Nechcete koupit „prašivý“ firemní dluhopis? Varovat může nový srovnávač

Nový srovnávač usnadní investorům rozhodování ohledně investic do firemních a státních dluhopisů. Na webových stránkách Dluhopisomat.cz ho v úterý spustila společnost CFG. Pomocí srovnávače mají investoři možnost porovnávat dluhopisy seřazené podle výsledků skórovací kalkulačky Ministerstva financí. Seznam se dá filtrovat podle výše úroků, zajištění a dalších ukazatelů. Nástroj porovnává pouze dluhopisy, které aktuálně mají před dobou splatnosti.

Nově spuštěný nástroj se hodí právě v současné době, kdy se v Česku objevují případy firem nesplácejících dluhopisy. V nejednom případě panuje podezření, že se od samotného začátku jedná o podvodný „prašivý“ dluhopis. Dluhopisy navíc často nakupují lidé, kteří s podobnými investicemi nemají zkušenosti a nerozumějí jejich rizikům.

„V posledních letech jsme v rámci své praxe byli svědky rozmachu financování prostřednictvím takzvaných korporátních dluhopisů. Emise tohoto typu dluhopisů pro potenciální emitenty (vydavatele dluhopisů – pozn. red.) představuje snadný způsob, jak získat prostředky k financování jejich podnikání,“ uvedl David Urbanec, partner v advokátní kanceláři Dunovská & Partners.

„Zdejší neregulované prostředí umožňuje vydávat dluhopisy i extrémně nezdravým firmám, které pak poškozují celý investiční trh. Tuhle praxi chceme změnit. Proto jsme vyvinuli otevřený nástroj, který investorům umožní bezplatně a objektivně dluhopisy srovnávat,“ říká ředitel společnosti CFG a Dluhopisomatu Petr Cimala.

Srovnávač využívá k hodnocení dluhopisů skóring podle metodiky Ministerstva financí (tzv. Scorecard korporátních dluhopisů 2.0). V rámci 19bodové škály porovnává u každé emise řadu veřejně dohledatelných ukazatelů – např. roční výnos, obor podnikání, velikost jejích tržeb, informace o vlastnících, uveřejnění finančních výkazů či formu zajištění emise.

„Ačkoli ministerstvo tento nástroj vyvinulo už před časem, společnosti obchodující s dluhopisy ho oficiálně a jednotně nepoužívají. Teoreticky s ním po vlastní ose můžou pracovat koncoví investoři, ovšem ti určitě nebudou mít kapacitu na ucelenou analýzu. Zvládnou porovnat nanejvýš několik dluhopisů, proto jsme to za ně odpracovali my,“ shrnuje Cimala.

Použitá metodika Ministerstva financí rozděluje dluhopisy podle výsledného skóre do pěti skupin – od nejrizikovější až po nejbezpečnější.

Z firemních dluhopisů se nejvýš (deset procent) umístily vybrané, většinou nadlimitní emise, jejichž hodnota přesahuje jeden milion eur. Skórovací metoda jim připsala cenné body za veřejně dohledatelné finanční výkazy, pozitivní finanční bilanci a zázemí prosperujících společností s dlouhou historií.

Do nejbezpečnější skupiny se žádný korporátní dluhopis nedostal, nicméně tvůrci srovnávače do této skupiny pro lepší kontext zahrnuli státní dluhopisy. Jejich současné hodnocení Aa3 od ratingové agentury Moody’s zhruba odpovídá 16 bodům.

Většina korporátních dluhopisů se ve srovnávači umístila ve žluto-oranžovo-červené části spektra, tedy v méně rizikovém poli až po to vysoce rizikové (tabulka naleznete níže).

„U žluté skupiny se obvykle potkává velmi zajímavý výnos a současně kvalitní zajištění emise i další faktory snižující investorské riziko. Dluhopisy v této skupině rozhodně stojí za úvahu, stačí si jen vyfiltrovat preferované parametry – od výše výnosu přes obor podnikání po dobu, která zbývá do splacení dluhopisu,“ komentuje hlavní ekonom skupiny Vladimír Pikora.

Ani oranžová barva ale podle něj nemusí znamenat, že je na dané emisi něco zásadního špatně.

„Skórovací metoda má své limity. Je to sice objektivní nástroj, ale klouže po povrchu, takže nezohledňuje některé podstatné skutečnosti. Řada velkých a stabilních firem například za účelem emise dluhopisů zakládá specializované dceřiné společnosti. Ty pak ztrácejí body za to, že nemají historii, a tedy ani veřejně vyvěšené výkazy zisků a ztrát. Přitom vše ostatní může nasvědčovat tomu, že jde o zajímavou investiční příležitost, obzvláště při kvalitním zajištění emise,“ doplňuje Pikora.

Téměř 40 procent firemních dluhopisů ve srovnávači ale nedosáhlo ani na oranžovou barvu a skončilo v nejníže hodnoceném červeném poli. Tady už by se podle tvůrců měla investorům rozsvítit varovná kontrolka.

Od roku 2013 na tuzemském trhu panují volnější podmínky pro vydávání dluhopisů. ČNB od té doby u větších emisí schvaluje jen formální náležitosti prospektu (prospekt podává hlavní informace o emitentovi – např. jeho charakteristiku, rizika, ovládající osoby, auditorem ověřené účetní výkazy a další), nijak neřeší vlastní podmínky dluhopisů nebo byznysový plán. To však řadě emitentů nebrání ohánět se tvrzením, že „prospekt schválila ČNB“.

„Jakmile lidé vidí označení ‚schváleno ČNB‘, automaticky mnozí z nich považují dluhopis za bezpečný. To je ovšem jedna z mylných představ, které chceme vyvrátit. Česká národní banka nijak neposuzuje rizikovost investice. Pouze po formální stránce schvaluje prospekt,“ vysvětluje Pikora.

Srovnávač by měl být pomocným krokem pro kultivaci tuzemského dluhopisového prostředí.

„Začít by měli ideálně sami emitenti – například transparentnějším uveřejňováním finančních výkazů a dalších důležitých informací. To je nejsnazší cesta k vyššímu skóre. Jakmile nám pošlou informace o tom, že zveřejnili aktuálnější informace o společnosti, během několika dnů jejich skóring aktualizujeme a zveřejníme,“ uvádí Petr Cimala.

Postupně by se tak rizikovější dluhopisy měly přesouvat do lépe hodnocených skupin. Prostor pro zlepšení ale tvůrci srovnávače vidí i na straně ministerstva financí.

„Rádi bychom svými podněty přispěli k optimalizaci skóringové metody tak, aby o české dluhopisové scéně poskytovala lépe vypovídající obrázek. Částečně už se to děje. V uplynulých měsících, kdy jsme na srovnávači pracovali, ministerstvo do kalkulačky zapracovalo už dvě námi navržené úpravy,“ uzavírá Cimala.