Roky pálili uhlí, za emise neplatili. Teď se v Ústí k účtu nikdo nezná

Stará teplárna v areálu bývalé chemičky Setuza, jeden ze dvou hlavních dodavatelů tepla a teplé vody v Ústí nad Labem, se kvůli roky hromaděným dluhům ocitá v úzkých. Státu má podle pravomocného rozsudku zaplatit stovky milionů a úřady už kvůli tomu nově dokonce sahají po její hlavní budově.

Ráznému řešení ale brání fakt, že teplárna začala vyhrožovat zavřením a pro tisíce domácností v Ústí zatím fyzicky nelze opatřit náhradního dodavatele. Navíc podnik sice dluží, ale také běží a funguje. A tak není právně tak snadné spustit standardní proceduru, na kterou zákon pamatuje, když někdo nechá zákazníky na holičkách.

Do zamotaného případu se už vedle celníků, zodpovědných za vymáhání státních pohledávek, vložil také Energetický regulační úřad (ERÚ), ústecký magistrát a naposledy Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zda daňoví poplatníci něco z dluhu uvidí, ale zůstává nejasné, stejně jako se neví, jak se bude v Ústí dál topit.

Příběh sahá až do roku 2020, kdy uhelná teplárna přestala platit za emisní povolenky. Ty jsou v celé EU pro velké producenty skleníkových plynů už roky povinné. Za každou tunu CO2 vypuštěnou do atmosféry musejí kupovat odpustek, jehož cena aktuálně činí 72 eur.

Z těchto peněz pak stát dotuje zelené projekty, od příspěvků na zateplení domů až po velké akce. Třeba právě v teplárenství, konkrétně přestavbu jiných tepláren na plyn, biomasu nebo spalování odpadů. V Ústí ale vytápění už pět let běží ve zvláštním režimu, jako by šlo o enklávu s vlastními pravidly.

Ústecká Setuza dříve patřila podnikateli Tomáši Pitrovi, jehož jméno mají pamětníci zapsané jako symbol divokých 90. let a nejrůznějších obchodních experimentů na hraně zákona. Před 16 lety šel na tři roky do vězení za daňové úniky a machinace s akciemi Setuzy.

Chemička byla od konce 90. let nejznámější položkou v jeho majetku. Teplárna v jejím sousedství na pravém břehu Labe v čtvrti Střekov byla dříve jedním z mála byznysů, k nimž se Tomáš Pitr otevřeně hlásil. V roce 2021 uvedl, že ji prodal, nyní podle obchodního rejstříku patří společnosti Elrond Holding CZ.

Její akcie jsou v listinné podobě bez možnosti další identifikace vlastnických poměrů. V orgánech obou firem nicméně figuruje Pitrův dlouholetý spolupracovník Miloš Hrubý. V registru skutečných majitelů jsou jako vlastníci Energy Ústí nad Labem uvedeni právě Hrubý a další Pitrův spolupracovník Jan Stiebitz.

Hrubý za teplárnu vystupuje při jednání s ústeckým magistrátem, který situaci nervózně sleduje ve strachu o osud tisíců domácností. A to zvlášť letos před parlamentními volbami. Na otázky zvenčí ale Pitr ani Hrubý nereagují.

Roky střekovská teplárna fungovala tak, že spalovala uhlí, dodávala teplo, vykazovala emise, ale povolenky za ně neplatila. Jejich výběr má na starosti Ministerstvo životního prostředí (MŽP). To dalo dlužníka k soudu, kam firma přišla s výkladem, že povolenky jsou na ni příliš drahé. U žádné instance ale neobstála.

Finální pravomocné rozhodnutí padlo letos na konci března. Nejvyšší správní soud odmítl námitky teplárny a naopak podpořil MŽP v rozhodnutí uvalit za neplacení pokutu podle standardního sazebníku, tedy sto eur za každou dlužnou povolenku. Jinými slovy soud nařídil teplárně zaplatit dohromady 270 milionů, a to do konce dubna.

K zaplacení doposud nedošlo a nejspíš ani nikdy nedojde. Advokát teplárny u soudu varoval, že pokuta je likvidační a podnik položí. Jde přitom jen o peněžitý trest za neplacení v roce 2020. Nedoplatky pokračovaly dál, pokuty z dalších let činí dalších 427 milionů, v těchto případech soudy zatím běží.

Úhrada samotných povolenek jde ještě nad rámec těchto částek. Kdyby je firma měla dokoupit za stávající ceny, musela by nyní vynaložit ještě dalších 450 milionů. Celkově tak má stát takto v Ústí utopenou víc než miliardu korun –mimo jiné v důsledku toho, že všechny zúčastněné orgány čekaly na soud a provoz nadivoko bez povolenek celou dobu vlastně trpěly.

Letos po vynesení pravomocného rozsudku – a nezaplacení v měsíční lhůtě –nabraly úřední procesy nový spád. MŽP v dubnu předalo pohledávku Celní správě, která nedoplatky tohoto druhu pro jiné státní orgány vyřizuje. Krátce poté se v katastru nemovitostí objevila u hlavní budovy ústeckého areálu teplárny plomba, signalizující snahu celníků zapsat si k ní zástavní právo. Tedy výhledově ji zabavit a zahojit se jejím prodejem. Plomba zakazuje komukoliv s majetkem manipulovat.

„Obecně lze konstatovat, že ačkoliv je daný případ v určitém smyslu specifický, Celní správa ČR při vymáhání všech nedoplatků postupuje standardně,“ uvedla k tomu na dotaz ohledně dalšího postupu mluvčí celníků Hana Prudičová. Standardním postupem je podle ní takzvaná „daňová exekuce“, která přichází na řadu, pokud dlužník své nedoplatky ani po výzvě neuhradí. Zajištěné věci se v exekuci zabaví a prodají, aby se dluh aspoň z části vyrovnal.

Do případu se poté vložilo také město a díky tomu je nyní vůbec poprvé trochu jasné, jak se k věci chtějí postavit sami vlastníci teplárny. Jednatel Miloš Hrubý dostal začátkem května výzvu, aby radním situaci objasnil, a podle tiskové zprávy města prohlásil dvě věci: že je připraven dál topit podle dlouhodobých smluv až do roku 2027, ale bez povolenek a bez pokut. Budou-li je celníci vymáhat, tak teplárna skončí.

„Na přímý dotaz, zda je společnost schopna dostát svým závazkům i v případě zásahu Celní správy, odpověděl Ing. Hrubý, že v tom případě by došlo k ukončení činnosti společnosti,“ stojí na webu města v prohlášení z 5. května.

Kdyby kterýkoli dodavatel tepla v zemi „přestal provádět výkon licencované činnosti“, nastupuje podle zákona Energetický regulační úřad. Jeho úkolem by bylo předat teplárnu jinému provozovateli z oboru v režimu tzv. „nad rámec licence“. K tomu zatím podle ERÚ není důvod, protože teplárna topí. Že při tom neplatí za povolenky, byl až doposud problém jiné ruky státního aparátu.

„Energetický regulační úřad se situací v Ústí nad Labem zabývá dlouhodobě, stejně tak zainteresovaná ministerstva,“ uvádí k případu bez dalších podrobností mluvčí Energetického regulačního úřadu Michal Kebort – ovšem s upozorněním, že jde zatím o bezprecedentní věc a že najít náhradního provozovatele není jen tak. Z jeho odpovědí plyne, že místo vymáhání dluhů se může celá kauza překlopit naopak v nutnost další peníze dodat, jinak se teplárny nikdo nový nechopí.

„V oblasti teplárenství by šlo o historicky největší aplikaci institutu opatření nad rámec licence. V této souvislosti je třeba vyřešit i kompenzaci předpokládaných ztrát, které by vznikaly pověřenému subjektu při dalším provozování zdroje,“ upozorňuje už od dubna Kebort.

Situaci ještě dvojnásob komplikuje fakt, že páky státu z titulu zabavení majetku nemusí být úplně funkční. Hlavní budovu teplárenského areálu má totiž zároveň podle výpisu z katastru v zástavě Fio Banka. A ta by jako první zajištěný věřitel měla mít přednost.

„Více zástavních práv je možných. V konkurenci více zástavních věřitelů se při zpeněžení zástavy uspokojuje nejprve pohledávka, která je zajištěna nestarším zástavním právem,“ popsal advokát Bystrík Bugan z kanceláře Bugan Legal. Totéž – včetně toho, že stát nemá žádné přednostní právo – potvrzují i další právníci.

Pokud by se tedy celníci rozhodli do teplárny poslat exekutora a pak chtěli budovu prodat, museli by nejdřív počkat na aktivitu banky, jestli i ta má v teplárně nesplacené pohledávky a jestli se nerozhodne zpeněžit zástavu jako první.

V Ústí je osud teplárny už delší dobu velmi sledované komunální téma. V případu se už loni angažoval primátor Ústí za ANO Petr Nedvědický, a to ve spolupráci se skupinou ČEZ, která má ve městě také své zájmy.

Většinu zákazníků z řad domácností totiž ve Střekově neobsluhuje přímo teplárna, ale distributor THMÚ, což je společný podnik města a ČEZ. Nedvědický nyní nechce vývoj komentovat, loni na podzim ale spolu s ČEZ hájil náhradní řešení, kterým má být zbudování nových plynových kotelen v režii právě ČEZ.

„Nové zdroje budou připraveny tak, aby mohly zásobovat zákazníky THMÚ již v nadcházející topné sezoně,“ uvedl v dubnu mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Co by ale bylo v případě náhlého dřívějšího výpadku s dodávkami teplé vody, anebo co bude v případě pádu Energy s menší částí zákazníků mimo THMÚ, zatím není jasné.

Souběh událostí na více frontách se v těchto dnech snaží zkoordinovat Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). K jednání o ústecké teplárně sezvalo všechny zúčastněné strany, dopředu ale nikdo nechce prozrazovat, co si od takového jednání slibovat.

„Ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží sledovat všechny kauzy, které mohou mít negativní dopad na konečné zákazníky. V případě potřeby je resort v rámci svých kompetencí připraven zprostředkovat komunikaci mezi klíčovými aktéry,“ uvedl na dotaz ohledně chystané schůzky mluvčí MPO Marek Vošahlík.

Z jeho odpovědí lze vyčíst, že zásah ERÚ a nástup nového provozovatele je jednou z variant a že ministerstvo chce mít o dění dopředu přehled. „Uplatnění opatření nad rámec licence má přesně definovaná pravidla a podmínky, nejde o jednoduché nebo automatické řešení. Vždy je vhodné, aby se situace řešila s dostatečným předstihem,“ uvádí mluvčí.

Zda tento postup zachrání i něco z dlužných peněz, anebo zda naopak bude nutné nasadit státní garance či přímo výdaje z rozpočtu, se nejspíš ukáže až v příštích týdnech či měsících.