Článek
Než se nová recyklační linka naplno rozjede, je ve zrekonstruované průmyslové hale z 80. let ještě klid. Jakmile na ni však robotické rameno položí první solární panel, začne hlasitě hlučet. Recyklace fotovoltaiky je totiž proces, k němuž jsou potřeba výkonné technologie, které dokážou klíčovou součást solární elektrárny rozdrtit téměř na prach.
Vysloužilé solární panely jsou totiž zdrojem surovin, které je možné vrátit zpět do oběhu k dalšímu využití. To je od poloviny října hlavní úkol nově otevřeného závodu české společnosti RecPan v Příbrami.
Solární panely se na recyklační linku dostanou vcelku tak, jak je lidé mohou vidět na střechách budov či na polích, ale během chvíle se obrátí v prach. Více než 90 procent hmoty lze znovu využít.
Linka už má první zákazníky i první fotovoltaiky určené k recyklaci. Hala je tak doslova v obležení panelů, které čekají na svůj osud.
„Aktuálně nám tu leží zhruba 700 až 800 tun materiálu. Naším největším partnerem je aktuálně kolektivní systém pro recyklaci panelů REsolar, který má spoustu koncových klientů, větších i menších hráčů na trhu. Aktuálně jsou naši zákazníci z Česka, ale jednáme i s německými a italskými firmami,“ popisuje Tomáš Kende, generální ředitel společnosti RecPan.
Většina panelů je čistá, někdy je však musí pracovníci dočišťovat. Bývají například i porostlé mechem či jinak znečištěné, pokud je majitel nechal dlouho ležet rozebrané někde venku, nebo je nečistil.
Jakmile na panely přijde řada, paletový vozík je odváží k robotickému ramenu a začíná podávání na linku panel po panelu. Panel na pásu urazí jen jednotky metrů a dostane se k prvnímu kroku recyklace.
„V první fázi je odstraněna krabička, kde jsou připevněny kabely. Robot automaticky krabičku vezme a hodí ji do krabice,“ popisuje Kende. Odříznutá černá krabička se zbytkem kabeláže vypadne trubkou mimo linku a končí v připravené nádobě.
Další robot s velkým hlukem odřeže z panelu hliníkový rám, následně je z panelu odfrézováno sklo. To, co z panelu zbylo, převezme skupina drtičů a vibračních zařízení, které jednotlivé materiály rozemelou a roztřídí podle váhy a vlastností. Jednotlivé materiály, jako stříbro či křemík, se již rozdrcené na jemný prášek sypou z trubek do velkých bílých pytlů.
Tímto procesem může projít až 7000 tun fotovoltaických panelů ročně. To je zhruba 500 až 700 tisíc kusů podle velikosti. „Pro představu, jedna z největších českých solárních elektráren Vepřek má zhruba 200 tisíc panelů, zpracujeme tedy tři takové elektrárny,“ popisuje Kende.
Díky tomu, že je linka do velké míry automatizovaná, ji na směně obsluhuje pouze šest lidí. Zatím provoz běží na dvě směny, ale pokud bude solárů přibývat, může RecPan přidat i noční směnu, případně bude pracovat i o víkendu.
Společnost plánuje své recyklační závody postupně rozšiřovat i do dalších evropských zemí. „Příbram je náš první závod, ale rozhodně ne poslední. Chtěli bychom být jedničkou v Evropě,“ popisuje Kende. Do první linky společnost investovala jednotky milionů eur.
Jedinou starostí majitele fotovoltaické elektrárny, který chce zařízení recyklovat, je odmontování panelů. Dopravu i vystavení certifikátu o recyklaci už zajišťuje recyklační firma.
„Náš provoz financuje materiálová výtěžnost. Těmi nejhodnotnějšími částmi pro nás jsou hliníkový rám, křemík a stříbro. Velmi ale záleží na čistotě materiálů,“ popisuje Kende.
Například na hliníkových rámech ještě bývají zbytky skla či silikonů, které se musí očistit. RecPan hliník potom prodává. „Aktuální cena na burze je kolem 70 korun za kilo, pokud je materiál znečištěný, tak je to 30 korun za kilo, my jsme někde mezi tím. Výkup stříbra se aktuálně pohybuje kolem 45 tisíc korun za kilo, ale v panelech je ho nejméně,“ říká Kende.
Z křemíku chce RecPan zpracovávat vlastní produkt, ale ještě čeká na vyřízení několika legislativních podmínek a doufá, že výrobu by mohli spustit začátkem příštího roku.
„Největší problém je dlouhodobě u recyklátorů solárních panelů se sklem. Je to strašně levná komodita,“ popisuje ředitel. Problematické jsou také plasty. RecPan řeší, jak by bylo možné je dále využít, neboť nyní je vozí na skládku. Podle Kendeho však má potenciál využití například ve stavebních materiálech. Nyní produkty recyklace putují k dalšímu zpracování, třeba do Kovohutí Příbram.
RecPan není jedinou linkou na zpracování solárních panelů v Česku. Další je podnik společnosti Dekonta v Kralupech nad Vltavou, se kterou spolupracuje i Skupina ČEZ. Ten dokáže zpracovat 2000 tun panelů ročně.
Společnosti se však neobávají, že by se na trhu neuživily. Panelů k recyklaci přibývá už dnes, protože k recyklaci se nedostávají jen panely na konci životnosti, ale i soláry poškozené kroupami, vodou, ohněm či reklamované panely nebo demontované panely, které majitel elektrárny vyměnil za modernější.
Recyklaci panelů brzy začne řešit celá Evropa. Podle předpokladů Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA) z roku 2026 překročí celosvětové množství vysloužilých panelů v roce 2035 tři miliony tun ročně a v roce 2050 přesáhne 25 milionů tun ročně. Celkem do roku 2050 doslouží panely o hmotnosti přes 200 milionů tun, z toho zhruba 12 procent v Evropské unii.
