Článek
„Jsme vyprodaní na rok dopředu. Je to až nepříjemný pocit, když volají zákazníci a my se jim omlouváme do telefonu,“ vypráví hlava čerstvě zvolené ekofarmy roku Igor Dobeš. Se svou rodinou patří do 14. generace rodu, který ve Stříteži nad Bečvou nepřetržitě hospodaří už od roku 1608.
Ocenění nejlepší ekologická farma roku mu udělil PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s Nadačním fondem Bartákův hrnec.
Život na statku v Beskydech se točí především kolem chovu kuřat, málo vídaného chovu hus, ovcí a skotu. Přes 120 hektarů polností slouží především k pěstování krmiv pro zvířata. Chod farmy včetně vlastní porážky zajišťuje rodina s dvěma dalšími zaměstnanci, kterým v době porážek a žní pomáhá až 15 brigádníků.
Ročně vykrmí 4000 kuřat, tedy násobně méně než konvenční chovy. Rozdíl ale není jen v počtu. Zdejší zvířata za svůj život vidí slunce i trávu, obejdou se bez hormonů a konzumují krmiva z plodin bez pesticidů nebo syntetických hnojiv. Zatímco průměrná délka života běžného kuřete z konvenčního velkochovu je 35 dní, zdejší biokuře se dožívá minimálně 83 dní.
Farma Střítežské fojtství chová kuřata, husy a skot v biokvalitě. Hospodářství má tradici přes 400 let.
To všechno se ale samozřejmě promítá do vyšší ceny, která je zhruba na dvojnásobku cen kuřat z velkých obchodů. Zákazníky si přesto velmi snadno najde. Vyprodáno má momentálně farma až do listopadu. Všechna hospodářská zvířata zpracovává na vlastních jatkách a prodává ze dvora bez obchodníků.
„Trvalo nám několik let, než se lidé naučili jezdit k nám, ale dnes se vracejí pravidelně,“ líčí statkář. Hodně podle něj jezdí maminky s dětmi a zákazníci hledající především kvalitu.
Rozšiřovat výrobu nicméně farma už příliš nechce. „Neslo by to s sebou například vyšší náklady na logistiku,“ vysvětluje Igor.
V minulosti se však farma pochopitelně rozšiřovala. Když se rodině v 90. letech 20. století vrátil rozbitý statek v restituci, začínalo se na pár hektarech s několika ovcemi. Za tu dobu se proměnila nejen farma, ale i myšlení lidí.
„Běžné kuře nemá chuť“
„Hodně lidí začalo u jídla přemýšlet a není jim jedno, co konzumují, protože všechno, co jíme, vstupuje do organismu a nějak ho ovlivňuje. Také jde o chuť. Konvenční kuře, které žije krátce, prakticky nemá žádnou chuť,“ říká.
Připomíná, že lidé dnes utrácejí za potraviny mnohem méně peněz ze své mzdy než dříve, ač jsou bohatší. O tom svědčí i zápis jeho předků v rodové kronice z doby před druhou světovou válkou.
„Ceny potravin jsou dnes čtyřikrát nižší. Dřív byl život mnohem drsnější a útraty za potraviny tvořily asi 70 procent mzdy. V dnešních cenách bychom za jedno vejce platili 17 korun, za máslo přes 600 korun a kilogram mouky 80 korun. Máme se dobře,“ myslí si.
Občas mu volají zákazníci a stěžují si, že 170 korun za kilogram biokuřete je moc a tolik nezaplatí. Přesvědčit o opaku se je moc nedaří, a tak se o to už ani sedlák nepokouší.
Statek získal ocenění také za to, že aktivně pomáhá utvářet místní komunitu. V obci s 850 obyvateli pořádá kulturní akce, jako je třeba Hubertova jízda, Velikonoční vyjížďka nebo Svatojánský oheň.
Hubertovu jízdu vymyslela Monika Dobešová, která je koňařka a s podobnými akcemi už měla zkušenost. Akce se účastní každoročně přes 80 koní. „Náš statek je součástí obce a jiné než společné fungování není možné. Sedlák na vesnici není proto, aby po něm bylo bahno na silnici a smrad, ale aby byl platným členem vesnické komunity. Nicméně bez toho bláta a hnoje se to taky neobejde,“ směje se Igor Dobeš.
Do farmaření se pustil hned po studiu zemědělské školy v Rožnově pod Radhoštěm. Začínal se dvěma hektary a pěti ovcemi. V 90. letech se komunisty znárodněný statek vrátil rodině, ale byl částečně poničený. Budovy sloužily jako sklad gumáren, místnímu zemědělskému družstvu a Svazarmu.
Za posledních 35 let proto nepřestal majetek opravovat. Stále je co měnit, zlepšovat a plánovat. Zatímco hodně farmářů likviduje ovocné sady, Střítežské fojtství je naopak zakládá. „Nechceme produkovat klasické konzumní ovoce, ale pěstovat hrušky, které se dávají do tradičních valašských frgálů. Postupně by tak mohla vzniknout další opěrná noha, o kterou by se ekonomika farmy mohla opřít,“ líčí Dobeš.
S manželkou mají čtyři děti a společně věří, že o nástupce z 15. generace je postaráno.
