Řeholnice z komunity Karmel sv. Josefa žily od 17. století až na výjimky v Praze. Před čtyřmi lety však koupily starý zemědělský statek v Drastech na Praze-východ, začaly ho i s brigádníky postupně přeměňovat na moderní duchovní sídlo a v roce 2020 se do něj přestěhovaly.
Stále však žijí na stavbě, na níž samy denně pracují. Jezdí traktorem, kácí stromy, rozřezávají je motorovou pilou, odklízejí odpadky z černých skládek i suť z odvětrávacích kanálů. I v těchto podmínkách se však dále většinu dne modlí. Vstávají totiž už v pět hodin ráno a usínají v deset večer. Práci věnují zhruba pět a půl hodiny, duchovnímu životu sedm hodin.
Jak se jim daří vše skloubit dohromady? Jak se živí? Co vše ještě musí udělat? Nebude se jim stýskat, až klášterní areál dostaví, přestanou se stýkat s veřejností a znovu se před světem uzavřou do klauzury? Dozvíte se to v obrazovém povídání ve fotogalerii. Pro snadnější procházení galerií klikněte na poslední fotku v náhledu ukazujícím počet dalších snímků, pozn. red.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Bosé karmelitky si zvolily za své povolání řeholi – žít skromně a každý den se intenzivně modlit a prosit Boha za lepší svět. Takto to dělají už od 17. století, kdy jejich komunitu Karmel sv. Josefa v Praze založila Marie Elekta od Ježíše.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Před dvěma lety se však řeholnice z této komunity odstěhovaly do Drast u Klecan a svýma vlastníma rukama pomáhají postavit klášterní areál na místě zchátralého zemědělského sídla.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Práce je zde požehnaně.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A tak se karmelitky denně věnují duchovnímu životu zhruba sedm hodin denně a přes pět hodin denně navíc pracují. Nyní tráví hodně času na stavbě.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Sestra Marie, která je ve svých 27 letech nejmladší řeholnicí devítičlenné komunity karmelitek, například vybírá nečistoty z odvětrávacích kanálů budovy.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Ve stavební buňce si vyzvedne potřebné náčiní, nasadí si helmu na hlavu, rozsvítí čelovku a jde na to.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy S kbelíkem a lopatkou se vtěsná do malého kanálu.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Pak se v něm posouvá po kolenou.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A odstraňuje z kanálu smetí, které by bránilo hladkému proudění vzduchu, bez něhož by budova mohla navlhnout.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Takto to vypadá na staveništi. Když prší, sestry se brodí v bahně. Na snímku je fotograf SZ Jan Mihaliček.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Toto je bývalá sýpka, v níž má být v budoucnosti například refektář (společná jídelna). Karmelitky na ni nyní vybírají peníze ve veřejné sbírce na portále Donio.cz. Do vyhledávání stačí zadat slovo karmelitky nebo Drasty.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Takto vypadá klášterní areál z výšky. Nahoře je takzvaný Panský dům, v budoucnosti dům pro hosty. Vpravo je bytový dům, v němž karmelitky postavily na úvěr 11 bytů a nájem z nich jim bude vypomáhat v jejich hospodaření. Naproti Panskému domu je bývalá sýpka a uprostřed staveniště jsou vykopány základy pro klášter. Napravo od nich jsou vidět základy budoucí kaple, které připomínají lipový list.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Toto je Panský dům, kde nyní řeholnice bydlí a také se v něm modlí. V budoucnosti by ho rády vyhradily na krátkodobé pobyty pro rodiny a jednotlivce nebo pro církevní i firemní skupiny, které by tam pořádaly semináře, teambuilding či exercicie (duchovní cvičení).
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Takto vypadal Panský dům v okamžiku, kdy ho karmelitky spolu s celým areálem koupily. Z jedné strany byl obklopen zanedbaným parkem.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Z druhé byl zarostlý zelení.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Karmelitky se musejí hodně otáčet. Ačkoliv se sedm hodin denně modlí, musejí také pracovat, protože to je součástí jejich duchovní činnosti a zároveň si na sebe chtějí vydělat, aby byly co nejvíc soběstačné. Sestra Alžběta si na obrázku bere z valníku dřevo do keramické dílny, aby si v ní mohla zatopit. Složila teprve takzvané „dočasné sliby“, a tak má hlavu zakrytou bílým závojem. Její sestry, které už složily věčný slib, ho mají černý.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Alžbětina práce začíná nyní v zimě vždy tím, že si nejprve naštípe polena a třísky a zatopí si v kamnech.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Jinak by ani nemohla ve studené dílně pracovat.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Hlínu, která je ukryta v nádobách, aby nevyschla, Alžběta vtlačuje do připravených forem. Ty si připravuje podle předepsaných vzorů nebo je dělá podle vlastní fantazie.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Většina motivů je křesťanských.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Po vyklopení z formy se polotovar začistí, nechá se vyschnout a poprvé se vypálí.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Po takzvaném přežahu se na něj nanášejí barvy.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Nejprve burel, což je černý prášek, a pak glazura.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Následně se výrobek znovu vypálí.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A případně dozlatí a následně zabalí.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Vedle keramických výrobků zhotovují karmelitky také svíčky, přáníčka či šátky a výrobu chtějí rozšířit také o výrobky ze dřeva či bylinné čaje.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Výtěžek z prodeje výrobků sestrám před covidem stačil hradit polovinu jejich provozu. Po zavření kamenné prodejny jim však zbyl jen e-shop, který zatím původní příjmy nedohnal.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Řeholnice tak chtějí nabídku na e-shopu obohatit i o jiné než křesťanské výrobky, aby si je kupovali i nevěřící občané. Příkladem je například keramická brož v podobě jeřabin.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Nyní je však pro řádové sestry zásadní, aby dostavěly celý areál a zkultivovaly přilehlé pozemky, na kterých je mnoho náletových dřevin i černé skládky.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy V tom jim pomáhá traktor.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Řídit se ho naučila sestra Terezka a vždy, když je třeba, nasedne do něj a stane se na chvíli traktoristkou.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy „Řidičák nemám, na soukromém pozemku to není nutné,“ vysvětluje řeholnice Terezka.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A kdo kácí stromy a následně je řeže?
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy „Postupně se učíme všechno možné, ale pomáhají nám také naši příbuzní a známí a také brigádníci,“ vysvětluje sestra Terezka.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Ti jezdí do Drast pomáhat o sobotách. Bývají to věřící i nevěřící nebo rodiny s dětmi. „Přinesou si svačinu, pracujeme, co je potřeba, a pak si společně povídáme,“ popisuje brigádnickou náplň sestra Marie.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Do práce se zapojuje také představená komunity, sestra Markéta (vlevo).
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Žije v ní už téměř 20 let a nikdy zatím nelitovala, že si řeholní cestu zvolila. „Pocházím z věřící rodiny a odmalička jsem cítila, že půjdu řeholní cestou, jen jsem hledala tu správnou pro mě. Zjistila jsem, že to je právě intenzivní vztah s Bohem pomocí modliteb. Těžko se to vysvětluje, ale náš vnitřní svět je velmi bohatý a jsme velmi šťastné. Věřím tomu, že když se modlíme, pomáhá to i ostatním,“ vysvětluje představená.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Po necelé hodině práce je valník dostatečně plný.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A tak hurá zpět!
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy A je tu další šichta, sbírání odpadků z černých skládek. Ty vznikly na pozemku tak, že na ně dělníci nahrnuli navážky ze stavby metra a lidé tam pak začali přihazovat odpadky.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Sestry zatím odstranily z pozemku o výměře zhruba sedm hektarů tisíce pneumatik a smetím naplnily desítky kontejnerů.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Odpadků však v areálu stále zbývají hromady.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Toto jsou základy na budoucí kapli, kde by se už v příštím roce chtěly karmelitky modlit spolu s veřejností při každodenní mši. Hrubá stavba kaple i kláštera je už zaplacená. Na druhou, jemnější fázi (vnitřek kaple a traktu, kde budou dílny, vrátnice, prodejna a prostory pro přijímání návštěv) je třeba získat ještě zhruba 30 milionů korun.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Takto by měl klášterní areál vypadat po svém dokončení.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty Z čeho karmelitky takový projekt platí? Zhruba 60 procent pochází z jejích vlastních zdrojů, kde velkou část tvoří peníze získané prodejem původního sídla a prodejem vlastních výrobků. Část peněz získávají z nájmu bytového domu. Zhruba desetinu zdrojů tvoří restituční peníze, které budou dostávat po dobu 30 let, podobný díl se zatím podařilo sestrám získat fundraisingem. Šest procent jim vydělaly zainvestované peníze (většinou dluhopisy) a 12 procent prostředků musí ještě sehnat.
Foto: Karmel sv. Josefa Drasty „Patříme k žebravým řádům a spoléháme na Boží vedení a jeho Prozřetelnost, takže věříme, že zbytek peněz získáme, tak jako v minulosti, z příspěvku dobrodinců,“ vysvětluje sestra Milada, která má na starosti stavbu a její hospodaření, přístup sester k získávání nejistých finančních prostředků.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Nyní se však i kvůli invazi Ruska na Ukrajinu mění vše tak výrazně, že se původní finanční plány všech, kteří něco staví, mohou výrazně měnit. Počítají s růstem nákladů i sestry? „Ano, je to těžké něco predikovat, vše se neustále mění a nelze vše přesně spočítat. Ale my nefungujeme jako firma. Vnímáme to tak, že při vší snaze by zde měl zůstat prostor pro určitou nezajištěnost, který se pro nás stává prostorem důvěry v Boha a závislosti na něm,“ vysvětluje řeholnice Marie.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Až areál dokončí, uzavřou se řeholnice v klauzuře, což znamená to, že se zcela i fyzicky oddělí od okolního světa, na společných modlitbách v kostele budou sedět odděleně od ostatních věřících, zdí budou oddělené od veřejnosti také na zahradě a ven budou moci vycházet jen k lékaři či na úřady.
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy Nebude se jim pak stýskat po lidech, kteří k nim jako dobrovolníci dojížděli z celé republiky a společně si s nimi povídali?
Foto: Karmel sv. Josefa v Praze „Život má různé etapy. Toto je velmi pěkné, užíváme si to, ale přece jen náš řád je založen na modlitbách a intenzivním vnitřním spojení s Bohem. Bereme to jako naše poslání, které nás naplňuje štěstím, a už se na to moc těšíme,“ vysvětluje představená Markéta.