Česko chce být centrem jaderné energetiky. Bez plynu se ale i tak neobejde

Jádro je budoucností české energetiky. Vláda s ním počítá ve svém programovém prohlášení a v úterý jeho pozici zdůraznili zástupci české energetiky i politiky na konferenci Efektivní energetika.

„Kolem roku 2050 by měla jaderná energie zajistit asi polovinu naší elektřiny,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS). Česko proto zvažuje výstavbu až čtyř jaderných bloků ve stávajících lokalitách. „Úspěšně pokračuje tendr na dostavbu Dukovan,“ dodal Fiala. ČEZ aktuálně vyhodnocuje nabídky od tří zájemců o dostavbu bloku v jaderné elektrárně Dukovany –⁠ francouzské EDF, americké Westinghouse a korejské KHNP.

Energetika ale pracuje i s myšlenkou modulárních reaktorů, které by měly být k dispozici začátkem příští dekády. Jde o menší reaktory, které jsou jednoduší pro výrobu, levnější a jde je navzájem spojovat.

„Do roku 2050 budeme muset postavit až tři velké bloky a sedm malých modulárních reaktorů někdy mezi roky 2030 a 2045. To jsou všechno projekty, které je třeba připravovat už nyní,“ popisuje generální ředitel skupiny ČEZ Daniel Beneš.

Česko však podle Fialy nechce být jen zákazníkem, ale chce se na vývoji jaderných projektů i podílet. „Chceme se podílet na jaderné renesanci. Chceme se podílet na vývoji malých modulárních reaktorů a chceme z toho také profitovat. To říkám s plnou vážností, není to jen naše proklamace, vychází to z reality a naší jaderné tradice,“ uvedl Fiala.

Loni ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) podepsal prohlášení o spolupráci se společností Rolls Royce o vývoji modulárních reaktorů mezi Českou republikou a Spojeným královstvím. „To je jeden z prvních konkrétních kroků slibné mezinárodní spolupráce,“ dodal premiér.

„Naší ambicí je, a je to ambice přiměřená, stát se jedním z center nových jaderných technologií. Chceme se podílet už na vývoji a chceme mít profit nejen z toho, co je na našem území,“ popisuje plány Fiala.

Malé modulární reaktory však nejsou žádnou novinkou. Podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové před 70 lety malé reaktory převládaly, ale čím větší je instalovaný výkon, tím menší je cena MWh, kterou jaderná elektrárna vyrobí.

„Nevýhodou jaderné elektrárny je to, že na začátku potřebuje velkou sumu peněz. Nicméně návrat na začátek k malým reaktorům s lepšími znalostmi a novými technologiemi, má své racio. Malé reaktory je možné stavět rychle,“ popisuje Drábová.

Tuzemská energetika se však v příštích letech neobjede ani bez plynu. Podle Fialy bude tento zdroj hrát nadále významnou roli, a to zejména během přechodu od uhlí, které nahradí především ve vytápění.

„S rostoucí pestrostí zdrojů bude plyn stále ještě nepostradatelný jako stabilizační faktor. Minimálně bude sloužit jako zdroj energie, který lze zapnout a vypnout, což je u všech dalších zdrojů nemožné,“ popisuje Fiala.

ČEZ chce podle Beneše postavit řádově 3500 až 5500 MW výkonu plynových elektráren.

Kromě paroplynových elektráren se počítá s významným podílem obnovitelných zdrojů energie (OZE). Na konci této dekády by podle premiéra měly OZE pokrývat 30 procent výroby elektřiny.

„První věc, kterou musíme udělat, je, že se budeme intenzivně věnovat výstavbě FVE. Chceme 15 000 MW ve fotovoltaice a 3000 MW ve větru,“ popisuje Beneš.

Nad českou energetikou se však vznáší riziko, a to předčasné ukončení výroby elektřiny z uhlí. K němu by podle posledních indikací dvou největších provozovatelů uhelných elektráren v Česku –⁠ ČEZ a Sev.en Energy –⁠ mohlo dojít ještě dříve než před 30. lety.

Stát a energetické firmy tak musí řešit, čím uhlí nahradit, až se výroba přestane ekonomicky vyplácet. Zásadním faktorem pro konkurenceschopnost uhelných zdrojů je vysoká cena emisní povolenky.

„Alfa a omega celého řešení státní energetické koncepce bude, jak zajistíme řízený odklon od uhlí tak, abychom jej uměli nahradit zdroji, které jsou stabilní a v souladu s naplňováním evropských emisních cílů,“ říká vrchní ředitel sekce energetiky a jaderných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla.

Situace se přitom významně zhoršuje. „Jestliže emisní povolenka stojí mezi 80 a 90 eury, je to něco, co ekonomiku emisních zdrojů zásadně ovlivňuje,“ říká Beneš s tím, že ještě před několika lety se odhadovalo, že na úroveň 90 eur se cena povolenky dostane až v roce 2050.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) upozornil také na nejisté financování zdrojů. „Musí existovat stimul pro plyn. Otázka je, zda do jeho financování banky půjdou, nebo nepůjdou,“ řekl. Už nyní se přitom banky otáčejí zády k financování uhelných a jiných fosilních zdrojů energie.

Stavba nejen jaderných zdrojů, ale také posilování a modernizace distribuční a přenosové soustavy naráží i na jiný problém. „Na provoz zařízení potřebujeme kvalifikované zaměstnance. A v tuto chvíli na trhu práce takové zaměstnance spíš nemáme, protože celá generace odborníků odchází do zaslouženého důchodu. Stejně to platí u vzdělávání na odborných školách. V tuto chvíli není o energetiku takový zájem, na základě kterého bychom byli schopni taková zařízení nejen postavit, ale také obsluhovat,“ popisuje situaci prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

S budoucí výstavbou nových zdrojů, zejména těch obnovitelných, bude třeba posilovat nejen tuzemskou vnitrostátní síť distribuce elektřiny, ale i přenosovou síť, která zajišťuje rovnováhu mezi poptávkou a výrobou.

Do budoucna chce provozovatel české přenosové soustavy ČEPS posílit například soustavu na severu a jihu republiky. „Vyjednáváme o posílení přeshraničního vedení,“ uvedl člen představenstva společnosti ČEPS Pavel Šolc s tím, že částečně navýšit dovoz se stihne už do roku 2030.

Energetický regulační úřad počítá s tím, že ČEPS do roku 2030 investuje do soustavy 70 miliard Kč. Distribuční společnosti ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce do svých sítí vloží 211 miliard Kč. Na modernizaci a posílení distribuční sítě distributoři elektřiny mohou získat dotace.