Článek
Nejvyšší správní soud tento zamítl kasační stížnost společnosti Velká Pecka, která provozuje e-shop Rohlík.cz. Inspektorát práce firmě totiž uložil pokutu 2,5 milionu korun za nelegální zaměstnávání kurýrů na IČO. Podle soudu firma obcházela zákoník práce prostřednictvím švarcystému, ve kterém lidé pracují na živnostenský list, ačkoliv by měli být ve firmě řádně zaměstnaní.
Velká Pecka není jedinou firmou s nelegálními pracovníky. Podle agentury ČTK letos jen za tři čtvrtletí stoupl počet osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) na téměř 1,2 milionu. Rekordní počty OSVČ ovšem nesvědčí o nárůstu zájmu o podnikání, zčásti jde i o nárůst švarcystému.
Švarcsystém
Švarcsystém je nelegální forma práce, kdy firma využívá OSVČ (živnostníka) na činnosti, které mají znaky klasického zaměstnání (podřízenost, pevná pracovní doba, místo, používání firemních prostředků), ačkoli navenek vystupuje jako obchodní spolupráce na fakturu. Cílem je obejít placení sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance, což je zakázané a postihované vysokými pokutami, protože se jedná o nelegální zaměstnávání.
Název „švarcsystém“ vznikl podle jména podnikatele Miroslava Švarce, který tento způsob neformálního zaměstnávání v 90. letech 20. století v Česku poprvé systematicky zavedl v oboru stavebnictví.
Zaměstnavatelé z toho, že obcházejí systém, totiž čerpají nemalé výhody. Ušetří na odvodech za zdravotní a sociální pojištění, které si živnostníci musí platit sami.
Podle Alžběty Mangarelly ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR se švarcsystém hojně rozmáhá u pracovníků v takzvané platformové ekonomice. Jde například o najímané kurýry nebo řidiče pro rozvážku zboží či jako taxislužby.
„V ČR nemáme přesná data, ale v rámci EU se odhaduje, že až 20 procent pracujících jsou chybně klasifikováni jako nezávislí kontraktoři. Konkrétně je zastřený pracovně-právní vztah charakteristický tím, že práce je podřízena pravidlům nastaveným platformou - v jaké uniformě, s jakým vybavením, za jakou odměnu, v jakém čase, v jakém místě,“ uvedla Mangarella.
Ačkoliv to může vypadat, že člověk pracuje jako zaměstnanec - má jasně stanovenou pracovní dobu na určitém místě a vykonává práci pro jeden subjekt - je možné, že pracuje nelegálně.
Alžběta Mangarella ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR se zabývá ekonomií trhu práce a genderovými nerovnostmi.
„Formálně jsou tedy ve vztahu dva nezávislí podnikatelé, ale pokud vám práci zadává jen jeden ,klient', pravidelně a za podmínek, které nemůžete ovlivnit, pokud vykonáváte osobně práci dle jeho pokynů a jeho jménem, pak se pravděpodobně nacházíte ve švarcsystému,“ potvrzuje Mangarella.
Jak se bránit
Sankce hrozí oběma stranám, které se na švarcsystému podílí, tedy jak zaměstnavateli, tak pracovníkům. Státní úřad inspekce práce ovšem nemá dostatečné kapacity a může se zabývat pouze zlomkem případů. Pravděpodobnost sankcí je tak podle Mangarelly malá.
„Hlavním rizikem pro OSVČ ve švarcu je naplnění nějakých životních rizik, ve kterých nejsou chráněni tak, jak by při výkonu závislé práce být měli. Skutečný OSVČ si může nastavit ceny tak, aby životní rizika bral v potaz a připravil svůj rozpočet na nemoc, úraz, rodičovství, důchod atd.,“ vysvětluje.
Ve švarcsystému ovšem tato možnost chybí. Navíc se stává, že zaměstnavatel nabídne zaměstnanci přechod „na IČO“, ale nezmíní se o ztrátě výhod jistot, které standardní zaměstnání nabízí. Ačkoliv OSVČ mohou také odvádět nemocenské pojištění, výše dávek a podmínky jejich pobírání jsou však podle expertky nesrovnatelné.
Vyjednávat o pracovních podmínkách je například právě v platformové ekonomice, kde se vykonává nízkokvalifikovaná práce s nízkými příjmy, je podle Mangarelly téměř nemožné. Lidé tak nemají na výběr, zda nelegální systém akceptují, či ne. Prostě hledají práci a nabídku na OSVČ přijmou, protože kdyby trvali na řádné smlouvě a postavení zaměstnance, tak by ji nedostali.
Navíc jsou podobné práce jednoduchou cestou, jak přijít k penězům. „Pro lidi, pro které je těžké založit si živnost, jsou v exekuci, a podobně, je tato šedá zóna zprostředkovatelů nízkoprahovým způsobem, jak proniknout do platformové ekonomiky a zajistit si alespoň nějaký příjem,“ popisuje expertka.
Pracovníci se sice mohou bránit soudní cestou, to je ovšem nákladné. „To by se ale mělo brzy změnit. Evropská směrnice o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platforem ukládá členským státům povinnost zajistit platformovým pracujícím možnost, jak se zjednodušenou cestou přihlásit o svá práva. Do prosince 2026 by tak měl vstoupit v platnost zákon o platformové práci, díky kterému budou pracující moci zažádat o posouzení svého statusu a o případnou reklasifikaci na zaměstnance skrz jednoinstanční řízení, které navíc přenáší důkazní břemeno z pracovníka na platformu,“ uzavírá Mangarella.
