Hlavní obsah

Kam dát peníze, aby vydělávaly? Před deseti lety se lidé opravdu netrefili

Foto: Wikipedia - Andrzej Barabasz

Před deseti lety investoři zlato vnímali jako dobrou investici.

Reklama

22. 12. 2021 16:38

Byl srpen roku 2011, když americká analytická a poradenská společnost Gallup provedla průzkum, ve kterém se Američanů ptala, jaké aktivum by vybrali za nejlepší dlouhodobou investici. Zlato bylo jasným vítězem.

Článek

Americká společnost Gallup se před deseti lety dotazovala Američanů, jaké aktivum by považovali z dlouhodobého hlediska za nejlepší investici. S velkým náskokem bylo na první příčce zlato, pro které se rozhodlo 34 procent dotazovaných.

Zatímco investice do zlata za uplynulé desetiletí byla pro investory ztrátová, tak naopak akcie a nemovitosti vyletěly vzhůru. Slušně si vedly také dluhopisy.
Ben Carlson, Ritholtz Wealth Management

S větším odstupem následovaly nemovitosti, akcie, spořicí účty a dluhopisy. „Zatímco investice do zlata za uplynulé desetiletí byla pro investory ztrátová, tak naopak akcie a nemovitosti vyletěly vzhůru. Slušně si vedly také dluhopisy,“ tvrdí pro finanční blog A Wealth of Common Sense Ben Carlson, portfolio manažer z investiční společnosti Ritholtz Wealth Management.

Foto: Seznam Zprávy

Investice do zlata dávala smysl

Bylo krátce po globální finanční krizi a mezi investory měla velká krize stále negativní dozvuky. Trhy se zároveň obávaly hyperinflace ze strany amerického Fedu, který masivně podporoval americkou ekonomiku. Zlato se tak mohlo jevit jako vhodná investice, neboť je vnímáno jako bezpečný přístav v době nejistoty.

Podstatnou roli hrálo podle Carlsona určitě to, že zlato mělo za sebou dobré roky, kdežto akciové trhy měly nakročeno ke ztracené dekádě. Trhu s nemovitostmi chyběl od odrazu ode dna přibližně rok, a výnos desetiletých státních dluhopisů v USA se pohyboval kolem dvou procent.

„Bylo tak logické, že se investoři zamilovali do nejvýkonnějších aktiv. V srpnu 2011 se zlato zdálo opravdu dobrou investicí s pozitivními vyhlídkami, ty před sebou neměly naopak akcie a nemovitosti. Vzhledem k tomu, že lidskou přirozeností je jít většinou se stádem, není tomu jinak ani u investování,“ tvrdí portfolio manažer.

Není až tak překvapivé, že investoři mají tendenci držet se toho, co funguje a na čem ostatní bohatnou. Kdo před deseti lety přistoupil k investicím jako takzvaný kontrarián a vsadil například na technologické akciové tituly, některé start-upy nebo kryptoměny, rozhodně neprodělal. V té době to však bylo považováno za sázku na nejistotu.

Bohužel, být kontrariánem je mnohem snazší s výhodou zpětného pohledu. Situace se zlatem je tomu pěkným příkladem, ale takto jasné to před dekádou rozhodně nebylo. Vzpomeňme si například na Johna Paulsona.

Americký investor před propuknutím globální finanční krize sázel proti americkému nemovitostnímu trhu, když byl přesvědčen o tom, že přefouknutý trh s nemovitostmi musí splasknout. Tato skvělá sázka mu vydělala miliardy dolarů. V roce 2010 ovšem Paulson a jeho fond také začal ve velkém nakupovat zlato.

S nadsázkou lze říci, že mu lidé klepali na dveře, aby si jeho fond vzal i jejich peníze a investicemi do zlata je zhodnotil. Jenže zatímco první Paulsonova sázka nemohla vyjít lépe, druhá jeho sázka skončila neslavně. Dalo by se tvrdit, že určité části technologického sektoru může potkat podobný osud, jenže jít proti tak masivnímu proudu může být o dost složitější, než se zdá.

Jít proti trendu se nemusí vždy vyplatit

Být takovým typem investora podle Carlsona vyžaduje trpělivost, a k tomu musíte mít nakonec stejně pravdu. Jednoduše řečeno, sázet proti věcem, které fungují, se často ukáže jako ne příliš správná strategie. Navíc je potřeba mít správné načasování a vhodně posoudit, kdy už sázka proti jasnému trendu postrádá smysl.

„Plavání proti proudu může být pro investory velmi bolestivé. Je mnohdy logičtější jít s davem než proti němu neustále sázet. A přestože stádní mentalita může investory svést na scestí do extrémů, dav má většinou pravdu. Trendy v obou směrech, tedy v období růstu i poklesu, mohou trvat mnohem déle, než investor předpokládá, že je možné,“ uvádí Carlson z Ritholtz Wealth Management.

Pokud hovoříme o předvídání rostoucích a klesajících trendů, trhy jsou často nevyzpytatelné. Například rostoucí trendy na akciích dokážou být opravdu dlouhé a nad očekávání silné. V letech 1946 až 1968 rostly americké akcie v průměru o 13 procent ročně a mezi lety 1978 až 1999 o 17 procent ročně.

Sázky proti rozjetým trhům tak většinou mohou zůstat jen riskantními sázkami. Investoři, kteří se snaží porazit trh, musí mít nejen velkou trpělivost, ale současně také štěstí a dobré načasování.
Ben Carlson, Ritholtz Wealth Management

Od roku 2009 do současnosti pak investice do akcií vynášely v průměru 20 procent ročně. Na druhou stranu, akciím trvalo 25 let, než dokázaly smazat prudký výprodej způsobený hospodářskou krizí z roku 1929.

„Sázky proti rozjetým trhům tak většinou mohou zůstat jen riskantními sázkami. Investoři, kteří se snaží porazit trh, musí mít nejen velkou trpělivost, ale současně také štěstí a dobré načasování,“ uzavírá Ben Carlson.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované