Hlavní obsah

Léta jsme měli luxusní ceny elektřiny. Za ně se nové elektrárny stavět nedaly

Rozhovor s Michalem Skalkou.Video: Zuzana Kubátová

 

Reklama

24. 10. 18:32

Prudké cenové výkyvy na burze znemožňují obchody s energiemi. Jak se s tím vypořádává druhý největší výrobce elektřiny v zemi, Sev.En Energy Pavla Tykače, vysvětluje manažer Michal Skalka.

Článek

Trh s elektřinou se zadrhl. Ale představa, že teď rychle opravíme systém, který se vytvářel dvacet let, je utopická. Reforma by trvala řadu let, vysvětluje v rozhovoru Michal Skalka, výkonný ředitel lichtenštejské společnosti Sev.en Commodities, která zastřešuje obchod s energiemi či povolenkami skupiny Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače.

Skalka se zároveň stal šéfem nedávno založené společnosti Sev.en Industry Supply, jejímž cílem je prodej elektřiny z Tykačových elektráren přímo spotřebitelům z řad průmyslových firem. Firma vznikla právě proto, že dosavadní systém obchodování s energiemi začal selhávat.

Podle Skalky má trh s elektřinou dva hlavní problémy: při prudkých cenových výkyvech na něm není většina hráčů schopna obchodovat, protože nemohou hradit mnohamiliardové burzovní zálohy a záruky. Kromě toho nízké ceny energií z minulých let neumožňovaly investice do obnovy a budování energetických zdrojů.

Proč se Pavel Tykač, po skupině ČEZ druhý největší výrobce elektřiny v České republice, rozhodl založit vlastní obchodní firmu dodávající velkým koncovým spotřebitelům?

My jsme to skutečně nikdy nezamýšleli, náš byznys model byl postaven na tom, že vyrábíme elektřinu, obsluhujeme elektrárny a dodáváme energii na velkoobchodní trh, buď velkoobchodním protistranám na bázi rámcových smluv, nebo přes burzu.

Na burze musíte platit velkou hotovost v zálohách, v těch známých maržových vkladech. U bilaterálních smluv je to ale podobné – i tam to platíte v bankovních garancích nebo v hotovosti. V souvislosti s tím, jak začaly zhruba před rokem prudké výkyvy na trhu, obrovsky stouply pro všechny energetické firmy náklady. Do té míry, že to pro ty ně bylo na hraně přežití.

Takže ani středně velká evropská energetická firma, jakou je vaše skupina Sev.en, nezvládne obchodovat na dnešním velkoobchodním trhu?

Je to neúnosné. Fixní maržový vklad na jeden megawatt ročního produktu byl dříve v řádu nějakých desítek až stovek tisíc eur. A teď se pohybujeme v řádu milionů eur za megawatt. Přičemž my těch megawattů obchodujeme přes dva tisíce. To jsou čísla, která v hotovosti nikdo nemá.

Firmy na burze nemůžou obchodovat, stoply se obchody, trh se zmrazil. Pro nás to znamenalo problém, nemohli jsme svoji produkci dostat na trh. Zkoumali jsme řadu možností, a nakonec jsme došli k tomu, že jediná dlouhodobě systematická metoda pro nás je, založit si vlastního obchodníka a dostávat naši elektřinu přímo k zákazníkům.

Majitel Sev.en Energy Pavel Tykač nabízel na jaře elektřinu státu k přímému odkoupení, a to za předválečné ceny. Tedy výrazně levněji, než jak se dnes prodává na trhu. Nabízíte elektřinu teď přes vašeho obchodníka Industry Supply také za předválečné ceny? To byste měli před branami velkou frontu.

Já odpověď rozdělím na dvě části. Nabídka, která se řešila někdy v květnu, skutečně zapadala do série našich pokusů, jak vyřešit to dilema, kdy jsme my na jedné straně nebyli schopní prodávat a na druhé straně bylo evidentní, že průmysloví zákazníci nejsou schopní akceptovat ceny, které zejména v tom období zimy na trhu byly.

Ta elektřina pro stát měla být určena pro domácnosti. Jenom pro upřesnění.

Pojďme se bavit o tom, co jsme nabízeli, co proběhlo v médiích, už je jiná věc. Co se týče předválečných cen, to už je mediální přílepek, který vznikl někde po cestě. My jsme nabízeli nějakou slevu. Ale v té chvíli to prostě nedopadlo, nedalo se to zrealizovat.

Oprava trhu

Změní se do budoucna systém obchodování s elektřinou? Objevují se názory, že když burza selhává, bylo by lépe vrátit se ke kdysi tradičním dlouhodobým kontraktům mezi výrobci a dodavateli.

Liberalizovaný trh se utvářel víc jak dvacet let, je to nesmírně jemný mechanismus, který se dlouho ladil a pak byl následně v poslední dekádě protkán obrovským množstvím regulací. Představa, že ho teď rychle přestavíme, se mi zdá utopická. Pokud by mělo dojít ke změně systému fungování trhu, je to proces na dlouho. Všechno, co vlády v Evropě i v jednotlivých státech řeší, je krátkodobé překlenovací řešení. Pokud se bude dělat nějaká reforma, bude to na roky.

Za padesát eur se nevyplatí postavit ani nová jaderná, ani nová plynová elektrárna.
Michal Skalka, výkonný ředitel Se.ven Commodities

Přesto, jakou zkušenost by si z této situace Evropa měla vzít, co se týče obchodování s energiemi?

Je potřeba rozlišit dvě věci. Jedna věc je obchodování, které zamrzlo kvůli nedostatku kapitálu. Různé vlády přistupují k poskytování různých půjček, takže když se systém finančně vybaví, bude normálně fungovat dál a nemusel by se měnit.

Takže podle vás není potřeba to, co doporučují někteří ekonomové, tedy aby se zlepšil dohled nad energetickými burzami?

Burzy už dnes jsou pod obrovským množstvím regulací. Systém může normálně fungovat dál, když bude mít dost kapitálu. Kde ale je problém a kde Evropa bude muset přistoupit k nějaké koncepční změně, je, že systém nám dlouho vytvářel velmi nízkou cenu elektřiny.

Teď jsme v extrému na druhou stranu, ale bohužel se prokázalo, že systém nedával investiční signály pro výstavbu nových zdrojů. Systém nevede k tomu, aby spouštěl investice do nových zdrojů. A je evidentní, že jich Evropa nemá dost.

Znamená to, že trh tvořil příliš nízké ceny, které neumožnily výrobcům investovat do nových elektráren?

Je to tak, dlouhá léta. Měli jsme luxusně nízké ceny elektřiny. Dlouhá léta, možná dekádu platilo, že velkoobchodní cena elektřiny byla plus mínus padesát eur za megawatthodinu.

Ale za padesát eur se nevyplatí postavit ani nová jaderná, ani nová plynová elektrárna. Uhelné elektrárny jsou zase nežádoucí kvůli emisím. Je evidentní, že změna pravidel je nutná.

Kde je hranice ceny elektřiny, při které by se investice do elektráren vyplácely?

Pro každý typ elektrárny jinde.

Třeba skupina Seven Energy kdysi uvažovala o tom, že by postavila v Počeradech novou uhelnou elektrárnu. Uhlí je dnes nepřijatelné kvůli emisím, ale mohli byste tam postavit paroplynový zdroj, pokud plyn pro výrobu elektřiny nebude do budoucna pro Evropu mrtvý. Při jakých cenách by to dávalo smysl?

Paroplyn nebude určitě mrtvý. Ale je nutno se bavit ještě o tom, že plynová elektrárna inkasuje rozdíl mezi cenou elektřiny a cenou emisní povolenky. Jedním z faktorů růstu ceny v posledních letech je obrovský růst ceny emisní povolenky.

Ty se dřív obchodovaly za tři, pět eur, většinu loňského roku okolo osmdesáti pět eur, včera byly za sedmdesát eur. Pokud byste chtěla říct, při jaké ceně elektřiny se investice vyplatí, zároveň si musíte odpovědět na otázku, při jaké ceně povolenky. A cena povolenky je v pravidlech, která se nastavují v Bruselu.

Znamená to všechno, že by měl dosavadní způsob obchodování s elektřinou skončit?

Ne. Tím, že změníte burzu a budete dělat bilaterální kontrakty, nevyřešíte zdrojovou přiměřenost. Je potřeba se podívat na obě věci: V jakém modelu budou státy zajišťovat to, aby do budoucna měly dost zdrojů. A v jakém modelu budou elektřinu z těch zdrojů potom dostávat na trh.

Vždycky, když řeknete, že musí skončit tento model obchodování, musíte říct, jak dostanete elektřinu ke koncovému zákazníkovi. Budeme mít státní regulovaný systém s regulovanými tarify, skončí konkurence? Konkurence, která doručila spotřebitelům fůru benefitů v podobě nízkých marží při dodávce, v podobě zákaznického servisu a služeb? Takže nevylijme s vaničkou i dítě. Je potřeba řešit ty problémy a spojovat je.

Kdo drží levnou elektřinu

Pojďme k firmě, na jejímž řízení se podílíte. Jmenuje se Sev.en Commodities, je to obchodník s komoditami Pavla Tykače, sídlí v Lichtenštejnsku. S čím vším obchodujete?

Na začátku to byl samozřejmě obchod s elektřinou a s emisními povolenkami, s tím, co naše elektrárny vyrábějí a spotřebovávají. Nicméně v průběhu minulých let jsme silně expandovali a začali jsme obchodovat i s jinými komoditami a na úplně jiných trzích, než je Česká republika.

Pustili jsme se do obchodování s plynem, do operování zásobníků na plyn. Do obchodování s nejrůznějšími jinými energickými komoditami. Účastníme se světových burz, máme možnost obchodovat s plynem a s dalšími komoditami v Americe.

Jste přesně ten člověk, který může odpovědět na otázku, jak je možné, že se letos na burze, kde nakupují čeští obchodníci pro české zákazníky, obchoduje elektřina na příští rok za 350 nebo 400 eur za megawatthodinu, ale přitom jde často o elektřinu, kterou největší český výrobce ČEZ prodal vloni a předloni za 50, 60 eur za MWh. Jak je možné, že dříve levně prodaná elektřina se dnes obchoduje na velkoobchodním trhu tak draho?

Abychom v tom neudělali guláš, prvně si musíme vyjasnit nějaké pojmy. Elektřina se v zásadě obchoduje na takzvaných termínovaných trzích, na budoucí dodávku. Dnes to je třeba obchod s elektřinou na rok 2023 nebo 2024, před rokem či dvěma se obchodoval s předstihem rok 2022. Pak je tu takzvaná spotová dodávka, tedy elektřina, která se obchoduje dneska na zítra, po hodinách. Spotový trh vždycky odráží aktuální výrobní situaci. Když dnes budete obchodovat elektřinu s dodáním zítra, musíte se podívat, kolik vás dnes stojí paliva, plyn, emisní povolenka, vaše výrobní náklady. Toto určuje, proč elektřina na zítra stojí teď třeba 350 eur.

U forwardového trhu (s dodávkou v příštích měsících a letech – pozn. red.) je to trochu složitější. Tam se obchoduje na základě modelu nacenění, jak bude vypadat za rok. Ale k vaší otázce: když výrobci prodávali elektřinu před rokem nebo dvěma, s datem vypořádání na rok 2022 za 50 eur, někdo ji od nich koupil. Typicky dodavatel koncovým zákazníkům. Dal jim to do portfolia, takže vy dneska doma spotřebováváte elektřinu nakoupenou před rokem či dvěma za těch 50 eur.

Každý subjekt má ale jinou nákupní strategii. Kdo si například nakoupil dopředu 80 procent, ten má dnes 80 procent elektřiny za levno, ale těch zbývajících 20 procent řeší na poslední chvíli, na spotovém trhu, pracovně za těch 400 eur. Levná elektřina se nikam neztratila, je nakoupená v portfoliích obchodníků, zákazníci ji spotřebovávají. V okamžiku, kdy se vyčerpá levná elektřina nakoupená dříve, začne do portfolia padat elektřina nyní obchodovaná za draho. A dojde ke zdražování tarifů.

ČEZ ale levně vyrábí a většinu své elektřiny na letošní rok prodal za mnohem nižší cenu, než od jaké dnes obchodníci odvíjejí své tarify pro zákazníky.

Ta elektřinu je zobchodovaná. Tu už někdo koupil a zaplatil. Výrobce dostane těch 50 eur, co se dohodlo před rokem, ne 400. Mezitím mu stouply náklady na vstupy, s tím se musí vypořádat a elektřinu, kterou teď prodává se znalostí svých vstupů na další období, prodává za draho.

Tak mi řekněte, kdo nakoupil elektřinu od českých výrobců na letošní rok za těch 50, 60 eur. Napadají mě – kromě dodavatelských firem – i obchodníci typu Sev.en Commodities. Představuji si, že firma jako Sev.en Commodities nakupuje elektřinu na příští období a potom ji přeprodává dál skutečným dodavatelům. Funguje obchod takto?

Může a nemusí. Ty modely jsou různé. Většinou je role obchodníků nezastupitelná v tom, že v okamžiku, kdy výrobce má apetit prodávat, protože se mu líbí cena a kryje jeho náklady, tak většinou zákazník nemá apetit nakupovat. V okamžiku, kdy výrobce by rád prodával, tak dodavatelé nebo spotřebitelé nechtějí kupovat. Nebo v okamžiku, kdy by spotřebitel rád nakupoval, nechtějí prodávat výrobci.

Při párování nabídky a poptávky hrají důležitou roli právě obchodníci, kteří nakupují a prodávají, vytvářejí likviditu a spojují tyto dvě strany dohromady.

Dodavatelé, kteří tvoří ceníky pro domácnosti, nakupují tedy jednak přímo od výrobců, jednak od dalších obchodníků. Kdo jsou hráči, kteří nakupují a prodávají elektřinu?

Když se podíváme na dodavatele českým zákazníkům, samozřejmě obrovský podíl má ČEZ, další hráči na trhu jsou E.ON, Pražská energetika, Centropol, Innogy a další. A obecně do hry vstupují evropští obchodníci, například Uniper, RWE Traiding… jsou to zase velké evropské energetiky. Tak jako my obchodujeme v Německu, tak německé energetiky obchodují tady.

V současné situaci solidarita být musí. A musí dojít k nějaké míře rozdělení se.
Michal Skalka, výkonný ředitel Se.ven Commodities

Windfall tax: záleží na míře

Pojďme na poslední téma, na to, jak se s krizí vypořádává česká vláda. Jedním z hlavních opatření, které oznámila, je takzvaná windfall tax – daň z neočekávaných zisků, kterou mají platit mimo jiné velké energetiky. Postihne to i skupinu Sev.en Energy. Jak se na to díváte?

Evidentní je, že vysoké ceny elektřiny způsobují újmu zákazníkům a že energetiky navzdory tomu, že musí bojovat s těmi likviditními problémy, z toho benefitují. Dojde k nějakému přesunu peněz. O tom víme a od začátku deklarujeme, že jsme připraveni se rozdělit. Že tam musí být nějaká vlna solidarity. To je jasné.

Sev.en Energy Pavla Tylače se tedy windfall tax na rozdíl od řady soukromých akcionářů ČEZu nebrání?

Můžeme se bavit o tom, nakolik je to pravicové opatření, nakolik je standardní nebo nestandardní. V současné situaci solidarita být musí. A musí dojít k nějaké míře rozdělení se. My to víme, počítáme s tím, deklarovali jsme vládě, že s tím počítáme. Ta debata je ale o dvou věcech. O tom, jak to technicky udělat, protože to není jednoduché. Jak to definovat, na jaké firmy se to vztahuje, jakým mechanismem se to vybere. Ale samozřejmě je obrovská debata o míře.

Z jedné strany je tu potřeba vlády vybrat sumu peněz takovou, aby pokryla dotace zákazníkům. Z druhé strany, když ty firmy zdaníte extrémním způsobem a na dlouho, tak to zastaví jejich investice. Zaměstnanci to vnímají citlivě, vnímají, že to ty firmy nějak bude škrtit a bude to samozřejmě modifikovat snahu těch firem podnikat. Je to o té míře.

SPECIÁL: Jak zvládnout krizi

Vše na jednom místě: Máme pro vás kalkulačky, přehledné návody, energetickou poradnu, přehled všech dotací a další otázky, které vám pomohou snížit dopady zdražování.

Pomoc proti zdražování – Jak zvládnout krizi

Domácnosti a firmy čelí problémům s vysokou inflací a růstem cen energií. Projekt Seznam Zpráv „Jak zvládnout krizi“ vám nabízí praktické informace, jak ušetřit a jak řešit či snížit dopady zdražování.

Mohlo by vás také zajímat:

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované