Hlavní obsah

Co se děje v zemi, kde ceny rostou o 36 procent

Foto: Shutterstock.com

Míra inflace v Turecku vystoupila nad 36 procent, prezident Erdogan i přesto prosazuje svou vlastní ekonomickou filozofii.

Reklama

3. 1. 17:58

Turecká inflace je nejvýše za téměř 20 let. Momentálně se nachází nad 36 procenty a jde ruku v ruce s propadem turecké liry. Turecký prezident Erdogan i přesto prosazuje svou vlastní ekonomickou filozofii.

Článek

Meziroční míra inflace v Turecku v prosinci vystoupila na 36,08 procenta z listopadové hodnoty 21,31 procenta. Oznámil to v pondělí turecký statistický úřad. Výsledek tak citelně překonal očekávání. Turecko se sice s vysokou inflací potýká mnoho let, ale taková čísla pamatuje naposledy v září 2002.

K růstu spotřebitelských cen v prosinci přispělo zejména zdražení v dopravě, kde meziroční růst dosáhl 53,66 procenta. Ceny potravin a nápojů, které mají ve spotřebním koši značné zastoupení, se meziročně zvýšily o 43,8 procenta.

„Odráží to začarovaný kruh poptávkové inflace, což je velice nebezpečné. Centrální banka totiž předpokládala, že cenové tlaky jsou výsledkem problémů v dodavatelských řetězcích, a že s tím nemůže nic dělat,“ poznamenala partnerka společnosti Spinn Consulting Özlem Derici Şengülová. „Sazby je potřeba okamžitě a výrazně zvýšit,“ řekla. „Roční inflace do března pravděpodobně vystoupí na 40 až 50 procent,“ dodala.

Turecká centrální banka od září snížila základní úrokovou sazbu o 500 bazických bodů na současných 14 procent. Do jejího rozhodování ale výrazně zasahuje prezident Recep Erdogan, který řekl, že je nepřítelem vysokých sazeb, protože podle něj právě ony způsobují vysokou inflaci. Centrální banka už dříve uvedla, že za růstem inflace jsou krátkodobé faktory a předpověděla, že inflace bude v nejbližší době silně kolísat.

Erdogan vysoké úrokové sazby opakovaně kritizoval a volal po měnovém stimulu, který by podpořil export, poskytování úvěrů a hospodářský růst před volbami plánovanými na rok 2023. Guvernéra centrální banky už několikrát vyměnil a dosadil do vedení lidi, jejichž názory na měnovou politiku byly blízké jeho názorům. Tím ale uškodil pověsti centrální banky, která by měla být nezávislá.

Problémy turecké ekonomiky

Známky katastrofální ekonomické situace v Turecku jsou podle deníku New York Times vidět téměř všude. Před stánky s chlebem se vinou dlouhé fronty. Ceny léků, mléka a toaletního papíru prudce rostou. Některé čerpací stanice se po vyčerpání zásob uzavřely, a v ulicích je cítit značná nervozita.

„Nezaměstnanost, vysoké životní náklady a prudký růst cen nám lámou záda,“ uvedla minulý měsíc Konfederace progresivních odborových svazů Turecka.

Ještě předtím, než pandemie koronaviru a problémy dodavatelského řetězce začaly před téměř dvěma lety doléhat na světové ekonomiky, se už Turecko snažilo odvrátit recesi, kdy se potýkalo s narůstajícím dluhem, vysokými ztrátami hodnoty turecké liry a rostoucí inflací.

Ale v posledních týdnech se pomalu pohybující se vlak zrychlil s divokou intenzitou. A noha, která nejvíce tlačí na pedál, patří autoritářskému prezidentovi země Erdoganovi.

Proč je Turecko v takovém problému?

Ekonomické problémy Turecka mají podle New York Times hluboké kořeny, ale poslední krize je způsobena především Erdoganovým naléháním na snížení úrokových sazeb tváří v tvář prudce rostoucí inflaci. Turecký prezident používá přesně opačnou taktiku, než kterou ekonomové téměř všeobecně „předepisují“.

Erdogan, který vládne Turecku 18 let, se tomuto obzvláště bolestivému receptu brání, ačkoli jeho odhodlání nadále snižovat úrokové sazby, i když míra inflace v zemi raketově roste, tlačí Turecko za bod zlomu.

V rozvinutých západních ekonomikách je celkem běžné, že centrální banky se snaží udržet inflaci pod kontrolou právě zvyšováním úrokových sazeb. Erdogan ale opakovaně ukázal, že pokud turečtí centrální bankéři a ministři financí nebudou dělat, co požaduje, tak je propustí. Což také během posledních dvou let udělal.

Hodnota liry v posledních týdnech prudce klesá a mnoho podniků a domácností, které si půjčily peníze ze zahraničí, kvůli tomu bankrotují. Prudký pokles měny mimo jiné znamená, že ceny dováženého zboží neustále rostou a lidé tak bojují s tím, aby si mohli dovolit například i jídlo a palivo. Míra nezaměstnanosti mladých lidí je okolo 25 procent, prezidentova popularita v zemi tím logicky klesá.

S blížícími se volbami, které se konají za 18 měsíců, se Erdogan snaží zemi přesvědčit, že jeho strategie umožní turecké ekonomice dostat se z problémů. Většina ekonomů však tvrdí, že krach je pravděpodobnější.

Kdy to vše začalo?

Erdoganovy agresivní prorůstové strategie přitom dříve fungovaly. Od roku 2003, kdy začal vládnout Turecku, podnikl nákladné infrastrukturní kroky, dvořil se zahraničním investorům a povzbuzoval podniky i spotřebitele, aby se zadlužili. Ekonomický růst se tak rozběhl.

Během první dekády Erdoganovy vlády bylo Turecko považováno za ekonomický zázrak.
Kadri Tastan, German Marshall Fund

„Během první dekády Erdoganovy vlády bylo Turecko považováno za ekonomický zázrak,“ uvedl pro New York Times Kadri Tastan z think tankové instituce German Marshall Fund. Chudoba v zemi se podle něj výrazně zmenšila a výrazná část obyvatel se přesunula do střední třídy. Nicméně, Erdoganův neúnavný tlak na expanzi se stal neudržitelným.

Stále více nestabilní ekonomika se dostala do úzkých. Vysoké úrokové sazby přitahovaly zahraniční investory, přičemž Erdogan nadále podporoval levné úvěry, zatímco inflace začala stoupat a hodnota měny klesala. Turecký prezident trvá na tom, že vysoké úrokové sazby způsobují inflaci – i když právě díky nízkým úrokovým sazbám je v oběhu více peněz. To povzbuzuje lidi, aby si více půjčovali a utráceli, což zase zvyšuje ceny.

Ekonomika se mezi těmito protichůdnými cíli houpala až do roku 2018, kdy rostoucí politické napětí mezi Tureckem a Spojenými státy poškodilo důvěryhodnost liry a způsobilo pád její hodnoty. Politická situace se sice zmírnila, ale hlavní ekonomické problémy zůstaly. Erdogan neustále tlačil na banky, aby nabízely levné úvěry domácnostem a podnikům, a šílenství kolem půjčování si pokračovalo.

Erdoganův přístup k úrokovým sazbám

Erdogan tvrdí, že udržováním nízkých úrokových sazeb budou spotřebitelé více nakupovat a podniky budou více nakloněny si půjčovat, investovat peníze do ekonomiky a najímat další pracovníky. A pokud lira ztratí hodnotu vůči dolaru, turecký export jednoduše zlevní a zahraniční spotřebitelé budou chtít nakupovat ještě více.

To je do určité míry pravda, ovšem za vysokou cenu. Turecko je velkou měrou závislé na dovozu, jako jsou automobilové díly a léky, stejně jako palivo, hnojiva a další suroviny. Když se lira znehodnotí, nákup těchto produktů bude dražší.

Erdoganovo pohrdání konvenční ekonomickou teorií zároveň vyděsilo některé zahraniční investory, kteří byli ochotni půjčit tureckým podnikům stovky milionů dolarů, ale nyní v měnu ztrácejí důvěru.

Turecká lira zažila nejhorší rok za poslední dvě desetiletí. V roce 2021 ztratila proti americkému dolaru více než 44 procent své hodnoty a byla nejhorší měnou rozvíjejících se trhů, jak na Twitteru uvedl Steve Hanke, ekonom z americké Univerzity Johnse Hopkinse.

Prezident si stojí za svým

Erdogan ale svůj osobitý přístup neustále obhajuje a prohlašuje, že „nikdy nesleví“ ze svého odporu k vyšším úrokovým sazbám. „Úrokové sazby dělají bohaté bohatšími, chudé chudšími,“ řekl v listopadu v rozhovoru pro tureckou celostátní televizi.

Prezident se přitom odvolává na islámské předpisy proti lichvě a označuje úrokové poplatky za půjčky jako „matku a otce všeho zla.“ Podle analytiků jsou ale tyto komentáře primárně zaměřeny na konzervativnější náboženské vrstvy, které představují jádro Erdoganovy podpory.

„Základním problémem Turecka je to, že má příliš sebevědomého vládce, který je u moci již dlouhou dobu. Navíc je obklopen jemu loajálními lidmi a nikdo se mu nemůže jen tak postavit,“ uzavírá pro list New York Times Henri Barkey z Rady pro mezinárodní vztahy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované