Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Řada hospod a restaurací využívá možnost přednastavených výší spropitného, ze kterých mohou zákazníci, kteří platí kartou, snáze volit, kolik personálu přispějí. Podnikům se to vyplatí.
„Podniky, které používají Qerko, evidují vyšší frekvenci i výši spropitného. Průměrně dává dýško 8 z 10 hostů a průměrná výše je kolem osmi procent. Je to dáno pohodlným rozhraním aplikace, která přímo nabízí volbu spropitného – host tak nemusí hledat drobné ani vést nepříjemné dilema, kolik je ‚dost‘,“ uvedl pro SZ Byznys šéf poskytovatele platebních systémů Qerko Lukáš Kovač.
Terminál zákazníkům při placení navrhne zvolit jednu z předvolených možností spropitného, obvykle od pěti či deseti do dvaceti procent, nebo možnost zadat vlastní částku. A také možnost spropitné odmítnout. U přednastavených hodnot je spropitné uvedeno jak v procentech, tak v korunách, které podílu odpovídají. To, aby zákazníci měli představu o tom, jak velké spropitné dávají.
Podobně přednastavené spropitné nabízí také největší poskytovatel pokladních řešení Dotykačka. „Dotykačka nabízí funkci takzvaného chytrého spropitného, kdy terminál hosta při platbě rovnou vybízí k úhradě spropitného a host může navrhovanou částku jednoduše potvrdit, nebo si snadno vybere z dalších možností. Pochopitelně může úhradu spropitného i odmítnout, ale to se děje málokdy,“ komentuje ředitel společnosti Petr Menclík.
„Přednastavené hodnoty spropitného (např. 20 %, 15 %, 10 %) mají zásadní vliv na výši dýška. Hosté si obvykle vyberou jednu z nabízených možností a málokdy částku sníží – spíše ji podle situace navýší. Tato forma pomáhá podnikům zvýšit průměrné spropitné, aniž by na hosta byl vyvíjen jakýkoli tlak,“ říká Kovač.
„Z našich dat máme změřeno, že při platbách kartou bývá spropitné dokonce vyšší než při platbách hotovostí. Zatímco při hotovostních platbách se spropitné zpravidla pohybuje mezi 3-5 procenty útraty, při bezhotovostních platbách se výše spropitného může blížit až 10 procentům,“ říká Menclík.
Jak se daní spropitné
To, jakým způsobem „zápasí“ zaměstnanci a asociace s přístupem politiků k otázce zdanění spropitného, nedávno popsaly SZ Byznys.
„Spropitné je zásadní příjem zaměstnance. Často to bývá mezi 20 až 50 procenty příjmu,“ uvedl pro SZ Byznys Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a garant projektu Moje restaurace.
V Česku podle Menclíka neexistuje zákon na úpravu spropitného. „Z legislativního hlediska tak nemáme v ČR právní předpis, který by stanovil, jak se má s přijatým dýškem zacházet. Spropitné přijaté od zákazníka si může ponechat jak zaměstnanec, tak majitel podniku. Rozhodnutí, komu dýško poputuje, je vždy na majiteli,“ vysvětluje.
„Protože chybí opora v zákoně, mnoho podnikatelů tápe, jak postupovat při zdanění spropitného. Pokud si ho ponechá zaměstnavatel (např. majitel restaurace), stává se součástí jeho tržby, musí ho uvést do daňového přiznání a odvést z něj daň, 15 procent v případě OSVČ, 21 procent pokud se jedná o právnickou osobu. Jestliže majitel rozdá dýška mezi své zaměstnance (v našem případě číšníky nebo kuchaře), pak se jim o tuto částku navýší jejich hrubá mzda,“ popisuje Menclík.
Bezhotovostní spropitné podléhá kromě daně z příjmu i odvodům za pojištění, doplňuje majitel kavárny Louvre a prezident Asociace restauratérů APRON Sylvio Spohr.
Pakliže zaměstnanec dostane spropitné v hotovosti, musí od určité částky sumu sám zdanit. „Když zaměstnanec zdaní spropitné jako svůj příjem, daní to až od určité částky 15% daní z příjmu. Ale na rovinu tohle nikdo nedělá,“ popisuje praxi Spohr.
„Jelikož se jedná o dobrovolnou platbu ze strany zákazníka, nevstupuje spropitné do základu daně z přidané hodnoty. A nezáleží ani na tom, zda bylo zaplaceno hotově, nebo kartou. Jiná situace ovšem může nastat, pokud si provozovatel se zákazníkem domluví spropitné předem. V restauraci to může být typicky tzv. couvert (poplatek za stolování), který musí být uvedený v jídelním lístku. V takovém případě už musí provozovatel přijaté spropitné zahrnout do základu DPH, “ uvádí Menclík.
Na výši spropitného má vliv nálada, počasí i pocit viny
Lidé, kteří platí bezhotovostně, mají podle behaviorálního ekonoma a profesora na Univerzitě v Miláně Vojtěcha Bartoše odlišné návyky. „Když porovnáte člověka, který platí v hotovosti, a který kartou, jsou to jiní lidé. V hotovosti platí spíše starší lidé, ti mají úplně jiné návyky,“ uvádí pro SZ Byznys.
„Je to společenská norma, která se vyvíjí a je různá napříč různými zeměmi. Jsem teď v Itálii, kde je norma žádné dýško neplatit. Servis je započítaný na účtence. Naproti tomu v Americe je standard dávat dýško 20 procent,“ popisuje rozdíly Bartoš.
Pro turisty může být někdy obtížné se v rozdílných normách vyznat. „K čemu předdefinované volby mohou pomoci, je, že nastaví normu, může to pomoci turistům, kteří neví, jak to v dané zemi chodí,“ říká Bartoš.
Podle Bartoše zákazníci v bohatších krajích dávají vyšší spropitné než tam, kde lidé vydělávají méně, a přednastavená volba výše spropitného může rozdíly srovnat. To může fungovat například u řetězce, který provozuje restaurace po celé zemi v různých krajích.
Zároveň podle ekonoma předvolby nastavují jakousi normu, která se od zákazníků očekává. Ačkoliv činí podle dat Qerka průměrné dýško asi osm procent, tím, že restaurace nastaví střední možnost předvoleného spropitného na třeba 10 procent, zvyšuje šanci, že dostane vyšší částku.
„To, jakým způsobem se možnosti třeba na Dotykačce nastavují, funguje stejně jako fungují předplatná například na noviny, časopisy nebo na streamovací platformy. Často vám dají tři různé možnosti, jednu okleštěnou základní, střední o trochu dražší a profi, která má hodně funkcí, ale vlastně ji většina lidí nepotřebuje. Člověk si řekne, že to uprostřed je pro něj rozumné,“ popisuje Bartoš.
„Pokud tu volbu jako zákazník odmítnete, je to jakési porušení smlouvy, které si s restaurací vytvoříte, a to lidé nemají rádi, cítí se potom provinile,“ vysvětluje Bartoš, proč zákazníci spropitné vůbec dávají. Mezi faktory, které ovlivňují jeho výši, patří také aktuální nálada, ale i počasí.