Článek
Námořní divize koncernu Thyssenkrupp uspěla v klání proti jihokorejské skupině Hanwha. Kanadě má dodat moderní ponorky třídy 212 CD s diesel-elektrickým pohonem.
Cena zakázky ještě není konečná, podle informací kanadských médií – třeba listu The Globe and Mail – by se ale mohla vyšplhat v přepočtu na 1,5 bilionu korun.
„V tomhle projektu jde o mnohem víc než jen o nákup ponorek. Také to pomůže s budováním kanadských průmyslových kapacit,“ uvedl kanadský premiér Mark Carney. Z obchodu mají těžit místní dodavatelé a právě o jejich roli se bude ještě jednat.
Carney vzkázal, že si nabídku Korejců ponechá v záloze pro případ, kdy by Němci nenabídli dostatečně slibné podmínky. Za TKMS se ale hlasitě přimlouvá i spolková vláda. Kabinet Friedricha Merze se v tomhle rozloučil s předešlou praxí, kdy se Německo ve zbrojním byznysu příliš neangažovalo.
„Je to vyjádření našeho dlouhodobého partnerství, které sahá daleko za oblast bezpečnostní a obranné politiky,“ okomentoval nákup ponorek kancléř Merz. Jeho tým za TKMS intenzivně lobboval a šéf firmy Oliver Burkhard dokonce ministrům výslovně poděkoval za jejich roli během tendru.
Němečtí politici se dřív i kvůli problematické historii své země drželi stranou. Zatímco například pro Francii je každá státní návštěva příležitostí, kdy partnerům nabídnout zbraně tamních firem, Berlín své zbrojaře nijak výrazně nepodporoval.
Kvůli současné geopolitické situaci ale změnil priority a bere ohled i na spolupráci v případě konfliktu.
Kanada chce něco za něco
„Společně vybudujeme světově největší a nejmodernější flotilu konvenčních ponorek,“ uvedl spolkový ministr obrany Boris Pistorius v narážce na to, že plavidla třídy 212 si kupuje i Německo a Norsko. Pistorius už na jaře v Kanadě předestřel svou vizi toho, co by její výběr TKMS znamenal.
Námořnictva NATO tak budou disponovat 24 ponorkami stejného typu, což by výrazně usnadnilo spolupráci během nasazení na moři, stejně jako logistiku. Kanada ale vedle bezpečnostních zájmů sledovala i ty čistě ekonomické a od budoucích partnerů už předem požadovala příslib nových investic.
TKMS už v zemi podepsala na čtyřicet memorand, kterými chce navázat spolupráci s pestrou škálou partnerů. Firma tak například pomůže s přestavbou kanadského přístavu Churchill, který má být klíčovým překladištěm dodávek zkapalněného zemního plynu.
Samotné ponorky se sice mají převážně stavět v Německu, ale využije se na to kanadská ocel. Vítězství v tendru mohl dopomoct i příslib Německa. Jeho letectvo oznámilo předběžný zájem o další letadla od kanadské firmy Bombardier.
Vláda v Ottawě se zkrátka snažila svou největší zbrojní zakázku propojit s celou řadou jiných odvětví, která by ze spolupráce s novými partnery profitovala.
Trump chce deal. Nakonec ho uzavřeli Němci a Kanaďané
Také Německo si výhru TKMS v tendru pochvaluje. Lodní průmysl je pro Berlín strategicky důležitou branží, která ale dlouhodobě upadala. Kanadský kontrakt jí zajistí zakázky a pracovní místa na dlouhá léta dopředu.
Obří obchod pomůže i koncernu Thyssenkrupp, který sice svou námořní divizi od mateřské skupiny vydělil, ale přes majetkové zapojení mu to vynese peníze, které může investovat do transformace svých problémových divizí.
Berlín tím zároveň upevní spojenectví s novým partnerem na druhé straně Atlantiku, zatímco se vztahy s USA stále víc komplikují.
Deník Handelsblatt považuje obchod i za pomyslný signál pro Washington – Kanada mu tím prý ukazuje, že transatlantické partnerství považuje za klíčové a je schopná ho proměnit i v byznysové příležitosti. Tedy přesně v to, co je pro Donalda Trumpa jasnou prioritou.
Oznámení navíc přišlo jen těsně před začátkem summitu NATO v Ankaře, kde půjde především o navyšování výdajů na zbrojení. Trumpova administrativa si od něj zpočátku slibovala, že může přinést obří zakázky americkým zbrojním firmám. Zejména evropské země se ale snaží z této závislosti vymanit a chtějí posílit své vlastní kapacity.
Konvenční a jaderné ponorky
Konvenční ponorky, nejčastěji poháněné kombinací dieselových motorů a akumulátorů (případně moderními systémy pohonu nezávislého na vzduchu – AIP), představují tišší a levnější variantu armádního podmořského plavidla.
Jejich hlavní výhodou jsou kompaktní rozměry a extrémně tichý chod při plavbě na baterie, což z nich dělá ideální zbraně pro obranu pobřeží, hlídkování v mělkých vodách a partyzánský způsob boje. Zásadním limitem konvenčních ponorek je však jejich omezená výdrž pod vodou. Dieselové motory potřebují k provozu kyslík, takže se ponorka musí pravidelně vynořovat (nebo používat snorkel těsně pod hladinou) k dobití baterií, čímž riskuji prozrazení své pozice.
Na druhé straně jaderné ponorky využívají jako zdroj energie nukleární reaktor, což jim poskytuje takřka neomezený akční rádius a autonomii. Limitujícím faktorem pro setrvání pod vodou tak není palivo ani kyslík (který si dokážou samy vyrobit), ale pouze zásoby jídla pro posádku a psychická odolnost námořníků.
Jaderné ponorky jsou výrazně větší, rychlejší a dokážou operovat nepřetržitě celé měsíce hluboko v oceánech, což z nich činí klíčový nástroj strategického odstrašení a globální projekce síly. Daní za tyto strategické výhody jsou však astronomické pořizovací a provozní náklady, technologická náročnost údržby a fakt, že chlazení reaktoru neustále generuje mírný šum, kvůli kterému mohou být v určitých situacích hlučnější než zcela ztišená konvenční plavidla.
Vláda premiéra Marka Carneyho nicméně avizuje, že vyjednávání budou ještě náročná. Od TKMS chce výhodné podmínky a příslib obřích investic – jinak může celý obchod zkrachovat a ke slovu se znovu dostanou i vyjednavači z Jižní Koreje.
„Kanada si vyhrazuje právo označit jihokorejskou ponorku KSS-III společnosti Hanwha, která je v současnosti záložním dodavatelem, za preferovaného dodavatele a zahájit s touto firmou jednání,“ vzkázal Carney coby varování, aby Němci vyslyšeli požadavky jeho země.
Rozhovory o zbývajících detailech by podle šéfa TKMS Burkharda mohly skončit ještě letos. Pokud vše proběhne podle plánu, pak by si Kanada měla první z ponorek převzít do roku 2033.
