Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svým celním tažením chce prezident Donald Trump učinit Ameriku „great again“. V učebnicích bude však jeho éra zapsána úplně jinak, domnívá se ekonom z prestižní americké New York University Jaroslav Borovička. „Jako období, kdy politici dokázali neuváženými rozhodnutími v ekonomické oblasti vyvolat celosvětový chaos, alespoň krátkodobě.“
Republikánský prezident totiž slibuje voličům několik věcí najednou. Cla mají naplnit státní kasu, aby mohl snížit daně. Mají ochránit domácí výrobce před produkty z dovozu a taky přilákat „zpátky domů“ společnosti, které výrobu přenesly do zahraničí. A zastavit „ožebračování“ Ameriky, jak říká první muž Ameriky záporné obchodní bilanci.
Trumpovy cíle se bijí navzájem
Problém Trumpova plánu je, že tyto cíle nejsou vzájemně kompatibilní, vysvětluje ekonom Borovička.
„Když chcete používat cla, abyste nahradili domácí daně, tak potřebujete, aby dovozy plynuly dále, abyste z nich vybírali cla. Cílem ochranářského argumentu je naopak dovozy zablokovat a to snižuje celní výnos. A vyjednávací argument je založený na tom, že cla jsou jen krátkodobá a v dlouhém horizontu je nebudeme mít, takže nebudeme mít ani fiskální výnosy, ani ochranu domácího průmyslu.“
Přenést zpět do Ameriky průmyslovou výrobu ze světa je podle Jaroslava Borovičky těžko představitelné. „Pokud by k tomu došlo, bude to trvat celá desetiletí.“
V 50. letech 20. století pracovalo v americkém průmyslu kolem 30 procent zaměstnanců, dnes je to méně než 10 procent lidí. Obnovení zaniklých pracovních míst v průmyslu slibuje Trump svým jádrovým voličům ze Středozápadu, z oblasti tzv. rezavého pásu (Rust Belt). Tenhle plán ale notně skřípe, upozorňuje ekonom Borovička.
„Jakýkoliv průmysl, který by se hypoteticky do Spojených států vracel, bude mít vysoce automatizovanou podobu. Bude potřebovat relativně malý počet spíše vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. Firmy budou muset vzít v úvahu, jestli je taková pracovní síla vůbec k dispozici.“
S Trumpem to neskončí
Vznik kvalifikované pracovní síly hnutí Make America Great Again příliš nepodporuje, ba naopak. „Poměrně nepřátelsky se staví například ke špičkovým univerzitám, které ji poskytují. Staví se negativně i k legální imigraci vysoce kvalifikované pracovní síly,“ upozorňuje Jaroslav Borovička.
Firmy zvažující comeback do Ameriky taky budou muset vstřebat vyšší míru politické nejistoty.
„Ta politická nejistota vůbec nemusí skončit s Trumpovým funkčním obdobím, protože to, jakým způsobem Trump rozkývá politickou situaci, může znamenat, že po něm přijde ještě někdo horší než on, kdo bude vytvářet ještě větší nejistotu. Třeba to bude někdo z úplně opačného konce politického spektra, který si naopak bude představovat tu politiku úplně opačně. A to není pro dlouhodobé investice dobré,“ upozornil ekonom.
Některé firmy, například Apple nebo Nvidia, sice v minulých týdnech oznámily rozsáhlé investice v USA v řádu stovek miliard dolarů. „K nějakým investicím zcela určitě dojde, ale ta ohromující čísla, která oznámily Apple nebo Nvidia, mají spíš v této chvíli Trumpovi zalichotit,“ konstatuje Borovička.
O volný obchod Trumpovi nejde vůbec, domnívá se newyorský ekonom. „Chce využít ekonomickou sílu Spojených států na úkor ostatních. Tomu nasvědčují zkušenosti z prvního Trumpova funkčního období,“ uvedl.
Hned na počátku svého prvního mandátu v roce 2017 zarazil republikánský prezident složité a léta trvající vyjednávání rozsáhlé smlouvy TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership) s Evropskou unií, která by široce deregulovala celou řadu transatlantických ekonomických vztahů.
Po příchodu do Bílého domu také shodil ze stolu už dohodnutou smlouvu Trans-Pacific Partnership s asijskými zeměmi a Austrálií. Nakonec zahájil miniverzi obchodní války s Evropskou unií uvalením cel na ocel a hliník, připomněl ekonom, působící na New York University.
Američany čeká zdražení a možná recese
Už teď se Trumpovy kroky obracejí proti jeho skalním voličům. Čeká je zdražování.
„Američané do určité míry zchudnou. Před nástupem Donalda Trumpa do úřadu vypadala americká ekonomika alespoň střednědobě jako velmi stabilní, měla rozumně pozitivní výhled, v posledních týdnech se zvýšila pravděpodobnost toho, že Amerika se krátkodobě dostane do recese. Což by samozřejmě vedlo k vyšší nezaměstnanosti,“ řekl Borovička SZ Byznys.
Kdyby nakonec začala platit původně avizovaná cla ve výši kolem 20 procent, zvýšila by se cenová hladina asi o tři procenta, kalkuluje ekonom. „Část těchto třech procent hypotetických by na sebe vzali dovozci a možná by byla část absorbovaná i zpevněním dolaru, ale nárůst cenové hladiny někde kolem jednoho, dvou procent bychom si dokázali představit.“
Nezdražilo by ovšem jen zboží z dovozu. „V okamžiku, kdy se zvýší ceny dovozů, tak na to zareagují výrobci ve Spojených státech, protože těm se sníží konkurence a oni sami budou moci zvyšovat ceny. Nakonec bude muset zareagovat i americká centrální banka zvyšováním úrokových měr, což dále utlumí ekonomiku a v konečném důsledku to oslabí kupní sílu Američanů,“ uvedl Jaroslav Borovička.
Jaroslav Borovička
Ekonom, aktuálně působí v USA jako Associate Professor na New York University se zaměřením na makroekonomii, ekonometrii, oceňování aktiv a computational economics. Vystudoval ekonomii na pražské VŠE a CERGE-EI při Univerzitě Karlově a matematickou informatiku na ČVUT. Doktorský titul získal na University of Chicago. Působil také v americkém Národním úřadu pro ekonomický výzkum.
Evropa musí táhnout s Čínou proti Trumpovi
Od nejhorších opatření prozatím Trump ustoupil, v platnosti ale zůstávají 145% cla na exporty z Číny. „Vzhledem k pevnému postoji obou stran je třeba najít řešení, které jak Donald Trump, tak Si Ťin-Pching budou moci prohlásit za své vítězství,“ odhaduje další vývoj ekonom.
Evropa se podle něj nemá obávat, že by Čína ve snaze najít nové odbytiště pro své zboží zaplavila EU lacinými produkty. Současný stav je podle něj pro Brusel příležitostí si s Čínou vyjednat nové, lepší vzájemné obchodní podmínky.
„Aby se Čína vzdala například umělého subvencování výroby, která je určená na export, aby více respektovala práva k duševnímu vlastnictví. A výměnou za to můžeme třeba uvolnit obchod s Čínou v oblastech, kde je to vzájemně výhodné, protože existuje celá řada věcí, které opravdu nemá smysl v Evropě vyrábět a je lepší je prostě dovézt.“
Příkladem mohou být solární panely, uvedl Borovička. „Není potřeba snažit se stavět masivní továrny na výrobu solárních panelů, když Čína už tuto kapacitu má. Není to nějaký strategický produkt, který by byl nezbytný.“
