Článek
Už víc než dvě dekády mění podnikatel Radim Passer tvář pražské Brumlovky. Pod hlavičkou své developerské skupiny Passerinvest tam vybudoval kancelářskou čtvrť s veřejným prostorem, školou, bytovými domy i parky. A přece se jeden z nejbohatších Čechů rozhodl postavit něco, co na první pohled do jeho developerského portfolia nezapadá.
Na okraji Sedlčan vznikla nová modlitebna Církve adventistů sedmého dne – stavba z betonu a dřeva s prosklenou fasádou a oceněním Stavba roku 2020 podle veřejnosti. Uvnitř najdeme dřevěné lavice, světlo ze střešních světlíků a prostor, do kterého je vidět i z ulice. Záměrně. „Chtěli jsme, aby modlitebna nepůsobila uzavřeně. Když někdo jde kolem, může se klidně podívat dovnitř. Žádné tajemství,“ vysvětluje Radim Passer.
Jednodušší než v Praze
Projekt nevznikl na zelené louce. V Sedlčanech i nedalekých Štětkovicích už fungovaly dvě malé modlitebny. Tato nová stavba je jejich pokračováním. O pozemek se podle podnikatele nevedly žádné složité spory – město bylo vstřícné, úřady také. „Oproti Praze to byla příjemná změna,“ říká.
Hledání místa ale chvíli trvalo. Nakonec padla volba na pozemek poblíž zdevastovaného území, kde dnes navazuje nový městský park. Na jeho úpravu Passer částečně přispěl. „Tudy lidé chodí na autobus, park je průchozí a využívaný. Tak jsme chtěli, aby to celé působilo přívětivě,“ doplňuje.
Vlastní stavba trvala zhruba tři roky, další dva zabralo plánování. Financování šlo přes neziskovou organizaci Maranatha, kterou Passer založil už v roce 2002. „Směřuju do ní většinu svých osobních příjmů. Tato budova vznikla z našich darů, řádově to byly stamiliony korun,“ říká věcně.
Vybírat peníze na takové projekty není jednoduché – a jak podnikatel v rozhovoru říká, i to je důvod, proč podobných staveb v Česku příliš nepřibývá.
Nejen modlitebna, ale i byty
Samotný objekt je rozdělený do dvou částí. První tvoří hlavní sál pro přibližně sto lidí a dvě menší učebny v patře. Ty slouží pro výuku dětí v rámci takzvaných sobotních školek nebo pro biblické hodiny pro dospělé. Druhá část funguje jako společenské centrum, kde se věřící po bohoslužbách pravidelně schází na oběd.
„Každý něco přinese, posedíme spolu. Říkáme tomu Agapé,“ přibližuje Passer. Součástí budovy jsou i čtyři byty – jeden je bezbariérový, který obývá rodina s hendikepem. Další byty slouží pro kazatele a provozní potřeby, jeden se běžně pronajímá.
Stavba je v provozu už několik let, ale její využití se stále rozšiřuje. Kromě pravidelných setkání věřících a víkendového programu pro děti se tu občas konají i zdravotní kurzy nebo kulturní akce. „Církev má sloužit lidem, i když třeba nehledají duchovní věci. Když tu někdo něco zajímavého zažije, ať už je to přednáška nebo koncert, i to může být cesta,“ říká Passer. „Já jsem tady měl přednášku asi před pěti lety, v době, kdy se budova otevírala. Chtěli jsme tehdy připravit něco i pro obyvatele Sedlčan a okolí,“ vzpomíná developer.
Aktivita v regionu
Modlitebna navazuje i na další Passerovy aktivity v regionu. V Sedlčanech a Štětkovicích působí dlouhodobě, v minulosti tu spolu s rodinou rekonstruoval dům a podílel se na vzniku menších sborů, financoval dopravní hřiště nebo investoval do vybudování parku Drama věků.
„Řekl bych, že zhruba šedesát procent všech investic, které tady za posledních dvacet let na Sedlčansku proběhly, jsme financovali právě my,“ říká. Na otázku, jestli něco podobného chystá znovu, krčí rameny. „Momentálně žádnou další modlitebnu nestavíme. Ale podporujeme spoustu dalších – v Česku, na Slovensku i ve světě.“
