Článek
Úspěšný investor G. Weiss, kterého všichni respektují a nechávají si od něj skrze newsletter radit? Nebo Geraldine Weissová, která přeci investování nemůže rozumět - protože je to jen žena?
Geraldine Weissová se setkala s obojím. Jako ženu ji dostatečně nerespektovali a nikoho její rady nezajímaly, začala proto vystupovat pod rádoby mužským jménem. Najednou se jí začalo dařit. Když pak svou skutečnou identitu po deseti letech odhalila, byla již natolik úspěšná, že její pohlaví nikoho nezajímalo.
Geraldine se narodila v San Franciscu v roce 1926 s příjmením Schmulowitzová. Ve škole se kvůli svému židovskému příjmení potýkala s antisemitismem, její otec se proto rozhodl změnit rodinné příjmení na místní Small. Spolužáci ji najednou začali více přijímat a Geraldine se tak brzy naučila, že i něco tak povrchního, jako je jméno, může pro lidi znamenat obrovský rozdíl.
Její otec byl realitní makléř. Geraldine tak vyrůstala v podnikatelském prostředí, které ji přitahovalo jako magnet. Po střední škole se proto rozhodla pokračovat na kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde studovala obchod a finance. Po promoci se provdala za námořního důstojníka, se kterým založila rodinu. Svá dvacátá a třicátá léta tak věnovala především rodinnému životu. Kvůli manželově zaměstnání se navíc museli často stěhovat.
Když však děti vyrostly, rozhodla se, že je na čase zaměřit se na svou vlastní kariéru. V roce 1962 se tedy začala věnovat investování a brzy zaznamenala první úspěchy. Začala číst odbornou literaturu a absolvovala několik kurzů ekonomie.
„Zeptala jsem se manžela: Nevadilo by ti, kdybych si vzala nějaké peníze a koupila nějaké akcie?“ cituje Geraldine The Telegraph.
Po několika letech se rozhodla začít hledat práci na pozici makléřky či analytičky, všude ji ovšem odmítli a nabídli jí raději místo sekretářky.
Úspěšné investování na akciovém trhu není žádná věda. Úspěšným investorem může být kdokoli.
S tím se ovšem Geraldine nehodlala smířit a začala spolupracovat se svým makléřem Fredem Whitmorem. V roce 1966 spolu založili investiční newsletter Investment Quality Trends. První číslo se zabývalo seznamem 100 akcií, z nichž 34 zařadilo do kategorie podhodnocených. Byly mezi nimi například společnosti Colgate, Palmolive, General Motors, IBM a Kellogg’s.
Ačkoli oba rozesílali identické texty, ty jeho okamžitě přitáhly řadu zájemců, zatímco ty její nikoho neoslovily. Schovala si dokonce dopis od muže, který odmítal přijímat rady od ženy, pokud nevěděl, že je dostala od muže.
Ani to však Geraldine neodradilo a o rok později se rozhodla, že svého kolegu vyplatí a začala newsletter rozesílat sama - teď ale pod jménem G. Weiss. Během několika let si vybudovala základnu věrných čtenářů a díky svým radám dosahovala slušných zisků. O své identitě přitom nikdy nelhala, lidé jen automaticky předpokládali, že rady rozesílá muž.
Zaměřovala se výhradně na blue chips, tedy stabilní společnosti s dobrými dividendami. Její investice sice nikdy nepřinesly pohádkově velké zisky, její styl investování ale přinášel pravidelný úspěch.
Investování nemusí být mužským světem – a rozhodně není. Dnes se investoři dělí přibližně v poměru 40:60 ve prospěch mužů.
Ale už od 19. století se mezi nejbohatší ženy (nebereme v úvahu královny apod.) propracovaly ženy, kterým mohli závidět i mužští zástupci tradičně nejbohatších rodin. Jejich cestu na vrchol popisuje miniseriál Seznam Zpráv Byznys.
Velká dividendová dáma
Když svou identitu v roce 1977 odhalila vystoupením v talkshow Wall Street Week, bylo už všem jedno, zda je G. Weiss muž, nebo žena. Skrývat svou skutečnou identitu totiž potřebovala především proto, aby vůbec dostala šanci. Po deseti letech spolehlivých rad už jí čtenáři důvěřovali.
„V té době jsem v oboru působila už dost dlouho na to, aby lidé díky mým službám vydělávali peníze. Bylo by jim jedno, i kdyby to celé řídila opice,“ cituje ji deník The Telegraph.
V osmdesátých letech se jí pak dařilo čím dál víc, často vystupovala v talkshows a napsala několik knih - například titul Dividendy nelžou. Postupně si vysloužila přezdívky „velká dividendová dáma“ nebo „dividendová detektivka“.
Nikdy není lepší čas na nákup akcie než v okamžiku, kdy se v zásadě zdravá společnost z jakéhokoli důvodu dočasně dostane do nemilosti investiční komunity.
Aby dokázala určit ideální moment pro nákup a prodej, vytvářela grafy historických poměrů ceny k dividendě u co největšího počtu blue chip akcií. Sledovala jejich průměrné hodnoty i historická maxima a minima. Zjistila, že mnoho akcií si udržuje poměrně stabilní poměry a chovají se podobně jako v minulosti. Když se některá výrazně odchýlila od průměru, mohla snadno porovnat, jak velké výkyvy byly v minulosti a jakou cenu lze očekávat tentokrát.
Jako investorka byla velmi soustředěná a věnovala se vždy raději menší části trhu podrobněji. Nechtěla, aby se příliš rozptylovali ani její čtenáři. Doporučovala držet portfolio o 10 až 20 akciích. V newsletteru pravidelně zveřejňovala takzvanou Lucky 13, tedy třináct blue chip akcií s nejlepším aktuálním poměrem ceny a hodnoty.
Její konzervativní přístup jí přinášel stabilní úspěchy. Sázela na jednoduchost a hodnotu a cílila na vysoké dividendy. Průměrný roční výnos portfolia Lucky 13 dosahoval za posledních 25 let zhruba 12 procent.
V roce 2002 předala Geraldine Weiss redakční povinnosti Kellymu Wrightovi - který Investment Quality Trends vydává dodnes. Geraldine však zůstávala nadále zapojena do celkové obchodní strategie. Zemřela o 20 let později, 25. dubna 2022 ve věku 96 let.
A stala se opět „tajemnou“, získat z dostupných zdrojů její fotografii se redakci Seznam Zprávy Byznys bohužel nepodařilo. Tak alespoň odkaz na nekrolog, který před čtyřmi roky publikoval deník New York Times.
Sedm zlatých pravidel Geraldine Weissové pro výběr akcií
- Akcie musí být podhodnocená, což se posuzuje na základě jejího dividendového výnosu v historickém kontextu.
- Musí jít o růstovou akcii, která v posledních 12 letech zvyšovala dividendy průměrným ročním tempem alespoň 10 %.
- Akcie se musí obchodovat maximálně za dvojnásobek své účetní hodnoty.
- Musí mít poměr ceny k zisku (P/E) 20 nebo nižší.
- Musí mít výplatní poměr dividendy (dividend payout ratio) okolo 50 %, aby byla zajištěna bezpečnost dividendy i prostor pro její další růst.
- Zadlužení společnosti musí činit maximálně 50 % její tržní hodnoty.
- Musí splňovat celkem šest kritérií „blue chip“: dividenda byla v posledních 12 letech zvýšena alespoň pětkrát, společnost má úvěrový rating „A“ od S&P, má vydáno alespoň pět milionů akcií, má minimálně 80 institucionálních investorů, zaznamenala alespoň 25 let nepřerušeného vyplácení dividend a zlepšení zisků bylo evidováno alespoň v sedmi z posledních 12 let.
Pokud akcie splňovala všechna kritéria, byla podle Weissové vhodná ke koupi.
Zdroj: The Telegraph
