Článek
Po celé čtyři roky úřadování vlády Petra Fialy (ODS) byla energetika jedním z hlavních témat jeho administrativy. Když do úřadu kabinet nastupoval, začínala energetická krize, ceny elektřiny i plynu rostly, nad dodávkami energetických surovin z Ruska visel otazník. Druhá polovina volebního období pak byla věnována hlavně vyřešení legislativních otázek a dotahování jaderného tendru.
„Současná vláda byla v energetice nadstandardně aktivní, výrazně se zintenzivnila příprava nové legislativy. Pozitivní dopady má série novel energetického zákona, pochvalu rozhodně zaslouží i dotažení tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany,“ říká marketingový ředitel společnosti Centropol Jiří Matoušek.
Extrémní ceny energií, které zasáhly celou Evropu již ke konci roku 2021, vláda řešila dvěma způsoby. Na podzim roku 2022 formou tzv. úsporného tarifu a po celý rok 2023 zastropováním cen elektřiny a plynu. Připomínáme, že Petr Fiala byl pověřen sestavením vlády 9. listopadu 2021. Za jejího mandátu tak došlo k ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022.
Úsporný tarif platil od října do konce roku 2022. Z účtu za elektřinu byla v tomto období každé domácnosti stržena z vyúčtování částka 3 500 Kč (pro distribuční sazby D01d, D02d, D25d), případně 2 000 Kč (v sazbě D26d, D35d, D45d, D56d, D57d). Od října také stát hradil poplatky za podporované zdroje energií (POZE), tedy 599 Kč z každé spotřebované MWh. Tato pomoc stála stát 66 miliard Kč.
Některým domácnostem úsporný tarif pomohl více, jiným méně. Zatímco odběratelům s nízkou spotřebou a nízkými měsíčními zálohami pokryl výdaje za elektřinu na několik měsíců dopředu, tak domácnostem, které elektřinou třeba topily, ulevila daleko méně.
Pomoc byla navíc plošná, takže ji dostali všichni, kteří jsou připojeni k elektrické síti, vyjma firem a chalup s víkendovým tarifem. Peníze tak přišly například i majitelům prázdných nemovitostí s nulovou spotřebou, kteří pomoc nepotřebovali.
Opozice vládu kritizovala za to, že s pomocí přišla pozdě. Předchozí kabinet totiž už na podzim 2021 odpustil spotřebitelům POZE a snížil u elektřiny DPH. Ceny energií však rostly nejvíce během první poloviny roku 2022, poté z letního vrcholu začaly klesat, i když se držely oproti normálu stále vysoko.
Pozdní přípravu pomoci vytýkají státu také odborníci. „Vláda zvolila technicky správné řešení v podobě zavedení cenových stropů, v krátkém čase zvládla připravit veškerou legislativu a transparentně komunikovala. V určitých aspektech bylo možné postupovat efektivněji – příprava měla být zahájena dříve. Dramatický růst cen v roce 2022 byl ale pro celou Evropu unikátní,“ říká Matoušek.
Podle odborníka na energetiku Michala Macenauera si ale vláda poradila vzhledem k okolnostem dobře. „Kompenzace možná mohly být více adresné, ale za daných okolností to nešlo udělat o mnoho lépe. Velmi cenné bylo angažmá na vládní úrovni v otázce LNG terminálu a zasmluvnění využití jeho kapacity. Vláda nevytvářela paniku a situaci řešila, jak to bylo možné,“ popisuje Macenauer.
Regulovaná složka i windfall
Když se energetické trhy začaly v roce 2023 uklidňovat, nasadila vláda zastropování cen silové elektřiny na 6050 korunách včetně DPH a plynu na hranici 3025 korun s DPH. Vedle POZE dotovala vláda i část regulované složky ceny energií. Už začátkem roku však někteří dodavatelé reagovali na pozitivní vývoj na trhu a zákazníkům snížili cenu pod úroveň stropu. Díky tomu stát zaplatil za tuto pomoc méně.
Kritice však i v dalších letech čelila výše regulované složky, kterou určuje Energetický regulační úřad a dodavatelé její výši nemohou ovlivnit. Její růst někdy dokázal vymazat i zlevnění silové elektřiny. Toho nyní využívají některé politické strany a hnutí, která před volbami slibují, že tuto část ceny elektřiny odběratelům sníží.
„Zatímco cena obchodní složky soustavně klesá, vláda nenašla cestu, jak účinně zasáhnout do regulovaných plateb a snížit je. Mohla ovlivnit sazbu DPH, platby za POZE a rostoucí ceny distribuce. Zdrojově k tomu mohla využít zejména Modernizační fond, z něhož se hradí kupříkladu elektrizace železnice či náhrada osobních kolejových vozidel, k čemuž mají sloužit jiné zdroje,“ popisuje Matoušek.
Náklady státu měly pokrýt příjmy z daně z mimořádných příjmů, tzv. windfall tax, kterou stát uvalil na energetické podniky, banky a rafinerie v letech 2023 až 2025.
Mezi některými tato daň a její zachování v roce 2025 budí rozpaky. „Mimo jiné deformuje energetický trh a nabourává plánování v energetických entitách. Daň měla být pro rok 2025 zrušena a na celém trhu by došlo k rychlejšímu ukončení dopadů energetické krize,“ popisuje Matoušek.
Jde to i bez Ruska
Česko ukázalo i ostatním státům v Evropské unii, že odstřižení od ruského plynu i ropy je možné. Na odklonu od Ruska se podílel jak stát, tak zdejší firmy.
Skupina ČEZ, v níž stát drží téměř 70procentní podíl, si hned v roce 2022 pronajala kapacitu v LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, která pokryje třetinu tuzemské roční spotřeby plynu. ČEZ později získal kapacitu v terminálu ve Stade v Německu, který se však teprve staví. Dodávky plynu, které se k nám ještě před válkou na Ukrajině dostávaly potrubní cestou z Ruska, nahradil především zemní plyn ze zámoří.
Státní společnost MERO, která provozuje zdejší ropovody, letos zcela nahradila dodávky ropy z Ruska, která do Česka proudila ropovodem Družba. Rozšíření Transalpinského ropovodu (TAL) za 1,6 miliardy Kč financovalo MERO z vlastních zdrojů spolu se společností Orlen Unipetrol. Jeho vyšší kapacita nahradila dodávky z východu a nyní ropa do Česka proudí výhradně ropovodem IKL.
V posledních čtyřech letech se také většina plynárenské infrastruktury dostala do rukou státu. Její zestátnění spadá především do roku 2023, kdy státní společnost ČEPS koupila firmu RWE Gas Storage, která provozuje šest tuzemských zásobníků plynu. Ve stejném roce stát prostřednictvím ČEPS převzal společnost Net4Gas zajišťující v tuzemsku přepravu plynu.
Tenkrát o ní odborníci mluvili jako o firmě, která je „za korunu drahá“, neboť prodělávala. Loni ale zaznamenala čistý zisk devět milionů korun a dostala se z předloňské ztráty 1,7 miliardy korun.
Stát nákup plynovodů a zásobníků ospravedlňoval tím, že jde o nákup strategické infrastruktury a krok přispěje k energetické bezpečnosti státu. Z tohoto hlediska považuje převzetí firem za správné i Matoušek.
„Z hlediska energetické bezpečnosti je to správné rozhodnutí. Podobně jako přijetí potřebné legislativy s pravidlem take it or leave it pro pronájem kapacity v plynových zásobnících (pokud majitel kapacitu zásobníku nenaplní, přijde o něj, pozn. red.). Přímá kontrola státu nad zásobníky naplňuje cíl v podobě získání kontroly nad strategickou energetickou infrastrukturou. Vlastnictví zásobníků eliminuje například případy blokování kapacit včetně složitých smluvních konstrukcí,“ říká Matoušek.
K přesunu většiny plynárenské infrastruktury do rukou státu pokračoval i ČEZ, který loni převzal většinový podíl v distribuční společnosti GasNet a letos koupil od firmy E.ON další plynovody Gas Distribution, a ovládá tak většinu plynovodů v Česku. Výjimkou je jen území Prahy, kde jsou trubky ve vlastnictví Pražské plynárenské.
Česko začíná dostavovat Dukovany
Macenauer si nejvíce cení příslibu transformace teplárenství a dokončení jaderného tendru s velmi příznivou cenou. Ačkoli přípravy soutěže na dostavbu jádra započaly už za minulého kabinetu, ČEZ tendr odstartoval v roce 2022 a preferovaného dodavatele oznámil v červenci 2024. Smlouva s jihokorejskou společností KHNP byla podepsána se zpožděním v červnu 2025, které se nakumulovalo především kvůli neshodám s francouzskou společností EDF, která se svou nabídkou neuspěla.
Česko však ještě nemá schválenou veřejnou podporu obou bloků, zatím má notifikaci financování jen pro první blok, která je nyní k ničemu. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) chce, aby Evropská komise způsob financování posvětila ještě do konce jeho mandátu.
„My můžeme o notifikaci oficiálně požádat, nebudeme to nijak odkládat. Mělo by to být co nejdřív. Je to pro mě důležité téma, které bych rád ještě za svého mandátu odpracoval,“ uvedl Vlček.
Naopak se Macenauerovi nelíbí masivní dotace pro malé fotovoltaické elektrárny a plánovaná podpora komunitní energetiky. Do nich stát sype miliardy korun ročně z Evropských fondů.
„Toto nejsou zcela slepé větve, ale velmi výrazně přeceňované oblasti. Nikomu neprospěje, tím méně ekonomice, když všichni budeme dělat všechno… to je plýtvání zdroji, které by mohly být účelně použity na skutečnou dekarbonizaci,“ popisuje Macenauer.
Soláry a komunitní energetika
Česká republika měla podle evropské směrnice už v roce 2020 zavést tzv. komunitní energetiku, kdy mezi sebou mohou odběrná místa sdílet vyrobenou elektřinu místo toho, aby si ji nechaly pouze pro vlastní spotřebu. Zatímco třeba v Německu či Rakousku už sdílení elektřiny fungovalo, minulé vlády k tomu nevytvořily potřebnou legislativu.
Až současná vláda zanesla do energetického zákona jak komunitní energetiku, tak možnost připojovat do sítě samostatné baterie, flexibilně reagovat na aktuální výrobu a spotřebu, nebo urychlení povolování výstavby obnovitelných zdrojů.
Schvalování dvou posledních energetických novel však provázely kontroverzní návrhy ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), které měly zastavit podporu solárním elektrárnám postaveným kolem roku 2010. Opatření v novele energetického zákona mohlo části z nich podporu škrtnout, ale poslanci při schvalování příští novely tuto změnu opět zrušili.
„Vytknout můžeme také zdlouhavý proces schvalování výše zmíněných novel, zejména Lex OZE 3. Pokud by byl účinný už v roce 2024, možnost akumulace elektřiny by měla vliv na snížení nákladů na odchylky, za nimiž stál zejména rychlý růst výroby z obnovitelných zdrojů. Místo akumulace se ale řešilo sdílení elektřiny a datové centrum,“ říká Matoušek.
Došlo naopak k posílení ochrany zákazníků před energošmejdy či nepoctivými dodavateli energií. V novele energetického zákona Lex Plyn se také řeší konec uhelných elektráren v případě, že za ně nebude náhrada. Vláda přijala také opatření, která usnadňují výstavbu obnovitelných zdrojů a plynových elektráren.
„Fosilní zdroje budou omezovány a za ně nastoupí kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energie. Po dobu tří desetiletí ale bude nutné navýšit i spotřebu zemního plynu. Měnící se elektroenergetika bude potřebovat novou flexibilitu v dodávce i spotřebě. Na toto vše vláda reagovala a úspěšně,“ popisuje Macenauer.
Za Fialovy vlády se rovněž oživily úvahy o zestátnění ČEZ. Tyto ambice sílily zejména v době vrcholící energetické krize, ale nakonec toto téma vyšumělo. Stát však prostřednictvím ministerstva financí získal 80procentní podíl ve společnosti Elektrárna Dukovany II, která postaví nové jaderné bloky. 20 procent si ponechal ČEZ.
