Článek
České penzijko se po čerstvě oznámené radikální reformě posune mezi nejlevnější srovnatelné produkty ve střední a východní Evropě. Ministerstvo financí totiž navrhuje, aby si penzijní společnosti nově účtovaly na poplatcích maximálně 0,5 procenta ročně, tedy o dost méně než nyní. Za výkon nemají mít žádné odměny.
Radikální snížení poplatků je jedním z největších zásahů připravované reformy penzijního spoření. Že tuzemský systém nefunguje dobře, kritizovaly OECD, Komise pro spravedlivé důchody i Národní rozpočtová rada vlády.
Snížení poplatků má zajistit, že střadatelům zůstane větší část výnosů, slibuje si ministryně Alena Schillerová. Vyšší zhodnocení pak má přinést i strategie životního cyklu, která bude nové účastníky v mladém věku automaticky směrovat do akciových - namísto dnes oblíbenějších dluhopisových - investic.
Jak vysoké jsou poplatky dnes?
Poplatky v českém dobrovolném penzijním spoření patří dnes ve srovnání s jinými systémy k těm vyšším. Záleží na tom, v jakém fondu si člověk spoří. Nejlevnější konzervativní fondy vyjdou zhruba na půl procenta ročně, u vyvážených a zejména dynamických fondů jsou skutečné náklady výrazně vyšší. Dynamické fondy si dnes účtují zpravidla jedno procento z majetku a k tomu ještě 15 procent z výnosu. V běžném roce tak celkové náklady mohou dosáhnout přibližně dvou procent ročně.
Výsledek? V dlouhém investičním horizontu mohou poplatky připravit střadatele o stovky tisíc až více než milion korun. Každé procento, které si fond každý rok strhne, totiž chybí i v dalších letech při zhodnocování. Podle modelů CERGE-EI může střadatel přijít skoro o polovinu majetku.
Nový strop 0,5 procenta ročně má od příštího roku platit pro všechny typy penzijních fondů, kromě alternativních. Zmizet má také výkonnostní odměna, tedy poplatek, který si dnes některé fondy účtují z dosaženého výnosu.
Dynamické fondy tak zlevní přibližně na čtvrtinu dnešních nákladů. U vyvážených fondů by šlo zhruba o třetinové náklady oproti současnosti. Změna se bude týkat nejen nových klientů, ale i lidí, kteří v penzijním spoření spoří už dnes. Těch jsou zhruba čtyři miliony.
Kam se posuneme?
V mezinárodním srovnání by se nové české penzijko dostalo na úroveň slovenských indexových fondů ve druhém pilíři, které fungují s náklady kolem 0,5 procenta ročně. Druhý pilíř funguje podobně, jako fungoval u nás ten „Nečasův“, než kvůli nezájmu zanikl. Ten umožňoval vyvést část odvodů ze státního průběžného systému do vlastních investičních fondů.
Ve slovenském druhém pilíři směřuje část důchodových odvodů na osobní investiční účet. Noví střadatelé jsou dnes automaticky zařazováni do indexových fondů, které patří k nejlevnějším v regionu.
Například Maďarsko dnes vedle státního důchodu spoléhá především na dobrovolné penzijní fondy, jejichž náklady se pohybují kolem 0,7 procenta ročně.
V lotyšském třetím pilíři se zase náklady u dynamičtějších fondů pohybují podobně okolo 0,77 procenta, uvedla ve své studii nákladovosti pro Asociaci penzijních společností EY.
Švédsko je stále nedostižné
Evropským etalonem nízkých poplatků zůstává Švédsko. Tamní státní systém s názvem AP7, který spravuje peníze milionů účastníků, funguje s náklady kolem 0,07 procenta ročně. Tak nízké poplatky jsou možné především díky obrovskému objemu spravovaného majetku a pasivnímu investování.
Švédský systém funguje tak, že pokud si člověk ve druhém pilíři sám nevybere investiční fond, jeho peníze (2,5 % ze mzdy) automaticky směřují právě do AP7. Funguje na principu životního cyklu - tedy podle mantry „v mládí dynamicky, ve stáří konzervativně“. AP7 investuje téměř výhradně do akcií do zhruba 55 let věku účastníka. Navíc využívá lehkou finanční páku - pomáhá si drobně i půjčenými penězi, takže mladí účastníci mají větší podíl investic v akciích a mohou více těžit z růstu trhů. Při propadech trhu jsou zase naopak propady výraznější.
Švédové mají velmi silný povinný systém: státní penzi, povinný prémiový fondový účet a hlavně rozsáhlé zaměstnanecké penze sjednané kolektivními smlouvami. Proto je individuální dobrovolné spoření méně důležité než ve střední Evropě. Velká část zaměstnanců je automaticky kryta zaměstnaneckými fondy sjednanými mezi odbory a zaměstnavateli.
Jako inspirace se často uvádí i polský důchodový systém. Polsko se v posledních letech snaží zvýšit soukromé úspory na stáří pomocí zaměstnaneckých fondů PPK. Zaměstnanci jsou do nich zařazeni automaticky, pokud účast aktivně neodmítnou. Právě automatický vstup je hlavní důvod vysoké účasti.
Vedle toho existují ještě dobrovolné individuální účty (IKE a IKZE) a podnikové penzijní programy (PPE), takže Poláci mohou státní důchod doplňovat několika různými způsoby.
Jak obstojí nové penzijko v konkurenci jiných produktů?
Pokud návrh resortu financí vláda a poslanci schválí, srovná krok s jinými investičními penzijními produkty na trhu. Například některé roboinvestiční platformy se v rámci dlouhodobého investičního produktu (DIP) pohybují s poplatky kolem 0,65 procenta ročně, pokud započítáváme i náklady samotných ETF fondů (burzovně obchodované fondy, které investují do celých trhů, např. S&P 500).
Ještě levnější dokážou být některé bankovní varianty DIP, které využívají nízkonákladové indexové fondy. Podle poskytovatele se jejich náklady pohybují přibližně mezi 0,15 a 0,35 procenta ročně.
Naopak kdo chce na stáří šetřit na vlastní pěst a bez státních příspěvků, může pořídit indexový fond přes brokera. Ročně zaplatí i setiny procenta.
Nové penzijko se po reformě dostane mezi nejlevnější penzijní produkty ve střední a východní Evropě. Nákladově se vyrovná slovenským indexovým fondům a bude levnější než většina dnešních českých penzijních fondů. Úplně nejnižších nákladů ale dál dosáhnou některé ETF fondy nakoupené napřímo nebo nejlevnější varianty dlouhodobého investičního produktu (DIP).
