinací, od čekání v nich. Chceme vás co nejrychleji spojit s tím odborníkem, o kterém si myslíme, že ho potřebujete,“ řekl Šebek Seznam Zprávám krátce poté, co byl portál uLékaře.cz spuštěn.

Přínos je zřejmý, ale existují i otazníky

Pavel Nevický, lídr služeb v oblasti Life Sciences a Health Care poradenské společnosti Deloitte, vnímá telemedicínu jako příležitost pro zdravotnictví, hlavně díky možnosti zvýšit kapacitu systému a nákladovosti na jednotku výkonu. „Také ale umožňuje další rozhodování na základě dat, a ne jen na základě zkušenosti jednoho lékaře,“ upozorňuje.

V oblasti péče o diabetiky je například již delší dobu s úspěchem využívána technologie kontinuálního měření hladiny cukru z podkožních senzorů (CGM a FGM), rychle se telemedicína rozvíjí také v kardiologii. Jednoduše řečeno v obou případech to funguje tak, že údaje o hladině cukru nebo o chodu srdce se automaticky na dálku odesílají lékaři, který také na dálku může měnit fungování přístroje, který má pacient u sebe.

V nástupu moderních technologií do zdravotnictví, psychiatrii nevyjímaje, vidí nezpochybnitelný přínos i ředitel Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler. Také však upozorňuje: „Do budoucna bude třeba vybudovat systém evidence a kontroly toho, co se na trhu pod označením telemedicína objevuje,“ říká. Vyzdvihuje fakt, že telemedicína dokáže péči zpřístupnit velkému množství lidí, kteří mají přístup v současném systému ztížený.

Když ale vidí rychle narůstající počet poskytovatelů online konzultací, obává se nemožnosti tuto oblast účinně regulovat. „V oblasti psychiatrie by taková starost teoreticky mohla připadnout třeba našemu ústavu, v praxi to ale přinejmenším pro tuto chvíli vidím jako naprosto neřešitelné.“

Národní ústav duševního zdraví je přitom v oblasti rozvoje technologií sloužících zkvalitňování lékařské péče aktivní a sám se podílel na vývoji či přímo inicioval vznik komunikačních platforem a aplikací fungujících ve službách péče o duševní zdraví, ať už je to program ITAREPS umožňující rychlé a cílené rozpoznání časných varovných příznaků psychotických onemocnění, aplikace Kogito pomáhající ženám s psychikou v těhotenství a po porodu, anebo třeba web opatruj.se.

„Psychiatrie je ale velmi komplexní lékařský obor,“ upozorňuje MUDr. Ondřej Masner z kliniky Unicare Medical. „K jakýmkoliv změnám je potřeba přistupovat citlivě a s respektem.“ Ve spojení s výše zmiňovanou platformou Hedepy v uplynulých měsících pracoval na metodice programu online psychiatrie. Ta je podle Lukáše Krčila, CEO a spoluzakladatele Hedepy, jednou z oblastí, do které bude společnost významně investovat.

Foto: Hedepy, Seznam Zprávy

MUDr. Ondřej Masner.

„Předem jsme si ujasnili, pro které duševní poruchy není online forma psychiatrického vyšetření vhodná. Například u pacientů potýkajících se s psychickými poruchami vedoucími ke zhoršení kognitivních funkcí, jako je vnímání či pozornost, je živý kontakt velmi důležitý, s klienty s těmito problémy proto odborníci na platformě pracovat nebudou,“ vysvětluje Ondřej Masner.

Vedle přínosů, které může mít telemedicína pro pacienty, jmenuje respektovaný psychiatr i výhody, jež inovace přinese lékařům.

„Psychiatři jsou v posledních letech množstvím práce konstantně přehlceni, na každého klienta mají vyhrazen jen určitý čas a mezi jednotlivými sezeními mají téměř nulové pauzy. Připočteme-li k tomu nutnost denně dojíždět do ordinace a po terapiích věnovat hodiny návazné administrativě, vytrácí se nám jakýkoliv work-life balance,“ vysvětluje Masner.

Psychiatři jsou dnes podle něj často vystaveni extrémnímu tlaku na rychlost vyšetření, což mnohdy ústí v jejich vyhoření a odchod z praxe. Již tak nedostačující kapacity odborníků se ale dále ztenčují. Příležitost poskytovat své služby online lékařům nabízí možnost nastavit si vlastní ordinační hodiny a zároveň ušetřit čas, který běžně stráví dojížděním na místo výkonu své praxe. „Kromě toho jim umožňuje propojení s jiným typem klientů, než běžně potkají ve své ambulanci, a tedy i další profesní rozvoj,“ shrnuje výhody distanční léčby Masner.

Co mohou proplácet pojišťovny

Samostatnou a klíčovou výzvou se podle Pavla Nevického stávají regulace a bezpečnost dat. „V současné době existuje celoevropská regulace, která upravuje standardy pro medicínské prostředky, včetně těch založených pouze na softwaru (Software-as-Medical-Device). Stejně tak se připravuje Evropská legislativa pro bezpečnost zdravotních dat (European Health Data Space),“ popisuje situaci Nevický.

Zároveň ale upozorňuje, že aby se psychiatrické „rady“ staly součástí systému, jak nyní funguje, je nutné stanovit, jak budou pojišťovny platit lékařům za distanční zdravotní výkony.

Některé evropské státy, například Německo, Francie nebo Belgie, již umožňují proplácení i čistě digitálních terapií. Další státy mají nastavený systém úhrad pro vzdálené sledování klinických parametrů pacientů, to je například Nizozemí. A stranou na tomto poli nezůstává ani Česká republika. VZP, největší zdravotní pojišťovna v ČR, je podle náměstka ředitele pro zdravotní péči Jana Bodnára připravena se na rozvoji telemedicíny podílet: „V praxi již umožňujeme například vzdálený přístup pro pacienty s IBD (idiopatické střevní záněty), běžná je dálková kontrola pacienta léčeného domácí dialýzou.“

Více než rok už také VZP praktickým lékařům či pediatrům proplácí distanční konzultace. Mají ale jasně daná kritéria. „Distanční konzultaci může praktický lékař provést pouze u svého registrovaného pacienta, který pravidelně navštěvuje ordinaci, jehož zdravotní stav detailně zná a distanční konzultací de facto pouze rozšíří portfolio služeb v ordinaci,“ vysvětlil Bodnár. Typicky jde například o náhradu jedné z návštěv při dlouhodobém sledování nějakého zdravotního problému, kdy lékař vyhodnotí, že není nezbytně nutná návštěva v ordinaci.

Úplnou novinkou pak bude umožnění distančního kontaktu v dětské a dorostové psychiatrii. Využití bude vždy záležet na posouzení lékaře, který pacienta dříve osobně vyšetřil a zná jeho zdravotní stav. Může jít například o konzultaci náhlého zhoršení stavu pacienta či nežádoucích účinků léků. „Jedná se o akutní krizovou intervenci. Důvodem pro zavedení tohoto výkonu je nedostatek dětských psychiatrů zejména v určitých regionech. Distanční kontakt tak učiní pedopsychiatrickou péči dostupnější, zklidní pacienta v období akutní krize a zároveň může odlehčit terénu snížením počtu ambulantních návštěv, krizových center a podobně,“ vysvětlil náměstek ředitele VZP.

Legislativa bude velkou výzvou

I přes popsané příklady má ale VZP, ale i další společnosti i úřady stále poměrně omezené možnosti, jak na nastupující trend distanční medicíny reagovat. Jde především o značně omezený právní rámec, v němž se mohou pohybovat. Současná legislativa podle Jana Bodnára zatím příliš prostoru pro rozvoj distanční medicíny nedává. „Chybí nám nejen jasná definice a ukotvení telemedicíny v právním řádu, ale jde také o tvorbu pravidel jako je příslušná úprava doporučených klinických postupů a návazná definice úhradových mechanismů,“ potvrzuje Bodnár obavy Pavla Nevického

Společnost si význam telemedicíny začíná uvědomovat stále silněji, její implementace do současných systémů zdravotní péče ale bude velkou výzvou. „Většina zemí v EU je stále v jakémsi pilotním provozu poskytování distančních výkonů, a to včetně České republiky. Logicky se začíná s digitalizací ostatních neklinických agend ve zdravotnictví, jako příklad lze uvést třeba velmi úspěšný e-recept nebo e-očkování,“ říká Nevický. Zmiňuje také vzdálený přístup k pacientským datům přes digitální identitu občana, který už v České republice funguje. „V tom už máme, třeba oproti Německu, určitý náskok.“

Reklama

Doporučované