ČNB vidí šanci v dluzích vývojářů umělé inteligence. Zatím vyčkává

Česká národní banka (ČNB) rozšířila možnosti, kam může investovat své rozsáhlé devizové rezervy. Ty na konci září dosahovaly téměř 3,9 bilionu korun a v poměru k velikosti české ekonomiky patří k největším na světě. Nově do nich centrální banka zařadila také korporátní dluhopisy, tedy cenné papíry vydávané firmami.

ČNB není mezi centrálními bankami průkopníkem. Podle mezinárodních přehledů, které při rozhodování využívala, drží firemní dluhopisy ve svých portfoliích zhruba čtyři z deseti centrálních bank. ČNB tento mezikrok v minulosti přeskočila a ze státních bondů se při hledání větší diverzifikace posunula rovnou k akciím.

„Naši předchůdci u korporátních dluhopisů neviděli tak silný diverzifikační efekt. My jsme si teď řekli, že mohou být vhodným doplňkem dluhopisové části portfolia. Ten určitý nadvýnos proti státním dluhopisům je vlastně hlavním důvodem,“ vysvětluje člen bankovní rady ČNB Jan Kubíček v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.

Bankovní rada o tomto kroku rozhodla už v dubnu, kdy firemní dluhopisy schválila jako novou přípustnou třídu aktiv. První nákupy následovaly ve třetím čtvrtletí letošního roku. Zatím však jde o tak malou část rezerv, že se v pravidelné statistice ČNB po zaokrouhlení objeví podíl korporátních dluhopisů jako nula procent.

Důvodem opatrného začátku je i současná situace na trhu. Firemní dluhopis nese proti srovnatelnému státnímu bondu dodatečné riziko – například že se firmě zhorší hospodaření nebo nebude schopná své závazky splatit. Aby se investorovi vyplatilo toto vyšší riziko přijmout, musí za něj dostat odpovídající výnos navíc. Ten ale podle člena bankovní rady Jana Kubíčka aktuálně není příliš atraktivní.

„Nadvýnos korporátních dluhopisů je teď historicky nízký. Proto to není tvrdý příkaz k nákupům. Pro naše obchodníky je to další možnost, do čeho mohou investovat, ale mají určitou volnost v tom, zda je vůbec nakoupí,“ říká Kubíček v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.

Právě vyšší dlouhodobý výnos je přitom hlavním důvodem, proč ČNB firemní dluhopisy do svého investičního „menu“ vůbec zařadila. Podle dlouhodobých statistik, ze kterých centrální banka při své analýze vycházela, přinášely kvalitní korporátní dluhopisy během posledních zhruba 30 let v průměru asi o jeden procentní bod ročně více než státní dluhopisy s podobnou splatností.

ČNB ovšem nebude jednotlivé firmy vybírat sama ani rozhodovat, komu konkrétně půjčí. Korporátní dluhopisy nakupuje nepřímo prostřednictvím burzovně obchodovaných fondů (ETF), které sledují široké dluhopisové indexy. Zatím jde pouze o americký trh.

Pro centrální banku je tento způsob praktičtější zejména proto, že jeden index může obsahovat stovky až tisíce různých emisí. Riziko se tak rozloží mezi velké množství firem a ČNB nemusí sama nakupovat a spravovat stovky jednotlivých dluhopisů.

„Kdybychom při relativně malém objemu chtěli všechny tyto dluhopisy držet přímo, znamenalo by to obrovské transakční náklady a správa by byla neúměrně složitá. Nechceme navíc vybírat dluhopis té či oné firmy,“ vysvětluje Kubíček s tím, že konkrétní ETF, které ČNB používá, banka zveřejňovat nechce. Ve čtvrtletních statistikách bude uvádět pouze celkovou velikost investice do firemních dluhopisů.

Centrální banka si zároveň nastavila hranici, jak rizikové dluhopisy do portfolia pustí. Nakupované fondy mají obsahovat pouze bondy v takzvaném investičním pásmu. Pod ním, tedy ve spekulativním pásmu, už dluhopisy zpravidla nabízejí vyšší výnos, ale zároveň nesou podstatně větší riziko.

Pokud se některé firmě později rating zhorší natolik, že z investičního pásma vypadne, ČNB nemusí sama rozhodovat, zda její dluhopis prodat. Změnu za ni provede samotný index a ETF, které ho sleduje - takový bond z portfolia vypadne a bude nahrazen jiným.

Důležité zároveň je, že ČNB nestanovila pevný cílový podíl firemních dluhopisů. Určila pouze horní hranici. Korporátní bondy společně s takzvanými MBS, tedy cennými papíry navázanými na americké hypotéky, mohou tvořit maximálně deset procent příslušného dluhopisového portfolia. Nejde tedy o deset procent všech devizových rezerv.

O konkrétní velikosti pozice budou v rámci nastavených pravidel rozhodovat správci rezerv. U dluhopisové části portfolia jim ČNB nechává určitý prostor reagovat na situaci na trhu, zatímco u akcií je strategie pasivní.

„U dluhopisů dělají naši obchodníci něco, čemu bych říkal kvaziaktivní správa. Mají stanovené limity na splatnost, rizikovost, rating nebo země, ale uvnitř těchto pravidel mají určitý prostor se pohybovat. U akciového portfolia tento prostor nemají,“ říká Kubíček.

Kvůli aktuálním poměrně nízkým výnosům u firemních dluhopisů banka nyní do značné míry vyčkává na příznivější podmínky. Podle radního by se situace mohla změnit například s větší nabídkou nových emisí amerických firem, spojených s investicemi do umělé inteligence.

S příchodem korporátních dluhopisů souvisí i ústup právě od MBS. Zjednodušeně řečeno, se u těchto cenných papírů tisíce hypotečních úvěrů spojí do jednoho produktu a splátky domácností pak vytvářejí výnos pro jeho držitele.

ČNB do MBS začala investovat v roce 2019, protože nabízely možnost získat v dluhopisové části rezerv něco navíc oproti státním bondům. Po téměř šesti letech ale banka dospěla k závěru, že výnos očekávání nenaplnil. Pozici, která činila zhruba dvě miliardy dolarů, zmenšila přibližně na čtvrtinu, kterou navíc převede z externí pod interní správu prostřednictvím ETF.

„Byly tam dva hlavní důvody. Jedním byl tržní vývoj, protože MBS prospívá spíše prostředí stabilnějších úrokových sazeb. Druhým důvodem byla poměrně drahá externí správa. Když se odečetly poplatky, výkon nebyl takový, jaký jsme očekávali,“ vysvětluje Kubíček.

Korporátní dluhopisy tak mají část role MBS převzít. Nejde o mechanický přesun každého dolaru z jednoho aktiva do druhého, ale omezení hypotečních cenných papírů vytváří v dluhopisové části rezerv prostor právě pro novou třídu aktiv.

Způsob, jakým ČNB rezervy investuje, se výrazně promítá také do jejího hospodaření. Podle posledních dostupných údajů byla centrální banka od začátku roku k 31. říjnu v zisku 113 miliard korun. Kubíček ale upozorňuje, že jde pouze o průběžný výsledek, který se může do konce roku ještě výrazně změnit.

„Kdyby to zůstalo tak, jak je to teď, byl bych docela spokojený. Zatím je ČNB v zisku,“ říká. Výsledek centrální banky přitom neovlivňuje jen samotná výkonnost investic. Důležitý je také kurz koruny vůči měnám, ve kterých ČNB rezervy drží, a na druhé straně náklady spojené především s prováděním měnové politiky.

Letos bance podle Kubíčka pomáhá i vývoj kurzu. Posílení dolaru vůči koruně zvyšuje korunovou hodnotu dolarové části rezerv. „Kurzová složka spolu s výnosem rezerv zatím více než pokrývá naše náklady na měnovou politiku,“ dodává člen bankovní rady.

Zařazení korporátních dluhopisů zapadá do širší proměny rezerv ČNB. Centrální banka v posledních letech zvýšila podíl akcií a zároveň pokračuje v nákupech zlata.

„Řekli jsme si, že chceme mít zhruba 30 procent rezerv v akciích. Trh tuto pozici dobudoval trochu rychleji za nás,“ říká Kubíček. Původně měla ČNB této úrovně dosáhnout do roku 2029. Zlata nyní drží zhruba 90 tun a podle Kubíčka by hranice 100 tun měla dosáhnout během příštího roku.

Analýza dalších investičních možností se přitom neomezila jen na korporátní dluhopisy. ČNB zvažovala také investice do neveřejně obchodovaných firem, soukromých úvěrů nebo začínajících podniků – tedy do oblastí označovaných jako private equity, private credit či venture kapitál. Nakonec je ale pro devizové rezervy odmítla.

Hlavním problémem byla jejich nízká likvidita, tedy to, že se z podobných investic nedá rychle a jednoduše vystoupit.

„Jsou to zajímavé investiční příležitosti a je tam určitý nadvýnos. U private equity ale můžete mít peníze zamčené třeba deset let a nemáte každý den jasnou tržní cenu. Nakonec jsme proto tyto třídy zamítli,“ uzavírá Kubíček.