Článek
Když dostal William Nordhaus v roce 2018 Nobelovu cenu za ekonomii, v odůvodnění stálo, že mu ji švédská centrální banka (Sveriges Riksbank) udělila za „integraci klimatické změny do dlouhodobé ekonomické analýzy“. Nyní se zdá, že Nordhaus ve svých modelech nepočítá s řadou důležitých věcí.
V modelu nazvaném DICE (Dynamic Integrated model of Climate and the Economy) a na něj navazujících článcích dospívá Nordhaus k tomu, že globální ekonomika se dokáže přizpůsobit i následkům, které by způsobilo oteplení o více než tři stupně Celsia.
Tato hranice by se podle něj měla stát z pohledu poměru nákladů a zisku tou optimální v roce 2100. Jinými slovy, v tomto století není třeba se klimatickou změnou nějak zvlášť zabývat, protože ekonomický vývoj nás k řešení dovede, a je tudíž zbytečné utrácet zdroje na to, aby se globální oteplování zpomalilo.
Nordhaus napsal v roce 2018, že podle jeho modelu DICE „je v podstatě nemožné dosáhnout přísného cíle (omezit nárůst teploty na) 1,5 stupně Celsia, v případě dvou stupňů by to znamenalo v krátkodobé perspektivě záporné emise (skleníkových plynů).“
Pro srovnání, klimatická konference COP28 právě probíhající v Dubaji má za cíl najít takové kroky, které by zabránily nárůstu globální teploty o více než právě zmíněných 1,5 stupně Celsia.
Ekonomika pod střechou
Jedním z hlavních bodů kritiky Norhhausova modelu je jeho konstatování, že téměř 90 procent světové ekonomiky by nemělo být změnami klimatu vůbec zasaženo, protože se odehrává takzvaně pod střechou. Tedy v provozech, které tím, že nepracují pod širým nebem, jsou před dopady klimatické změny chráněny.
Dalším problematickým předpokladem je ten o velmi nízké váze případných dopadů klimatické změny na zemědělství. Tento sektor totiž představuje pouze zlomek celkové hospodářské aktivity, podle dat Světové banky jsou to celosvětově čtyři procenta, a tak je jeho případné narušení či dokonce kolaps ekonomicky zanedbatelný.
Takový pohled ovšem poněkud opomíjí fakt, že bez zemědělství, tedy bez produkce potravin, se žádná výroba neobejde, protože lidé zkrátka potřebují jíst. Něco jiného by bylo, pokud by všude pracovaly jen stroje, to ale Nordhaus na mysli neměl. Nevychází to ani čistě ekonomicky, tedy alespoň pro nejméně rozvinuté země, kde podle Světové banky zemědělská produkce představuje až kolem 25 procent výkonu místní ekonomiky.
Nordhaus rovněž například pracuje s předpokladem, že jestliže je v nějaké lokalitě při současné průměrné teplotě jistá úroveň ekonomické aktivity, tak pokud takové teploty dosáhne lokalita jiná, dosud chladnější a tím také méně ekonomicky výkonná, její výkon rovněž stoupne.
Novinář Christopher Ketcham, který shrnuje kritiku Nordhausova modelu a podobných výpočtů v článku na serveru The Intercept, poukazuje na to, že si uznávaný ekonom nejspíš plete počasí s klimatem.
„To první vám může zkomplikovat plánované posezení na palubě vaší jachty. To druhé vám tu jachtu potopí,“ píše Ketcham.
Bouře mezi nobelisty
Do Nordhausova modelu a jemu podobných se opřel mimo jiné také další laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. V článku z loňského roku, na kterém se podíleli také Nicholas Stern a Charlotte Taylorová, autoři označili metodologii za těmito modely jako nedostatečnou.
„Optimalizace v těchto modelech nedokáže zachytit hlubokou nejistotu a výjimečná rizika, včetně potenciálních ztrát na životech a živobytí ohromného rozsahu, a fundamentální proměnu a zkázu životního prostředí,“ stojí ve zmíněné studii.
„Ústředním problémem, kterému čelí mezinárodní společenství a jednotlivé vlády, je, jak reagovat na ohromnou míru nejistoty spojenou z klimatickou změnou - sice víme, že nevíme, jak se věci mohou vyvinout, ale máme scénáře, které s ne zcela nevýznamnou mírou pravděpodobnosti ukazují na nesmírné následky,“ říká studie.
Nicholas Stern, jeden ze spoluautorů citované studie, získal v oblasti ekonomických dopadů klimatické změny renomé již v roce 2006, kdy pod jeho jménem vyšla zpráva zpracovaná pro britskou vládu, jejíž závěr ve prospěch kroků na zmírnění klimatické změny zní poměrně jednoznačně.
„Přínosy silné a rychlé akce daleko předčí ekonomické náklady toho, pokud by se neudělalo nic.“
