Článek
V londýnské čtvrti Mayfair byla loni uzavřena tajná dohoda o prodeji tří libyjských cementáren. Tato strategická aktiva, skrytá za řetězcem offshorových firem a dohod o mlčenlivosti, přešla do rukou podnikatele s vazbami na generála Chalífu Haftara. Ten s ruskou podporou ovládá východ Libye.
Zajímavější než kupující byl však původní investor – Jan Marsalek. Jde o jednoho z nejhledanějších finančních zločinců v Evropě a podle vyšetřovatelů i ruského špiona.
Marsalek byl léta oslavovanou hvězdou evropského byznysu a dynamickým manažerem ve fintechu Wirecard, dokud se neukázalo, že společnost je podvod. Po pádu Wirecardu, při kterém zmizely dvě miliardy eur, zůstaly dvě hlavní otázky: Kde skončily ukradené peníze? A mohly být použity k prosazování ruských zájmů?
Rozsáhlé vyšetřování britského listu Financial Times a německé stanice Bayerischer Rundfunk nyní vrhá světlo na geopoliticky významnou část Marsalkových chybějících milionů. Je to i příběh boje o kontrolu nad aktivy mezi jeho bývalými partnery, kteří se dosud snažili své vazby mezi sebou i na Marsalka skrývat.
V článku z roku 2020, který Marsalka poprvé odhalil jako pravděpodobného ruského špiona, Financial Times informovaly o jeho zájmech v Libyi. Manažer se chlubil „svými“ podniky včetně Libyan Cement Company (LCC). Majitelé této cementárny, londýnská firma Libya Holdings Group (LHG), však popřeli, že by s ním měli co do činění.
Nyní, na základě stovek stran uniklých dokumentů, soudních spisů, rozhovorů a Marsalkových e-mailů získaných po pádu Wirecardu, novináři pracující na projektu potvrdili jeho letité zapojení do LHG, nyní známé jako LH Severus. Marsalkovy investice v Libyi mají dnes hodnotu desítek milionů dolarů.
Ačkoliv jsou tyto částky malé proti podvodu ve výši dvou miliard eur, který Marsalek pomáhal ve Wirecardu zosnovat, ukazují libyjské projekty jeho způsob fungování. Využíval přístup k nezákonným fondům a vztahy s podnikateli, aby spojil své finanční zájmy se zájmy svých ruských pánů. Dokumenty také naznačují jeho politické ambice v Libyi – snažil se budovat vazby s mocnými frakcemi a armádními důstojníky, čímž prokazoval svou užitečnost Moskvě.
Ta se o něj postarala, žije v ruské metropoli pod ochranou ruského státu. Zůstává ale otázkou, zda stále ovládá své podíly v libyjských firmách.
Marsalkův zájem o Libyi odstartovalo před deseti lety setkání s Joem Bowmanem, podnikatelem narozeným v USA, který žil v Londýně a dlouho pobýval v Moskvě. Bowman hledal v Libyi byznysové příležitosti a společný známý mu navrhl, že by s tím mohl Marsalek pomoci.
Bowmana kontaktoval v roce 2015 finančník Ahmed Ben Halim, syn libyjského premiéra z 50. let žijící dlouhá léta v exilu v Londýně. Po pádu diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011 založil společnost Libya Holdings Group, aby investoval zpět do své rodné země.
Předmětem obchodu nebylo nic jiného než tři cementárny zmíněné v úvodu textu. Ty byly po bankrotu jejich původního majitele k mání za zlomek ceny. Obchodní záměr byl jednoduchý - obnova země bude vyžadovat obrovské množství cementu a tyto továrny by mohly ovládnout trh na východě země.
Marsalek vstoupil do hry přes společnost EuroAtlantic, kyperskou entitu, která podle několika zasvěcených sloužila jako prostředník jeho investice. I když LHG a Ben Halim trvají na tom, že o Marsalkově zapojení nevěděli, e-maily ukazují úzký vztah mezi Marsalkem a vedením cementáren – například probírání účtu u Wirecard Bank a najmutí ruské žoldnéřské skupiny RSB k odstranění nevybuchlé munice.
V roce 2016 Marsalek podpořil ještě větší projekt: společnost Lorasco, která provozuje vrtné soupravy pronajímané ropným firmám. Do podniku nalil miliony dolarů. V listopadu 2016 představil „Projekt Phoenix“, financovaný 10 miliony dolarů přes singapurský subjekt, následně vloženými do společnosti Emerging Africa Energy Limited (EAEL), registrované na ostrově Man.
Oficiálně EAEL vlastnil švýcarský právník a později offshore fond Labels Foundation, ale tři lidé zapojení do struktury potvrdili, že skutečným beneficientem byl Marsalek. James Henry O’Sullivan, uvedený jako vlastník fondu, byl Marsalkův spolupachatel z Wirecardu a byl letos odsouzen v Singapuru za falšování dokumentů pro auditory.
Původní vlastník cementáren i finančník Ben Halim tvrdí, že o Marsalkově zapojení nevěděli, dokud je o tom v roce 2022 Bowman neinformoval. Dokumenty však ukazují, že Ben Halim a Marsalek měli v minulosti přímé finanční kontakty, například šlo o ručení za jeden překlenovací úvěr ve výši čtyř milionů dolarů.
V roce 2018 Marsalek přizval Ben Halima a další ke společné investici do kryptotokenu Toncoin, spouštěného ruskou komunikační platformou Telegram. Transakci zablokovala banka Credit Suisse a pak i americká Komise pro cenné papíry, Marsalek nakonec peníze partnerům vrátil.
Po Marsalkově útěku z Evropy v roce 2020 se role jeho podílů začala měnit. Lorasco v letech 2020 až 2021 navýšilo základní kapitál, což Marsalkův podíl snížilo z více než dvou třetin asi na desetinu. V roce 2023 pak začal Bowman prostřednictvím své firmy Damviol nakupovat dřívější Marsalkovy podíly v cementárně LCC a pokusil se získat i podíly v dalších firmách.
LHG to označila za podezřelé a odmítla převody uznat s odkazem na právní povinnost zmrazit výnosy z trestné činnosti. Spor se nyní řeší u londýnských soudů, Damviol podal žalobu pro spiknutí, LHG ji odmítá.
Vyšetřování FT a Bayerischer Rundfunk začalo poté, co jim anonymní zdroj poskytl interní dokumenty z nitra zainteresovaných společností. Ukazují například, že LHG loni cementárny prodala dubajské firmě Al Mored Oasis General Trading, jejímž vlastníkem je libyjsko-emirátský podnikatel Ahmad Gadalla, o němž se spekuluje jako o Haftarově rodinném známém. Gadallův mluvčí tyto vazby popřel, ale potvrdil složitý proces prodeje a platby směrem k subjektům svázaným s Ben Halimem.
Celkově je obraz složitý, ale jeden aspekt ukazuje víc než dobře. Marsalkovy investice, jeho strategie a dlouho skrytá síť firem odhalují, jak se mohou finanční podvody, geopolitický vliv a byznys v nestabilních regionech vzájemně prolínat.
Přesto zůstává mnoho otázek, zejména o tom, kdo dnes skutečně kontroluje aktiva, která Marsalek kdysi tajně vlastnil, a jak hluboko sahají jeho finanční vazby. A to nejen na severu Afriky.
