Roky v důchodu tráví Češi po doktorech. A zhoršuje se to, ukázala data

Česká republika je v rámci EU absolutní špičkou v dostupnosti lékařské péče. Index prosperity ji vidí jako nedostupnou pouze pro 0,5 procenta obyvatel republiky, čímž se v Unii řadíme na třetí příčku hned za Maltu a první Kypr. Zároveň je Česko státem s 13. nejvyššími výdaji na lékařskou péči.

Kupříkladu Německo, které do zdravotnictví investuje z celé Evropské unie největší podíl HDP, se ale v dostupnosti péče řadí až za Česko.

„V zemích jako Německo, Rakousko nebo Švédsko velkou část nákladů tvoří vyšší mzdy zdravotníků, dražší provoz nemocnic a širší spektrum nákladných technologií. Jejich systémy jsou také víc specializované a často platí přísnější pravidla, že se k odborníkovi dostanete opravdu jen přes praktika,“ vysvětluje Petr Smejkal, hlavní epidemiolog IKEM a člen Správní rady think tanku Ministr zdraví.

Vycházet tak dobře v aktuálním evropském srovnání je ale podle odborníků poněkud ošidné, zejména bereme-li do úvahy budoucnost. Momentální nastavení českého zdravotnictví je totiž podle Petra Smejkala neudržitelné.

„Je potřeba dodat, že za tuto ‚vysokou dostupnost‘ do velké míry platíme jinak – přetížením zdravotníků, odkládáním investic a systémem, kde náklady rostou rychleji než ekonomika. Pokud se stát nepostaví k problémům čelem a nezaměří se na zefektivnění financování, prevenci a otázku nadužívání zdravotní péče, budeme mít velký problém.“

S tím souhlasí i analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová a doplňuje, že by cestou k efektivnějšímu zdravotnictví mohla být i digitalizace.

„Pacienti a zejména lékaři by měli mít přístup ke kompletní anamnéze a výsledkům jednotlivých specializovaných vyšetření. Pomohlo by nám to ulevit plným kapacitám v rámci screeningů, které pacienti podstupují často duplicitně. Nedostává se tak na ty, kterým by včasné odhalení problému a zahájení léčby mnohdy zachránilo či prodloužilo život.“

Do karet Česku nehraje ani stále se zhoršující statistika, která sleduje naději na dožití ve zdraví. Hranice věku, jehož se Češi v průměru dožívají ve zdraví, se meziročně posunula jen z 61,8 let na 62 a ačkoliv to v absolutních číslech nevypadá jako dramatická změna, znepokojující je fakt, že se trend nevyvíjí správným směrem. V evropském srovnání už jsme oproti minulému ročníku klesli z 13. místa na 15.

„Češi skutečně tráví zbytečně velkou část života v nemoci a dlouhodobě se tento problém opomíjel. Aby opravdu došlo ke zlepšení, musí se Česko posunout ve třech klíčových oblastech,“ vysvětluje Smejkal. „Za prvé v prevenci, aby se lidé starali o zdraví dřív, než je k tomu donutí diagnóza, a aby jim v tom byl stát nápomocen a neházel klacky pod nohy. Velkou část zdravotních problémů v Česku tvoří choroby, kterým lze předcházet – zejména nemoci srdce, obezita, cukrovka a následky konzumace alkoholu. Proto bez prevence není možné zásadně prodloužit život ve zdraví.“

Jednou z možností, jak podpořit prevenci, může být i větší zapojení zaměstnavatelů. Program na podporu zdraví si interně zavedla třeba Česká spořitelna a podle manažerky zdraví Pavly Mendlové vedl díky edukaci a dostupnosti, včetně té regionální, již v krátké době k významnému navýšení účasti na preventivních programech.

„Sto procent zaměstnanců registrovaných ve firemní ordinaci praktického lékaře v posledních dvou letech absolvovalo kompletní preventivní prohlídku (versus cca 60 % v běžné české populaci, pozn. red.), 90 procent žen v České spořitelně ve věku 45 a více let bylo v posledních dvou letech na mamografii (vs. 60 % v běžné české populaci, pozn. red.) a přes polovinu mužů ve Spořitelně ve věku 50 a více let již využilo nový screening rakoviny prostaty z krve zavedený v roce 2024,“ uvedla Mendelová.

Líbilo by se jí sdílení anonymizovaných agregovaných dat o onemocněních i prevencích od zdravotních pojišťoven pro lepší zacílení firemních zdravotních programů a také jejich vyhodnocování. „Nabízí se i podpora firemních programů ze stran státu, například daňovou uznatelností těchto programů,“ myslí si Mendelová.

Klíčové ale bude nastavení udržitelného systému financování.

„Bez zdravých financí nebude zdravé ani zdravotnictví. Pomoci může i rozvoj digitalizace, která má potenciál zlepšit efektivitu celého systému a ulevit pacientům i lékařům,“ doplnil epidemiolog Smejkal.

Další oblastí, kde Česko ve srovnání boduje, je kyberbezpečnost. Ať už jde o vzdělávání či výzkum a vývoj, podle National Cyber Security Indexu v boj proti kyberzločinu excelujeme.

Vláda Petra Fialy stačila ještě v září schválit novou Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky zaměřenou na snahu přizpůsobit se novým výzvám v kyberprostoru a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by nová vláda nastolený kurz nehodlala udržovat.

Stále dostupnější nástroje umělé inteligence sice pomáhají větší ochraně před kyberútočníky, na straně druhé je ale také zločinci stále více využívají k oslovování potenciálních obětí kyberpodvodů, kde jim pomáhají například při tvorbě falešných reklam.

Podle dat České bankovní asociace jen za první tři čtvrtletí tohoto roku čelili klienti bank více než 68 tisícům kyberútoků, přičemž se útočníkům podařilo z klientů vylákat 1,49 miliardy korun. Na druhé straně se bankám podařilo před kyberzločinci zachránit okolo 7,5 miliardy korun.

„Nástroje AI využíváme vedle klasických postupů, kdy nás upozorní na situace, které bychom běžnými bezpečnostními pravidly nedetekovali,“ řekl Teo Filip, manažer pro kyberbezpečnost České spořitelny.

V čem však Česko za unijními státy, s nimiž bychom se chtěli srovnávat, pokulhává, jsou výdaje na obranu. Přitom, jak uvedl Jiří Táborský z Ústavu empirických výzkumů STEM, z pozice vlády nedává smysl rozdělovat kybernetickou bezpečnost a jiné oblasti bezpečnosti.

„Je naprosto správně, že se různým oblastem věnují specializované instituce. Ale z globálního pohledu je bezpečnost státu jen tak silná, jak silný je její nejslabší článek,“ upozorňuje analytik.

„Musíme pokračovat v dalším posilování kybernetické bezpečnosti a dát expertům právní i technické nástroje k jejímu zajišťování. Stejně tak je ale nutné pokračovat v budování armády a v investicích do obrany, protože v téhle oblasti máme obrovské dluhy,“ dodává Táborský.

Přestože si Česko ve výdajích na obranu o dvě příčky polepšilo, stále se řadí do druhé poloviny, konkrétně na 16. místo. Stejně jako Itálie, Slovinsko a Slovensko na obranu přispíváme pouze 1,2 procenta HDP, což je například méně než zbytek Visegrádské čtyřky.

„Největší dluh vidím v připravenosti obyvatelstva. Vládní programy k posílení připravenosti obyvatel, například v poskytování první pomoci nebo zvládání krizových situací, však nevidím prakticky žádné. Bezpečnost je komplexní disciplína a je chyba si říct, že když vyřešíme jednu oblast, tak na ty ostatní se můžeme vykašlat,“ uzavřel téma Táborský.

V kontextu války na Ukrajině se v hodnocení výdajů na obranu nyní na špici objevují pobaltské státy. Lotyšsko na prvním místě, následované Estonskem a Litvou. Přeskočily tak Řecko, které stálo minulý rok v čele. V následujících letech můžeme očekávat, že výdaje na obranu porostou napříč Evropou kvůli cíli NATO, kdy se Evropa shodla na hranici minimálních pěti procent HDP do roku 2035.

Index prosperity je dlouhodobým projektem, ve kterém Česká spořitelna ve spolupráci s datovým portálem Evropa v datech měří a analyzuje prosperitu Česka a porovnává ji s ostatními evropskými zeměmi. Do komplexního hodnocení metriky Zdraví a bezpečnost zahrnuje celou řadu dílčích faktorů popisujících situaci v oblasti zdravotního stavu populace, dostupnosti zdravotní péče, kriminality, ale také bezpečnosti obyvatel České republiky a úspěšnosti v boji proti různým tipům bezpečnostních rizik.

Česko v žebříčku tlačí nahoru především kombinace vysoké úrovně kyberbezpečnosti a nadprůměrně dostupné lékařské péče.

V celkovém hodnocení Zdraví a bezpečnosti jsme v Evropě na prvním místě zejména díky těmto dvěma nadprůměrně hodnoceným oblastem.

Na konci hodnocení se ocitá Lucembursko, Irsko a Nizozemsko, neboť patří k nejslabším nejen v dostupnosti zdravotní péče, ale také ve výdajích na obranu či v kybernetické připravenosti. Státy ze západu či severu Evropy ale v posledních letech na žebříčku sráží třeba i vyšší kriminalita.

Posun nahoru zaznamenalo Polsko, které od minulého ročníku poskočilo ze čtvrté pozice na druhou příčku srovnání. Jednou z příčin jsou jistě zvýšené výdaje na bezpečnost, v tomto ohledu se Polsko z osmé příčky vyhouplo na pátou, když své výdaje na obranu navýšilo z 1,6 procenta HDP na 2,1 procenta HDP.