Kde je váš daňový domov? Jak přiznávat příjmy ze zahraničí

Pracujete v zahraničí a nejste si jistí, kde a jak své příjmy přiznávat? Redakce Seznam Zpráv Byznys připravila přehledný návod, jak přiznat příjmy ze zahraničí.

Zásadní je určit, kde jste daňovým rezidentem, tedy kde máte takzvaný daňový domov. Ten se neurčuje jen podle toho, kde právě pracujete, ale podle více faktorů: délky pobytu, rodinného zázemí nebo ekonomických vazeb.

„Pokud například pracujete v zahraničí celý rok, je pravděpodobné, že daňovou rezidenturu v ČR nemáte a nemusíte tak příjmy ze zahraničí v daňovém přiznání vůbec uvádět, protože v takovém případě v ČR zdaňujete pouze příjmy z ČR, nikoliv ty celosvětové,“ vysvětluje Ivo Brabec, šéf společnosti NeoTax. V Česku platí, že jste daňovým rezidentem, pokud se tu „obvykle zdržujete“. Tato podmínka je podle zákona splněna tehdy, pokud poplatník pobývá v Česku alespoň 183 dní během kalendářního roku, a to buď nepřetržitě, nebo v součtu více pobytů. Důležitou roli hraje také takzvané středisko životních zájmů, tedy kde má člověk rodinu, kde bydlí a má ekonomické vazby. Pro daňové rezidenty v Česku platí takzvaná neomezená daňová povinnost.

Pokud jste v Česku strávili méně než šest měsíců, ale po část roku jste zde měli bydliště, můžete být považováni za daňového rezidenta pouze po tuto část roku. Naopak daňoví nerezidenti zdaňují v České republice pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na jejím území. Sporné a nejasné případy v praxi rozhoduje finanční úřad.

Důležité je také, že daňoví rezidenti, kteří mají příjmy ze zahraničí, nemohou využít roční zúčtování daně prostřednictvím českého zaměstnavatele. A to ani v případě, že pro něj pracují většinu roku. Daňové přiznání si musejí podat sami.

Pokud je poplatník daňovým rezidentem Česka a má v průběhu roku příjmy ze zahraničí, obecně platí, že je musí uvést v daňovém přiznání. Čeští daňoví rezidenti uvádějí v daňovém přiznání veškeré své celosvětové příjmy. V daňovém přiznání k tomu slouží příloha číslo tři, do které se zapisuje také výše daně zaplacené v zahraničí.

Pokud má Česká republika s danou zemí uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, zaplacená daň se v přiznání zohlední, takže tentýž příjem není zdaněn dvakrát.

Nejste si jistí, zda má daná země s Českem uzavřenou dohodu o zamezení dvojího zdanění? Můžete to zkontrolovat na stránkách Ministerstva zahraničí. V případě, že spolu země smlouvu uzavřenou nemají, je třeba příjem zdanit v obou zemích. Česko má ovšem smlouvu s téměř stovkou zemí.

Podle Brabce je vhodné a často i nutné podávat daňové přiznání jak doma, tak v zahraniční zemi. V mnoha případech je pak podle něj možné dosáhnout vrácení přeplatku ze zahraničí, který určitým způsobem kompenzuje daň, kterou poplatník musí uhradit v Česku.

„Celá tato problematika nelze ale shrnout jednoduše a stručně. Hodně záleží na individuální situaci poplatníka, tedy kde žije, kde má rodinu a podobně,“ dodává.

Zároveň je třeba rozlišovat mezi různými druhy příjmů ze zahraničí - zásadně se podle něj liší způsob, jakým se do přiznání uvádí příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, příjmy z podnikání nebo například kapitálové příjmy či příjmy z pronájmu.

„Separátní kapitolou jsou pak výplaty peněz od zahraničních platforem jako Google, Fiverr apod. Je dobré tyto drobné příjmy nepodceňovat a do daňového přiznání uvádět,“ upozorňuje.

Nejprve tedy svůj příjem řádně zdaníte v zemi výkonu práce, poté podáte daňové přiznání a následně uplatníte některou z metod vynětí, podle smlouvy s danou zemí. Tím zamezíte právě nežádoucímu dvojímu zdanění.

Nastat může také situace, kdy žijete v zahraničí, ale pracujete pro českou firmu. Pokud jste daňovým rezidentem v zahraničí, zdaňujete tam své celosvětové příjmy. Je proto důležité počítat s tím, že práce pro českou firmu automaticky neznamená, že se všechny daňové povinnosti řeší v Česku.

Brabec upozorňuje, že je důležité mít shromážděné dostačující podklady. „Nestačí pouze částka na výpisu z banky, je dobré mít řádnou dokumentaci k příjmům, které člověk obdržel, tedy výplatní pásky a podobně. Důležitý je mimo jiné údaj o zaplacené dani z těchto příjmů v zahraničí,“ vysvětluje.

Dodává, že žádný příjem by neměl být daněn v obou zemích a měl by být dobře přepočtený na koruny. Pro přepočet se používá buď jednotný kurz, který vyhlašuje Ministerstvo financí po konci roku, nebo denní kurz České národní banky platný k datu uskutečnění příjmu.

Pozor by si měli lidé dát také na správné zařazení příjmů. „Mnohdy se lidé domnívají například, že když fakturují jako OSVČ do zahraničí, jedná se o zahraniční příjem. Při práci v zahraničí je třeba také rozlišovat mezi ‚freelance‘ a  závislou činností,“ doplňuje.