Tohle vymysleli Češi a zlepšuje to svět

Češi mají „na triku“ vynálezy, které doslova změnily život milionům lidí po celém světě. Kontaktní čočky Otty Wichterleho, polarograf Jaroslava Heyrovského, bleskosvod Václava Prokopa Diviše. Připočtěme kostku cukru, Semtex, Remosku, nanovlákna či kinematograf a je jasné, že česká stopa v dějinách inovací je nepřehlédnutelná.

Ani dnes ale Česko o dobré nápady nepřichází. Naopak – vznikají tu technologie, které nenápadně, ale zásadně mění každodenní život. Šetří energii, zlepšují zdraví a kondici, nebo dokonce pomáhají zachraňovat lidské životy. SZ Byznys představuje osm současných českých výrobků a řešení, která ukazují, že tradice vynalézavosti u nás rozhodně neskončila.

„Docela se těším, až to Tykač vypne,“ říká dvacetiletý Šimon Falta, který spolu se Šimonem Kalou stojí za projektem IQstat. Student energetiky na ČVUT a „matfyzák“ vsadili na to, že s útlumem uhelných elektráren a nástupem obnovitelných zdrojů poroste kolísání výroby elektřiny – a s tím i potřeba chytřejšího řízení spotřeby.

Klíčem podle nich není výroba, ale stabilita sítě. „Místo toho, aby se při výpadku nastartoval velký zdroj, může se na pár minut chytře vypnout tisíce bojlerů po celé republice – a nikdo si toho ani nevšimne,“ popisuje Falta vizi, na které stojí jejich softwarová platforma.

IQstat pomáhá domácnostem i firmám přesouvat spotřebu do hodin, kdy je elektřina nejlevnější. Ceny se totiž během dne výrazně mění. „U spotřebičů, které umí energii akumulovat – typicky bojlery, vytápění nebo nabíjení elektromobilů –, je často úplně jedno, jestli běží v jedenáct dopoledne, nebo v pět večer. Cena elektřiny se ale v těchto časech může výrazně lišit,“ vysvětluje zakladatel. Systém proto tyto spotřebiče zapíná automaticky.

Nápad vznikl už na střední škole. „Bylo mi sedmnáct a pozoroval jsem tátu, jak sleduje, kolik mu zrovna vyrábí fotovoltaika a jaké budou ceny elektřiny na zítřek,“ vzpomíná Falta. Dnes IQstat funguje jako cloudový software, který pracuje s cenami elektřiny, počasím i stavem zařízení. „Uživatel se nemusí dívat, kolik zrovna stojí elektřina. Nemůže se stát, že by se sprchoval studenou vodou jen proto, že je elektřina drahá.“

Platformu dnes využívají vyšší stovky zákazníků – hlavně domácnosti, ale i hotely, kempy nebo restaurace. U akumulačních spotřebičů slibuje úspory kolem 20 až 25 procent, bez omezení komfortu. Firmu zatím dvojice buduje bez externích investorů.

Stačí nasadit brýle s virtuální realitou a pacient se ocitne na pláži, v lese nebo třeba na golfu. Český startup VR Vitalis ukazuje, že virtuální realita nemusí být jen zábava, ale i účinný nástroj rehabilitace. Jeho brýle už využívá několik českých nemocnic, třeba Fakultní nemocnici v Ostravě, lázně Teplice nad Bečvou nebo zdravotnická síť Agel.

Brýle s pacienty provádějí cviky a zároveň je izolují od rušivého okolí. „Navíc cvičí v příjemném prostředí, třeba u moře, i když jsou pořád v klasické rehabilitační kukani, která nebývá úplně motivační,“ říká zakladatelka VR Vitalis Jana Trdá. Terapie je díky hravým úkolům - třeba chytání motýlů - intenzivnější a lépe snesitelná.

Klíčové je, že pacient nevidí své tělo. „Když tělo nevidí, mizí kontrolní mechanismus, který ho blokuje. Cvičí intenzivněji a méně bolestivě,“ vysvětluje Trdá. Podle klinické studie mají pacienti s virtuální realitou lepší výsledky než ti, kteří cvičí bez ní.

Nápad vznikl při obsluze nepohyblivých pacientů s přerušenou míchou, kteří trpí na silné křeče. Fyziotreapeutku napadlo, že by šlo „oblbnout mozek pacienta“ tak, aby si myslel, že chodí, což natahuje svaly. „Ten efekt to mělo, křeč povolila a pacienti z toho byli nadšení,“ líčí Jana Trdá. 

Náramek Elonga od brněnského startupu mySASY dnes používá přes 14 500 lidí. Projekt, který se vyvíjí téměř deset let, má jednoduchý cíl: pomoct uživatelům lépe porozumět vlastnímu tělu. Elonga sleduje spánek, stres i regeneraci a na základě dat dává konkrétní doporučení pro každý den.

„Mně je 20, cítím se jako nesmrtelnej, ale když je vám 40 nebo 50, musíte svoje tělo víc respektovat,“ říká Vojtěch Hlavenka, který projekt založil spolu s fyzioterapeutem Radimem Šlachtou. Náramek podle aktuální kondice radí, zda je vhodná intenzivní aktivita, nebo naopak klidnější pohyb. „Mně to dneska ráno napsalo, že mám 50 minut dělat aktivitu ve vysoké intenzitě, třeba hrát tenis nebo lézt na stěně,“ popisuje Hlavenka.

Systém se zaměřuje i na dlouhodobé návyky, hlavně spánek a stres. „Dokážeme zpětně vyhodnotit, který z těch návyků má největší pozitivní vliv na naše zdraví. Víme, že chodit spát před dvanáctou je klíč ke zdraví. Ale taky víme, že dát si jedno pivko večer nemusí vadit,“ vysvětluje.

Základem technologie je měření intervalů mezi srdečními tepy. „Měříme ty intervaly na tisícinu sekundy, a to vám dá informaci o tom, jak je aktivní váš autonomní nervový systém,“ říká Hlavenka. Zatímco jiné nositelné zařízení potřebují k podobné přesnosti až patnáct minut měření, Elonga to zvládne za tři.

Bratranci Veverkové proslavili Čechy vynálezem ruchadla. Bratři Vojtěch a Ondřej Veverkové nás možná udělají světovými svými ComboSki. Chytré zimní vybavení, které kombinuje minilyže, sněžnice, nesmeky i brusle. Díky jednoduchému otočnému systému lze ComboSki snadno přepínat mezi jednotlivými režimy podle aktuálních podmínek.

Když jde člověk zimní krajinou, nikdy neví, co ho čeká. Jednou vyšlapaná cesta, jindy rozbředlý sníh, pak ledovka nebo dlouhá rovinka. „Velkou výhodou je přirozená chůze,“ popisuje Ondřej. V režimu sněžnic se člověk méně propadá, na zledovatělém povrchu neklouže a na rovinách nebo mírných sjezdech lze ComboSki proměnit v brusle nebo krátké lyže. Když se terén zlomí do prudšího kopce, není problém ComboSki sundat - celý set váží zhruba dvě kila a funguje na běžné zimní boty.

Veverkovi začali ComboSki vyvíjet během studií na ČVUT. První impulz přišel v době covidu, kdy byly zavřené sjezdovky a vleky. „Byl skvělý sníh, ale nikam se nejezdilo. Na horách se tehdy objevovaly minilyže, na kterých se dalo kopec vyšlápnout a pak sjet. To mě zaujalo a navrhl jsem to jako školní téma,“ vzpomíná Vojtěch Veverka.

Minulý rok vzniklo zhruba 500 kusů, letos už 1500. ComboSki se postupně dostává do specializovaných obchodů i velkých řetězců a míří i na evropské trhy.

Nápad na Kardi AI vzniknul tak, jak v Česku dobré nápady vznikají - u piva. Sešli se na něm kardiologický pacient a profesor kardiologie a řešili, jak nenápadně a nepravidelně se objevují srdeční arytmie. Když se nezachytí včas, mohou vést k vážným následkům – od srdečního selhání přes mrtvici až po časný nástup demence.

Právě na tento problém cílí olomoucký projekt Kardi AI, který nabízí dlouhodobé sledování srdeční aktivity pomocí umělé inteligence. Na rozdíl od klasického Holteru, který vám kardiolog při známce obtíží pověsí na hruď na 24 hodin, hrudní pás Kardi Ai monitoruje srdce dlouhodbě. „Dá se nosit kdekoliv a jakkoliv dlouho, při všech aktivitách. Může se používat přes noc, je vodotěsný,“ popisuje spoluzakladatel startupu Vlastimil Hrabal.

Nejdůležitější je ale rozdíl v záchytu. U Holteru je podle studií šance, že arytmii zachytíte, 5-7 procent. „My dnes máme přibližně šestinásobně vyšší záchyt arytmií než jednodenní Holter,“ říká provozní ředitel Kardi AI Hrabal. Zhruba u 29 % z přibližně tří tisíc uživatelů se už podařilo arytmii zachytit. Přístroj má na kontě přes 200 zachráněných životů.

Většina wearables měří jen tepovou frekvenci. Z té ale žádný lékař diagnózu neudělá. „Kardi AI měří plnohodnotné EKG a vyhodnocuje ho pomocí vlastních AI modelů. Jde o certifikovaný zdravotnický prostředek, takže lékař může na základě výsledků rovnou navrhnout další postup léčby. Namísto týdnů dostane pacient i jeho lékař vyhodnocení do pěti minut po ukončení měření,“ říká Hrabal.

Jak KardiAI, tak Elonga vznikly na Olomoucku. „Budujeme v Olomouckém kraji prostředí, kde mohou life science a medtech startupy růst rychleji než jinde. Máme silné zázemí ve výzkumu, zdravotnictví i technologiích a life science je pro nás jedno z klíčových strategických témat,“ říká Filip Navrátil z Inovačního centra Olomouckého kraje.

„Kardi AI má našlápnuto stát se jedním z nejvýraznějších českých medtech projektů své generace. Kombinace certifikovaného zdravotnického prostředku, vlastních AI modelů a prokazatelného dopadu na lidské zdraví je přesně to, co dnes globální trh i investoři hledají. Pokud budou pokračovat v tom, co dělají teď, máme před sebou firmu, která může vzniknout v Olomouci, ale fungovat po celém světě,“ dodává Navrátil.

Bílá hůl zůstává pro nevidomé pomůckou, která je chrání při pohybu. Proti úderům v oblasti hrudi a hlavy ale logicky nepomáhá. Tým vedený Karlem Hánou z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT vyvinul ve spolupráci s nevidomými ultrazvukový detektor, který hůl doplňuje. A odhalí předměty ve větších výškách.

Má lapidární název „Detektor proti úderům do hlavy“. Krabičky se upevňují na hrudník. Jsou malé, nepřekáží. Když detekují překážku, dají uživateli signál. „Nevidomí je skutečně používají, a dokonce nám je nechtějí ani vracet, což nás nesmírně těší,“ řekl Karel Hána webu Věda a výzkum.

Vít Zaoral s kolegou začali před šesti lety včelařit a brzy zjistili, že se v poznámkách o úlech a prohlídkách začínají ztrácet. Záznamy si psali na papír, fotili do mobilu, ale nic z toho nešlo jednoduše propojit. „Zároveň nás oba baví vývoj softwaru, tak jsme si řekli, že si zkusíme naprogramovat vlastní digitální nástroj – nejdřív jen pro sebe,“ popisuje Zaoral. Aplikace se postupně zalíbila i dalším včelařům a dnes ji používá zhruba 9 tisíc včelařů pro 25 tisíc úlů.

Původně šlo o jednoduchý digitální zápisník pro včelaře. Postupně ale přibyly další funkce, například webová verze vedle mobilní aplikace, diktování hlasem, což se hodí při práci v rukavicích přímo u úlů, nebo možnost používat aplikaci offline.

Do budoucna ale chtějí jít autoři mnohem dál. Aplikace už dnes obsahuje data z více než 150 tisíc prohlídek úlů a cílem je začít je chytře analyzovat. Tvůrci chtějí hledat souvislosti mezi počasím, nemocemi, snůškou nebo úhyny a přetavit je do konkrétních doporučení.

Velký přínos vidí i ve sdílení informací mezi včelaři – samozřejmě anonymně. „Včely mají dolet klidně pět kilometrů, takže problém jednoho včelaře se rychle může týkat dalších. Jenže včelaři si spolu často informace nepředávají,“ upozorňuje Zaoral.

Na začátku byl ztracený pes Buddy. Skončil nejdřív na policii a pak v útulku. Na obojku sice měl známku, ale s neplatným telefonním číslem. Pokud by měl na krku místo toho  BuddyChip, stres by si ušetřil nejen pes, ale i jeho majitel.

Běžný čip od veterináře totiž nálezce nepřečte. BuddyChip je ale psí známka na obojek, vybavená NFC čipem, která funguje okamžitě. Na přívěsku je jednoduchý nápis: „Přilož telefon.“

Jakmile to nálezce udělá, zobrazí se mu informace o tom, jak na psa volat, jméno, adresa a telefon majitele, ale i další důležité údaje - celkem až 137 znaků. „Třeba: bojím se vysokých chlapů a vysokého hlasu,“ popisuje jeden ze spoluzakladatelů projektu Martin Molzky. Druhým je 3D tiskař Roman Čmelík, který je spoluautorem technického řešení.

Výhodou BuddyChipu je i to, že nepotřebuje žádné nabíjení. Energii si bere přímo z elektromagnetického pole telefonu, který se k němu přiloží. Jednoduché řešení, které může rozhodnout o rychlém návratu domů - místo cesty přes policii a útulek.