Hlavní obsah

Výbušná i nadějná technologie. Šance, jak v Česku investovat do vodíku

Foto: Profimedia.cz

Využití vodíku je například v městské dopravě.

Reklama

Francouzská společnosti Amundi otevřela v Česku vodíkový fond pro malé investory. Do vodíku, ve kterém vidí energetickou naději EU, lze ale investovat i jinde, například přes nedávno otevřený fond Hydrogen 2.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vodík je v plánech Evropské unie jedním z paliv budoucnosti, které má Evropu vyvést ze závislosti na zemním plynu z Ruské federace. Má sloužit jako palivo pro vozidla, jako úložiště energie i jako surovina, ze které se vyrábí elektřina.

Francouzská společnost Amundi nyní uvedla do Česka nový akciový fond v českých korunách, který se na mohutném rozvoji vodíku chce svést. „Pozorujeme, že trh s vodíkem roste velmi rychlým tempem. Před měsícem EU zveřejnila dokument s názvem Repower EU. V něm se uvádí, že cílem je čtyřnásobně zvýšit výrobu vodíku v Evropě,“ řekl pro SZ Byznys vedoucí globálního tematického oddělení akcií Amundi Vafa Ahmadi.

Fond se podle něho připravoval tři čtvrtě roku. V eurech byl spuštěn na konci listopadu loňského roku, přičemž od té doby získal 700 milionů eur. Nyní funguje i v českých korunách, kdy drobní investoři mohou investovat jednorázově nebo pravidelně od 500 korun.

Vodíkový trh roste velmi rychle, a pravděpodobně ještě zrychlí. Amundi věří, že náklady na výrobu zeleného vodíku se budou dál podstatně snižovat. „Náklady na obnovitelné zdroje energie se v posledních dvaceti letech snižují. Za druhé, primárním zdrojem vodíkové energie jsou elektrolyzéry. Díky obrovským investicím bude mnohem lépe škálovatelný. Náklady na výrobu elektrolyzérů se do roku 2030 sníží o 60 až 70 procent,“ myslí si Ahmadi.

Mezi největší akciové tituly fondu patří aktuálně britská nadnárodní energetická a plynárenská společnost National Grid, americko-německá chemická firma Linde, americká NextEra Energy Partners, která se zabývá obnovitelnými zdroji energie, nebo italský distributor zemního plynu Italgas.

Fond je stavěn tak, že pokrývá celý proces výroby vodíku od zelené energie (solární elektrárny) přes palivové články, elektrolyzéry, dále výrobu, skladování a distribuce elektřiny a také koncové uživatele vodíku, tedy výrobce osobních či nákladních aut.

Současné ocenění fondu se pohybuje kolem 13 P/E (poměr ceny akcie k zisku). Volatilita fondu je ve srovnání s trhem mírně nižší, přičemž doporučený investiční horizont činí 5 let.

Česká verze

Fond hodnotí dobře i český byznysmen Ladislav Ornst, který investuje do vodíkových projektů v Česku. „Zatímco Amundi investují do akcií firem, my investujeme přímo do vodíkových projektů, které chceme uvést do reality,“ uvedl Ornst, jenž nedávno s partnery založil fond Hydrogen 2, který je otevřený investorům.

V případě Ornsta se jedná o fond kvalifikovaných investorů, takže minimální investice je milion korun. Do fondu už zainvestoval například Pavel Juříček, majitel Brano Group, se kterým se Ornst podílel na stavbě továrny na výrobu kapalného vodíku v americkém Tennessee.

Ve fondu jsou aktuálně hlavně solární projekty v Polsku, jelikož právě solární elektrická energie se často používá na výrobu zeleného vodíku. Plány má větší, společně s firmou Amper Jana Palaščáka chystá další projekty v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v Česku. Celkově má jít o stovky megawattů výkonu.

„Naší strategií je ‚vozit vodík po drátech‘. Nechceme ho vyrábět obrovské množství na jednom místě a pak distribuovat. Naše strategie je vyrábět to tam, kde je to potřeba. Teprve vyrobenou elektrickou energii pak chceme posílat po síti,“ uvedl Ornst.

Podle něho nedává vůbec smysl přemisťovat vodík například plynovody. Naopak využití vidí v pohonu pro tzv. ještěrky, autobusy či automobily. Fond také získal třetinový podíl v inženýrské společnosti Cheminvest, která se zabývá vodíkovými technologiemi.

Fond investuje do výroby vodíku, logistiky, budování vodíkových čerpacích stanic a projektů podporujících vodíkovou ekonomiku a obnovitelné zdroje energie. „Výnos fondu Hydrogen 2 činil za první rok existence (finanční rok končící letos v březnu) 12 procent,“ říká Ornst.

Dlouhá cesta

Vodíkové projekty jsou nicméně stále ještě v počátcích. Plán REPowerEU počítá s rychlým spouštěním projektů na využívání solární a větrné energie, jakož i zavádění právě vodíku z obnovitelných zdrojů.

Už během pár let má podle dokumentu Unie dovážet deset milionů tun zeleného vodíku, dalších deset milionů tun má vyrábět sama.

Bezemisní vodík se vyrábí z přebytků solární a větrné elektřiny. Proto má Evropa podle REPowerEU zvednout už během tří let jen instalovaný výkon solárních elektráren na 320 GW, tedy dvojnásobek proti dnešnímu stavu. A do konce dekády na dalších 600 GW. Jen sezonní přebytečná produkce solárů by pak mohla podle unijních stratégů nahradit spotřebu devět miliard kubíků plynu ročně. Podobně se počítá s rychlou výstavbou obřích větrných parků v přímořských státech, hlavně na severu Evropy.

Jak psala minulý týden v analýze Seznam Zpráv Zuzana Kubátová, řada plánů Evropské unie je zcela nereálných. Především jde o kapacitu elektrolyzérů, které vyrábí vodík z elektřiny. Nebo nahrazení uhelných zdrojů solárními a vodíkovými. Náklady by totiž byly astronomické.

Investice do vodíkových projektů tak zůstávají poměrně rizikové.

Reklama

Doporučované