Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kvalitní orné půdy každý den ubývá, v Česku je jí přibližně 2,5 milionu hektarů. Nebýt výjimky, letos by se už minimálně na čtyřech procentech nesměly pěstovat plodiny, jako jsou pšenice, ječmen, kukuřice či řepka, ale tato půda měla odpočívat.
Má sloužit jako úhor, na kterém by rostly zpravidla traviny nebo nektarodárné plodiny, či ke krajinným prvkům, jako jsou remízky a ochranné pásy. Opatření, které povede ke zvýšení druhové rozmanitosti a navrátí do přírody hmyz a drobné živočichy, jsou zemědělci nuceni plnit, aby získali základní dotace v plné výši.
„Podmínku vyčleňování neprodukčních ploch považujeme za příležitost, jak posílit biodiverzitu, zlepšit mozaikovitost zemědělské krajiny, napomoci vodnímu režimu či omezit erozní rizika,“ vysvětluje Ministerstvo zemědělství.
Podíl neobdělávané půdy by měl postupně narůstat. Část zemědělců to považuje za příliš radikální krok. Naopak s principy víceméně souhlasí sedláci a ekologové, kteří mají spíš dílčí výhrady.
„Prakticky to pro nás znamená nižší osevy běžných plodin, nižší výrobu a tržby, horší ziskovost či vyšší ztrátovost produkce. V kombinaci s rostoucími náklady ‚na všechno‘ to není dobrá kombinace,“ uvedl Petr Kubíček ze zemědělského podniku ZOD Brniště, který je největším producentem krůtího masa v Česku a obdělává 2500 hektarů půdy.
„Každé omezování produkčních ploch přispívá k vyšším jednotkovým nákladům na produkci, a tudíž k dražším potravinám či k eskalaci požadavků farmářů na vyšší kompenzace,“ dodal.
Řada zemědělských podniků tvrdí, že zisky z rostlinné výroby kompenzuje ztráty v živočišné výrobě.
Podle Agrární komory dojde kvůli opatření už v příštím roce k úbytku přibližně 86 tisíc hektarů produkční zemědělské plochy. Hrozí prý, že na 47 tisících hektarech nebudou zasety obiloviny, jako jsou pšenice a ječmen.
„Tyto ambiciózní požadavky na pěstitele, které má Česko nastavené mnohem přísněji než v mnoha ostatních členských zemích Evropské unie, mohou ve výsledku prodražit výrobu potravin,“ varoval prezident komory Jan Doležal. Obává se, že se sníží i produkce kukuřice na zrno, a tím také výroba krmiv pro hospodářská zvířata.
Úbytek osevní plochy tak podle největší zemědělské stavovské organizace povede ke snížení soběstačnosti, ke kolísání cen a většímu tlaku na dovozy potravin, především vepřového masa.
Zemědělci přijdou o 185 tisíc tun pšenice, 70 tisíc tun ječmene, 46 tisíc tun řepky, 160 tisíc tun pícnin, 22 tisíc tun kukuřice na zrno a 150 tisíc tun cukrové řepy, vypočítala analýza Agrární komory, která odhadla, že čeští zemědělci kvůli zpřísnění podmínek přijdou o 2,7 miliardy korun ročně.
Ministerstvo zemědělství uklidňuje, že Česko je v obilovinách soběstačné ze 155 procent a v pšenici ze 185 procent.
„Hladomor nehrozí“
Někteří sedláci varování vnímají jako přehnaná. Místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Štefl argumentuje tím, že opatření může mít kromě zvýšení biodiverzity pozitivní vliv tím, že narovná příliš nízké ceny zemědělských komodit – produkce se sice sníží, ale poroste cena, která je dnes pro farmáře nepříznivá.
„Málo se akcentuje jeden problém zemědělství a tím je cena prvovýroby. V Evropě jsou velké přebytky, což má vliv na snižování cen. Je tedy logické, že EU říká: Nepěstujte tolik obilovin, něco udělejte pro krajinu a my vám to do určité míry vykompenzujeme. Částečně se snížením produkce zvedne cena prvovýroby,“ věří Štefl.
Podle něj v oblastech, kde je v tuzemsku výroby moc, jako je produkce mléka nebo pěstování obilovin, není na škodu objem snížit.
Například u vepřového masa však soběstačnost klesá, přibližně polovina se dováží ze zahraničí. Česko si nevystačí ani s drůbeží nebo vejci.
„EU razí směr, že se podobná opatření mohou dělat, pokud nehrozí nedostatek potravin a zemědělských komodit. Proto například letos platí výjimka a úhory bylo možné osít,“ odráží Štefl obavy některých zemědělců, kteří varují před nedostatkem potravin.
Předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha připomíná, že zmíněný cíl deseti procent je vize na papíře v evropské strategii, ale zatím nebyla do žádné legislativy přenesena. Svaz, který zastupuje řadu odbytových družstev, sdružujících především středně velké farmy, to však nevidí jako dobrý směr.
„Když na čtyřech procentech nesmíte hospodařit, náklady zcela logicky rostou. Půdu si většinou pronajímáte, ale nemáte z ní žádnou produkci. Když tam máte nektarodárný pás, i o ten se musíte starat. Náklady zůstávají, ekonomická realizace z toho je nula,“ řekl.
Opatření označil za technokratické. „Nerozlišuje, jestli jde o nejlepší zemědělskou půdu na Hané, anebo je to půda někde v podhůří,“ uvedl s tím, že svaz navrhoval, aby se s pomocí precizního zemědělství a výnosových map ideálně vyčlenily jako neprodukční hlavně méně efektivní pozemky, kde se úrodě nedaří.
Oživení půdy
Sedlák Jan Basař z Podkrkonoší říká, že je zapotřebí lépe rozlišit, jak nové povinnosti zemědělec naplňuje.
„Bylo by dobré podmínky zpřesnit, aby zemědělec musel mít třeba jen pět procent, ale prováděl opatření, která skutečně pomohou krajině. A ne že pouze na svých neúrodných pozemcích dvakrát do roka zmulčuje úhor a stejně tam nic nežije,“ uvedl. Podle něj jsou přínosné například nektarodárné pásy, které bují životem drobného hmyzu.
Obecně jsou to spíše drobní zemědělci, kteří s chystaným zpřísňováním podmínek nemají problém.
„Jsme na Vysočině, kde nemáme problém méně úrodné pozemky najít. Větší problém mohou mít třeba v Polabí,“ říká farmář Petr Sýs ze Statku Novotinky.
Připomíná, že tlak na přírodu prostřednictví intenzivního zemědělství je mnohem větší než před desítkami let, kdy se nepoužívala průmyslová hnojiva a chemické látky. „Na část ploch se vrátí hmyz, drobná zvířata, půda se uvede do klidu a prospěje jí to. Může to snížit erozi a zvýšit produktivitu,“ dodal. Hladomor podle něj rozhodně hrozit nebude.
