Bod zlomu, dohnali jsme Západ. Alespoň cenami českých potravin

Nikdy nebyl výběr lacinějšího zboží za českými hranicemi lepší než v těchto dnech. Levným sousedem se stává dokonce Rakousko, dosud země s nejvyšší cenovou úrovní v regionu. V největším tamním řetězci Spar člověk nakoupí vejce, sýry, ořechy, čokoládu, láhev Coca-Coly atd. laciněji než doma.

Přinejmenším to platilo minulou sobotu hned za hranicemi v dolnorakouském Gmündu při náhodné návštěvě obchodu. Nutno ovšem připustit, že Češi obeznámení s tamní situací dávají přednost supermarketům Hofer, které jsou součástí německého impéria Aldi. Spar zlevnil máslo v posledních dnech na 2,39 eura, ovšem konkurence se už odvážila pod dvě eura.

Tuzemské řetězce Rakušanům konkurovaly jednou zásadní jistotou. Ani v neděli rohlík nepřekročil hranici tří korun a tradičně se drží na polovině ceny rakouské housky. Víc takových položek bylo ovšem v českých supermarketech Lidl, Albert nebo Billa těžké najít. O polovinu levnější než v Rakousku byla například plastová láhev kečupu a také cibule a brambory. Ty ovšem byly viditelně horší kvality než u sousedů. O pětinu je v tuzemsku lacinější také plnotučné mléko.

Nejčastěji však platilo, že se zdejší cena od rakouské neliší o víc než desetinu. Češi o víkendu platili zhruba stejně za většinu druhů ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, olej, mouku nebo cukr.

Fakticky ale nebylo možné srovnat ceny masa, které rakouský Spar nenabízí předem naporcované a zabalené do igelitu v chladicích boxech.

Samozřejmě, že náhodná návštěva supermarketů na obou stranách hranice nedává objektivní pohled jako data statistického úřadu, dnes však může být užitečnou alternativou. Eurostat naposledy informoval, že loni v prosinci zdražily rakouské potraviny meziročně o 16 procent, tuzemské ceny se však zvýšily o 26 procent. Z toho ale běžný zákazník nevyčte, že dnes už nakupuje základní potraviny v Česku vlastně stejně draho jako v Rakousku. Těžko ho to může potěšit, když příjmy průměrné české rodiny dosahovaly v roce 2021 čtyřiceti procent průměrného příjmu u rakouských sousedů.

Na otázku, kdo je viníkem rychlého zdražení potravin v Česku a dalších východoevropských zemích, nabízejí obecnou odpověď data Českého statistického úřadu. Na společném evropském trhu se také potraviny blíží k průměrné ceně platné pro celý světadíl, z tuzemského pohledu tedy zdražují.

Někdy dojde u zemědělských komodit k cenovým šokům, jak se to loni na jaře přihodilo u obilí. Cenám zemědělců se pak rychle přizpůsobí zpracovatelské firmy a supermarkety.

Cenový vývoj v posledních dvou letech však ukazuje, že se producenti a obchodníci nespokojí pouze s tím, že do své ceny započtou dražší vstupní suroviny. Stejně jako zemědělci také oni zvyšují svou marži. Konkrétně pšenice a mouka v mlýnech i obchodech zdražily o stejných 75 procent, cena kravského mléka a z něho vyrobeného másla nebo sýrů vyrostla zhruba o polovinu, hovězí na všech úrovních o čtvrtinu.

S výjimkou jablek a vepřového se v uplynulých letech nestalo, že by ceny opět klesly. U ovoce pokles zajistila nutnost prodat dobrou úrodu. Ceny vepřové kýty se udržely pod úrovní 130 korun za kilo vlivem Německa, ze kterého Češi většinu vepřového importují. Tamní producenti významně zdražili naposledy v roce 2019, když reagovali na výpadky dodávek od chovatelů.