Maso budeme brzy vozit z Číny a Jižní Ameriky, varuje Pilčík

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropou zmítají protesty zemědělců, které se postupně rozšířily z východní části Unie na západ. Vadí drahé úvěry, tlak na ceny, levný dovoz, ale i regulace a požadavky Green Dealu. V Česku je ale zatím relativní klid. „Dřímá to tu, ale dřív, nebo později se tyto protesty přenesou i k nám,“ varuje v pořadu Inside Talks expert na potravinářství Karel Pilčík s tím, že tady ale neočekává přílišnou radikalizaci.

„Pamatuji, že kdysi se tu mléko rozlévalo před Ministerstvem zemědělství, ale že by někdo byl teď tak odvážný, aby tam vysypal vlečku s hnojem, to si nemyslím,“ dodává.

Upozorňuje však, že problémy, před kterými evropští zemědělci varují, budou mít vážné dopady také na českém trhu. Například požadavky, které jsou v zemědělství svázané s Green Dealem – tedy tlak na rostlinnou stravu, snižování chovů zvířat, s čímž je spojená i potravinová soběstačnost Evropy. „Celá Evropa říká, že podporuje malé a střední zemědělské podniky. V momentě, kdy na poli vše vyprodukují a vychovají dobytek, ale náhle slyší, že to není potřeba a živočišná výroba tu nebude,“ říká Pilčík.

To má podle něj už i dopady do jednotlivých chovů či zpracovatelských závodů a zejména masný průmysl v Evropě obecně přestává být atraktivní obor. „Už je to vidět v Německu. Společnost Vion která před osmi lety porážky hromadě skupovala, teď naopak čtyři prodává. Další, možná nejsilnější německý hráč Tönnies Group, některé koupí, ale Vion zbývající závody zavře. To se dotkne asi 750 pracovníků. V Německu už finanční skupiny zjistily, že toto řemeslo není tak výdělečné, jak předpokládaly, a vložené investice se jim hned tak nevrací,“ říká Pilčík a dodává, že za chvíli se bude do Evropy dovážet maso ze zemí třetího světa.

U vepřového masa je v tuto chvíli Česko soběstačné ze 42 procent, u drůbeže dosahuje soběstačnost 67 procent. Čísla ale dlouhodobě klesají. „Myslím si, že kdybychom požadavky Green Dealu brali tak 25 roků zpět, Česká republika by už podmínky splnila. V devadesátých letech jsme byli soběstační,“ připomíná Pilčík, podle kterého budeme již brzy do Česka dovážet maso ze zemí mimo Evropskou unii – zejména Číny a Jižní Ameriky. Například drůbež se ale už teď vozí z Ukrajiny.

„Jednak to maso zdraží a jednak se bude hledat, ze kterých zemí ho dovezeme. Myslím si, že v případě Jižní Ameriky je to naprosto špatně. Bude to na úkor deštných pralesů,“ varuje Pilčík. Podle něj, pokud bychom se na zelené požadavky podívali doslova, musela by se řešit i volně žijící zvířata v národních parcích a rezervacích.

„Budeme regulovat Kruger národní park? I tam přece vidíme množství přemnožených zvířat, jako jsou zebry či pakoně. Budeme tam také zasahovat, abychom neškodili planetě a nevytvářely se plyny, které nepotřebujeme?“ ptá se.

Potravinové soběstačnosti nenapomáhá ani cesta, kterou zvolila v případě podpory zemědělců a producentů Česká republika. Na rozdíl od jiných států tu nejsou dotace, což ovlivňuje cenu potravin. „Státy, které zemědělskou výrobu podporují, samozřejmě mohou jít s cenami dolů. A je to jedno, jestli je to z Německa nebo z Polska.“ Podle Pilčíka se tak čeští producenti na evropském trhu dostávají pod tlak.

„Nákupčí v řetězcích nám otevřeně řeknou, že buď jim dáme cenu, kterou požadují a která je pro nás na hraně, nebo dokonce nevýhodná, nebo že si to dovezou z Polska,“ říká Pilčík s tím, že v některých řetězcích je už levnější výrobky z Polska skutečně vytlačily.

Někteří čeští potravináři proto začínají zvažovat přesun výroby. „Včera jsem mluvil s kolegou za severní Moravu, který mi řekl, že mu v Polsku nabízí celou fabriku. Polák se díky řetězcům dostal do konkurzu a nabízí celou fabriku. Tam by pak bylo možné vyrábět výrobky významněji levněji.“