Článek
Donald Trump ve středu přijede na Světové ekonomické fórum v Davosu, a to uprostřed bezprecedentního ekonomického napětí mezi Evropskou unií a Spojenými státy nejen kvůli Grónsku. O den později budou o budoucnosti největšího ostrova na světě jednat v Bruselu leadeři členských zemí EU na mimořádně svolané Evropské radě.
Český eurokomisař pro mezinárodní partnerství Jozef Síkela, do jehož portfolia Grónsko, které je součástí dánského království, ekonomicky spadá, si myslí, že je potřeba situaci uklidnit a současně Spojeným státům vymezit hranice.
Hraje se o hodně. Grónsko disponuje nerostným bohatstvím a má strategickou pozici díky své poloze mezi Severní Amerikou, Evropou a Ruskem. Situace je napjatá. V rozhovoru pro Seznam Zprávy eurokomisař Síkela vysvětluje, proč se transatlantické partnerství ocitlo v krizi a jak se v tomto kontextu profiluje nová česká vláda.
Jak by nyní měla Evropa postupovat? Mluví se o prvním spuštění Anti-Coercion Instrumentu.
Na jednu stranu se musíme snažit hledat cesty jak ubrat na napětí, na druhou si ale musíme stanovit jasné limity, a těmi je nedotknutelnost hranic Grónska. Nyní si musíme hlavně počkat na závěry Evropské rady, která proběhne v tomto týdnu. Já jsem v kontaktu s představiteli severní Evropy. Vidíme, že severské a západoevropské státy mají jasno. To dokládají i konkrétní kroky jako právě omezená vojenská přítomnost v oblasti. Francie zase otevřeně mluví o silné reakci na americké hrozby. To ale vyžaduje jednomyslné schválení všech členských států. Proto mohou některé země proces zdržovat.
Anti-Coercion Instrument neboli bazuku popisujeme zde
Které země máte na mysli?
V souvislosti s loajálností k americké administrativě by to mohlo být například Maďarsko. Viktor Orbán naskočil okamžitě na vábničku bezpečnostního výboru, o němž teď Donald Trump mluví (v něm by státy měly USA zaplatit miliardu dolarů za bezpečnost a ochranu, pozváno do něj bylo zřejmě i Rusko, pozn. red.).
O pozici Česka jsme se zatím dozvěděli to, že si pan premiér koupil glóbus za 15 tisíc, za právo obyvatel Grónska rozhodovat si o své budoucnosti se ale vláda stavět podle všeho nechce.
Jak v tomto světle hodnotíte současný postoj české vlády k evropským otázkám?
Tak rozhodně vidíme velký odklon od té snahy o větší spolupráci v rámci Evropy a sdílet základní hodnoty s většinou našich evropských partnerů. Například když se podíváte na příklad ručení za půjčku vůči Ukrajině. Na jedné straně stojí 24 států, zatímco Maďarsko, Slovensko a Česko jsou mimo. Takhle je to vnímáno v Evropě.
To může do budoucna způsobovat i problémy. Kromě té morální a strategické stránky investice do obrany a obnovy Ukrajiny, je tady i ta čistě sobecká. Pamatuji si totiž to, že české firmy měly velký zájem o projekty na Ukrajině financované z evropských programů a o zapojení do rekonstrukce Ukrajiny. Pamatuji si, že svazy velmi tlačily na podporu vlády a jsou firmy, které tam již dokonce působí. Byla by škoda tuto investici nechat spadnout pod stůl.
Vraťme se zpátky ke Grónsku. Jak vážná je podle vás současná situace?
Je vážná právě tím, že zpochybňuje základní pravidla, na nichž stojí mezinárodní řád. Klíčové je v tuto chvíli zachovat transatlantické partnerství, které má stále mimořádnou hodnotu. Zároveň musíme Spojeným státům jasně vymezit červenou linii, kterou nelze překročit. Zpochybňování suverenity a principů Charty OSN považuji za velmi nebezpečný precedent.
Donald Trump o Grónsku mluvil už během svého prvního mandátu, takhle vyhrocený okamžik jsme ale nezaznamenali. Proč je dnes situace jiná?
Rozdíl je v tom, že dnes se otevřeně zpochybňují závazky minulých amerických administrativ. Spojené státy měly v Grónsku desítky let rozsáhlou vojenskou přítomnost. Ta ve své době čítala až dvacet základen a tisíce vojáků. Samy se rozhodly ji omezit. Přesto slyšíme rétoriku, která popírá právní kontinuitu a staví na logice „jsme supervelmoc, můžeme si dovolit jednat z pozice síly“. To je přístup, který narušuje stabilitu mezinárodního systému. Standardně se smlouvy buď dodržují, nebo se mění vyjednáváním na základě vůle obou stran. Tady USA ale hrají úplně jinou hru.
Maminko, to nás mohou zastřelit?
Jak silně se tato rétorika promítá do reality v Grónsku?
Velmi silně. Máme tam vlastní kancelář Evropské komise. Je to kancelář spadající pod mé Generální ředitelství a informace tak máme z první ruky. Po eskalaci na začátku roku je situace emočně velmi vypjatá. Mluvím o obavách, které se dotýkají běžného života tamních obyvatel. Děti se prý ptají rodičů: „Maminko, to nás mohou zastřelit?“ Nelze to zlehčovat.
Dánsko navíc bere situaci osobně. Historicky patří k zemím NATO, které v přepočtu na obyvatele zaplatily nejvyšší cenu za alianční operace. Když pak slyší zpochybňování územní integrity, vnímají to jako zásadní porušení důvěry.
Proč je Grónsko pro Evropskou unii strategicky tak důležité?
Grónsko je přidružené území EU a má přístup k evropským programům. Už v minulém rozpočtovém období jsme na projekty v Grónsku měli vyčleněných 225 milionů eur. V příštím tuto částku plánujeme zdvojnásobit. Ostrov disponuje přibližně 25 z 34 kritických surovin, které EU potřebuje pro transformaci svého průmyslu. Díky nim můžeme například snížit naši závislost na Číně. Jejich těžba je ale technicky extrémně náročná a současná geopolitická situace ji ještě komplikuje.
Jaké konkrétní projekty tam dnes EU prosazuje?
Ta spolupráce se v posledních letech opravdu hodně mění. My jsme se dříve zaměřovali především na podporu vzdělávání, chceme se ale zaměřit na více ekonomickou agendu. Speciální kancelář našeho generálního ředitelství jsme otevřeli v roce 2024 a od té doby pracujeme s místními na přípravě konkrétních projektů. Jde o projekty těžby grafitu, vzácných zemin či molybdenu, který je klíčový například pro obranný průmysl. Chceme investovat také do digitalizace dat o nerostných zdrojích. Spolu se státním telekomunikačním operátorem máme projekty na investice do podmořských kabelů a tak dále.
V Grónsku je cestování mezi mnohými městy po souši velmi obtížné a konektivita je tedy otázkou fungování státu. Zásadní prioritou našich investic je také energetika, včetně modernizace vodní elektrárny za stovky milionů eur, která výrazně posílí dodávky čisté energie a tepla.
Posuňme se o kousek dál. Dohoda EU s Mercosurem se vyjednává čtvrt století a nyní je její dokončení snad nejblíže v historii. Proč stále není hotová?
Protože se Evropě často stává, že některé státy upřednostňují partikulární zájmy před celkovým prospěchem. Celá řada zájmových skupin říká, že pro EU je dobré jenom to, co je dobré pro ně. Chybí prioritizace z hlediska obecného zájmu kontinentu. Pro exportně orientované a průmyslové země, jako je Česká republika, jde přitom o zásadní příležitost. Data dlouhodobě ukazují, že podobné dohody vedou k výraznému růstu evropských vývozů a narůst mohou o desítky procent. Naopak dovozní tlaky jsou relativně omezené a vzrostou o jednotky procent. Přesto malé množství aktérů dokáže dohodu blokovat desítky let. To je politické selhání, nikoli ekonomická nutnost.
