„Vzala jsem si sikovky a stáhla vint na krev“. V instalatérské mluvě, kterou jsem pochytila na jednodenní šichtě, to znamená, že jsem do rukou uchopila kleště s dlouhými rameny a nastavitelnými čelistmi a utáhla jsem závit tak, že s ním už nelze dál pohnout.
Slangové výrazy jsou však jen nepatrná část toho, co se musí instalatér naučit, aby dělal dobře svou práci – opravoval ucpané záchody či kuchyňské sifony, přiváděl do bytů teplo, vodu, plyn a odpadními trubkami naopak odváděl to, čeho se domácnost potřebuje zbavit.
Instalatéřinou se dá v dnešní době dobře vydělat, a tak je zájem o obor značný. Na řemeslo se dávají i lidé, kteří původně „pracovali hlavou“. Uvažovali byste o tom také? Pak se podívejte do galerie, co konkrétně by vás čekalo. (Pro snadnější procházení galerií klikněte na poslední fotku v náhledu ukazujícím počet dalších snímků, pozn. red.)
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Instalatéřina je dřina.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Obsahuje v sobě tahání těžkých věcí, například umyvadel, van, záchodů či kotlů…
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Povolování a utahování různě silných závitů.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Vrtání i lezení po výškách.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Řezání.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Nebo například manipulaci s těžkým vedením.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Od všeho kus jsem okusila v jednodenní šichtě ve smíchovské firmě Kotmel instalatéři. Její zakladatel, Martin Kotmel, stojí na obrázku vlevo.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Podnikatel se k práci rukama dostal až poté, co studoval tři roky matfyz a učil na škole fyziku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „U nás doma byl vždy velký důraz na kulturu a práci hlavou. Tak mi to chvíli trvalo, než jsem pochopil, že se chci živit rukama a rekvalifikoval jsem se na instalatéra,“ říká Kotmel.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kulturní duch však i přesto z technicky orientované firmy nezmizel. Na stěně visí například obraz od malířky Marie Molové, který Kotmel vybarteroval za plynové rozvody v domě.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Bohémský přístup, kdy nezáleží na tom, kdy přesně se co udělá, hlavně že to nakonec je a je pohoda, však musel podnikatel při vedení firmy změnit.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Zavedli jsem systém, v němž každý ví, co má kdo dělat, kde a jak, a v jakém to zanechává stavu. Jsme tak navzájem zastupitelní, což je nezbytné,“ vysvětluje Kotmel, proč musel svou přirozenost změnit.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kreativní přístup však lze vysledovat i na „nádobě“ na spropitné udělané z armatury.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ale pojďme na začátek celé instalatérské směny, která začíná ve skladu, kde se bere hlavně nářadí.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Materiál se kupuje „čerstvý“, protože je ho tolik, že není možné skladovat tisíce různých součástek s konkrétními rozměry. Vždy se kupují na konkrétní den, kdy už je jasné, co přesně se bude dělat.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A pak vše pomáhám skládat do auta, kterým vyjedeme za zakázkou.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy První zastávka je v instalatérských potřebách, kde koupíme vše, co potřebujeme pro konkrétní práci.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy V obchodě jsou jen samí muži a vypadá to, že si prohrabování v různých součástkách užívají, nebo minimálně vědí, na co jsou.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Já se chytám jen u naprosto základních věcí. „Ha, ventil!“ říkám si potěšeně.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A toto bude asi na plyn, když to je žluté – a ano, skutečně, je to tam i napsané, takže jsem to zase odhadla správně.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy U kasy mě šokuje, že za těch pár „věciček“ ve vozíku máme zaplatit téměř 18 tisíc korun.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Ještě tam nejsou měděné trubky, ty jsou nejdražší,“ uklidňuje mě Kotmel.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy No bodejť, když jsou tak krásné, že by z nich šly vyrábět moderní šperky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Nakládáme různě silné trubky a jedeme s nimi do školy, kde máme vyměňovat staré plynové topení za nové s mnohem menším průměrem. Škola už totiž nebude vytápět plynem celou budovu, ale jen laboratoře.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Celé původní vedení se musí kompletně sundat.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Řeže se postupně tak, aby uřezávané kusy nespadly někomu pod štaflemi na hlavu, nebo na zem, kterou by poničily.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Trubku nelze také odřezávat jen z jedné strany, protože by se celá konstrukce mohla vlastní vahou zhroutit. Dopředu je tedy nutné si rozmyslet, kudy budou řezy vést a který bude s ohledem na fyzikální zákony první a které následné.
Armatura vedoucí ze zdi se ponechá a namontuje se do ní nová s novými závity a trubkou.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Nejprve se však musí propálit Stalinovy fousy, tedy části starého konopného těsnění. Pak už půjde starý závit povolit snadněji, ale musí se pospíchat, dokud je vnější trubka vlivem tepla roztažená a pustí snadněji tu, která do ní zapadá.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy To jsou ony – Stalinovy fousy. Hromadě se říká panenka a části pramen.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Konopné nitě se musí ve směru otáčení navázat na nové těsnění, které zapadne do starého.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Používá se k tomu i pasta, která pomůže utěsnit konopí v drážkách. Utěsňování pomocí konopí se říká „pakování“.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Pak se nový závit pomocí redukce přitáhne na původní trubku. Když se to řekne, vypadá to jednoduše.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Když to dělám, zjišťuju, jak je to náročné pořádně dotáhnout.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Pak se laserem vyměří dráha pro nové vedení.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Navrtají se otvory pro takzvané objímky.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ty budou přidržovat roury u zdi.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Nadšení se samozřejmě cení, takže dostávám pochvalu, že jsem dobrý „hokr“ (hovado k ruce) a instalatéřinou bych se prý uživila.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Pak je nutné nařezat spojovací díly. Musí se dávat pozor, aby se rozměry vypočítaly správně, protože každá chyba stojí stokoruny.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Trubky se zasunou se do „fitinek“, které slouží ke spojování dalších trubek.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy A začne se postupně rozvádět nové vedení po celé stěně.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Ještě se musím naučit lisovat, tedy spojovat roury lisovacími kleštěmi.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy To jsou ony – vypadají jako velmi silná zbraň.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Nechtěla bych mít prst mezi jejich čelistmi.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Cvak – a je to. Plyn už neunikne.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Lisovat jde samozřejmě i přímo u zdi.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Takto vypadá má první instalatérská práce. Na „přidržtašku“ docela dobrý, ne?
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ostatní části vedení však natahuje majitel firmy Kotmel. Kdybych to dělala já, trvalo by to místo dne asi týden, a to by u mě musel pořád někdo stát, aby mě kontroloval.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A takto vypadá výměna trubek na konci dne. Teď se ještě musí všechno odnosit a uklidit.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Jsem hodně unavená, ale zároveň spokojená. Moc dobře si pamatuji, jak vypadala místnost se starými trubkami a jak teď, a to mě hřeje.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Právě rychlá zpětná hmatatelná vazba o tom, co člověk dělá, byla pro Kotmela hlavním důvodem pro to, aby se rozhodl přejít od práce hlavou k práci rukama.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Rozumím mu a rozumím i jeho názoru na to, že lidé by se měli o své budoucnosti rozhodovat později než na základní škole a střední škola by měla být hlavně o poznávání sama sebe.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Chtěl bych založit soukromé učiliště pro lidi po maturitě, kteří už vědí, co chtějí dělat. Věnovali by se tam jen řemeslu, jazykům a rozvoji počítačových a komunikačních dovedností,“ říká podnikatel.
Foto: Archiv Ivy Špačkové „Kdo totiž nemá své řemeslo rád, nemůže ho dělat dobře a učni končí na učilištích často nedobrovolně proto, že se nedostali jinam. Pak nemají tu správnou motivaci, práce je nebaví a podle toho to vypadá,“ dodává Kotmel. Na obrázku je nepovedené dílo z práce jiného řemeslníka.
Foto: Archiv Ivy Špačkové Zde je naopak dílo instalatéra, který o své práci hodně přemýšlí. Na odebrání starého a instalaci nového kotle si sestrojil kladku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Zájem o instalatérské řemeslo je i díky velmi slušným výdělkům vysoké. Loni dokončilo studia v celém Česku přes 800 nových absolventů.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Jejich počet však nestačí nahrazovat řemeslníky odcházející do důchodu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Počty chybějících řemeslníků v oboru instalatér se pohybují minimálně ve stovkách, ale spíše jde o tisíce. To se projevuje dlouhou čekací dobou, ale i cenou za provedenou práci,“ vysvětluje Vilém Kodíček, zástupce ředitele Střední odborné školy Jarov.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Já jsem si z instalatérské šichty odnesla to, že pokud by se do tohoto řemesla chtěla pustit žena, potřebovala by „parťáka“, který jí pomůže tahat těžké věci. Sama by je při pojíždění za zákazníky utáhla jen velmi těžko.