Článek
Lidská mysl je kouzelná v tom, že když dojde k nějakému přesvědčení, tak jej nerada a jen pomalu opouští. Dlouho si u nás i v Evropě sebemrskačsky říkáme, že tu není dobré prostředí pro mladé inovativní firmy – startupy – a že nám ujíždí vlak za Amerikou nebo Čínou.
Jasně, v mnohém je to pravda. Prostředí na roztříštěných evropských trzích není z nejpřívětivějších, ale dá se s tím něco dělat – k tomu se ještě dostanu. Ale přesto tu za poslední roky vyrostla velmi pestrá a velká startupová scéna, která aktuálně fakt nabírá na obrátkách. Žiju to, takže to vím, ale teď jsem viděl čísla, která zveřejnil Dealroom.co, což je respektovaný globální poskytovatel dat a informací o startupech a technologických ekosystémech. A ta to jednoznačně potvrzují.
Zatímco na začátku 90. let 97 procent firem (měřeno jejich hodnotou) financovaných venture kapitálovými fondy, které mají investice do mladých začínajících firem v popisu práce, byla ze Spojených států, dnes už to neplatí. Amerika má zhruba 50procentní podíl, a evropské startupy už tvoří 17 procent a předběhly v posledních 10 letech Čínu. Přitom se nebavíme o žádných drobných. Evropské firmy kryté VC investory mají hodnotu 3,5 bilionu dolarů.
VC fondy
VC (venture capital) fondy jsou investiční fondy, které sdružují peníze investorů s cílem investovat do mladých, inovativních společností (startupů) s vysokým růstovým potenciálem. VC fondy pomáhají těmto firmám růst výměnou za podíl ve společnosti a často jim poskytují i poradenství. Cílem je dosáhnout mnohonásobného zhodnocení investice v horizontu pěti až deseti let, například prostřednictvím prodeje firmy nebo vstupu na burzu.
Evropský problém se tak neukrývá v tom, že by se tu startupům nedařilo, ale v něčem, co ukazují podrobnější data Dealroomu. Pro místní startupisty není tak velký problém sehnat financování v našem regionu na začátku života firmy. Tam jde více než 50 procent zdrojů z domácích VC fondů a 24 procent dodají další evropské VC fondy. Ale ve chvíli, kdy přichází takzvaná fáze scale-upu – tedy když startup potvrdí, že jeho byznys je opravdu průlomový a začíná neskutečně rychle růst, na což potřebuje nové finanční krytí. A v tu chvíli se zdroj financování z domácích smrskne na zhruba 20 procent, stejné procento dodají evropské zdroje, a naopak přes 40 procent přichází ze Spojených států.
Evropské „early stage“ startupy navíc zpomaluje rozdrobenost evropského know-how a omezený přístup ke zkušenostem. Pro startup věnující se kvantovým počítačům z Česka je obtížné získat rady od úspěšného quantum foundera z Německa nebo Velké Británie, jak expandovat. Tahle fragmentace uměle zpomaluje startupy v počáteční fázi a má i další důsledky: ztěžuje přístup ke globálnímu kapitálu.
Právě proto vznikají iniciativy, které se snaží tyto bariéry bourat – například United Founders, pan-evropský investiční fond a síť úspěšných zakladatelů, která bude brzy oficiálně spuštěna. Cílem je propojit zkušené podnikatele napříč Evropou a usnadnit startupům přístup k expertíze, zákazníkům a kapitálu bez nutnosti hned na začátku odcházet za Atlantik.
Tahle fragmentace má ale ještě jeden zásadní důsledek: evropským VC fondům zkrátka na tyto už rozsáhlejší investice dojde dech. Přitom obří zdroj peněz, který by je mohl posílit, máme přímo u nosu.
Jsou to evropské penzijní fondy. V nich je uschováno na 15 bilionů dolarů. Z nichž do VC fondů pouštějí absolutně zanedbatelných 0,12 procenta. Když se podíváme do zámoří, tak naopak penzijní fondy patří mezi institucionálními investory mezi top 10, které využívají ke zhodnocení svých prostředků právě VC fondy. A z celkové úložky tímto rizikovějším způsobem investují odhadem 3 procenta.
Kdyby se z evropských penzijních fondů dostala do startupového ekosystému třeba jen dvě procenta, přineslo by to kapitál 300 miliard dolarů. A to by už na růst mělo pořádný vliv.
A nejen na růst startupů, ale také na zhodnocení peněz v penzijních fondech. Zatím totiž z těch nejúspěšnějších nápadů v Evropě bohatnou vlastně budoucí američtí důchodci. Přitom by to mohlo vydělávat těm evropským.
Evropa si to naštěstí uvědomuje a postupně chystá volnější pravidla pro investování penzijních fondů. Děje se to i u nás. Letošní novela umožnila novým penzijním fondům investovat do výstavby či nákupu bytů určených k pronájmu, což dosud nebylo možné. Plány politiků pak mluví o tom, že jim umožní právě ještě rizikovější investice – samozřejmě v malém rozsahu – ať už do venture kapitálu, nebo private equity fondů.
Kdyby se k tomu přidalo ještě B, tedy vytvoření přívětivějšího prostředí pro startupy, má Česko i Evropa nakročeno k opravdu zásadní změně, která by mohla podpořit budoucí ekonomický růst a prosperitu. Jedna z věcí se u nás v Česku povedla. Díky spolupráci mnohých hráčů, včetně třeba Druhé ekonomické transformace a Czech Founders, se podařila dotáhnout změna u zaměstnaneckých akcií. Ty umožňují startupům (ale nejen jim) lákat experty, které by jinak nezaplatily. Dosavadní úprava byla tak nepružná a nesmyslná, že k ničemu nebyla. Nové znění zákona dává naději, že to konečně začne fungovat.
Další věc, která by opravdu pomohla, je 28. režim. Ten by umožnil evropským firmám volbu mezi podnikáním podle práva národního státu, nebo podle jednoho režimu v celé Unii. Pro nadějné inovativní firmy by to byla revoluce.
Startupy by nemusely kvůli globálnímu kapitálu vyrážet do USA. Naopak, světový kapitál by mohl bez větších překážek přijít třeba právě do Česka. Proto je nutné, abychom při jeho vytváření byli aktivní. Což se mimochodem děje. Do veřejných konzultací Evropské komise k vznikajícímu návrhu 28. režimu se na české poměry zapojila řada účastníků. A věřím, že Česko nadále bude chtít být u toho, až se bude návrh 28. režimu finalizovat. Nejhorší by bylo, kdyby se to totiž povedlo, a my byli mimo.
Jednou z klíčových podmínek pak je, aby tento režim vznikl jako nařízení, a nikoli směrnice. Protože pak by vzniklo zase 27 osmadvacátých režimů a k ničemu by to nebylo. Přitom je potřeba zdůraznit, že nadstavbový režim by nijak neohrozil například výběr daní pro českou státní pokladnu – možná spíš naopak. Daně by měly platit firmy tam, kde by měly sídlo. České startupy (a nejen ony) dnes kvůli lákání globálního kapitálu odcházejí do jurisdikcí, kterým světoví investoři rozumějí – jako je Lucembursko nebo třeba americký Delaware. S 28. režimem by jim tato potřeba odpadla, zůstaly by doma… a platily daně tady.
Když se vrátím na začátek a k lidské mysli… často říkáme, že tady u nás a v Evropě je vše extrémně nepružné a o změnách jen mluvíme. Z mnoha střípků, z nichž některé jsem popsal, se mi ale přece jen skládá obrázek, že změny se dějí. Jen je musíme dotáhnout. Máme na to. O tom jsem přesvědčen.
