Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tomáš Kučva začal během covidové nudy rekonstruovat vlastní bydlení. Protože na trhu nenašel vyhovující dřevěné lamely do interiéru, rozhodl se vyrábět si je sám. Jeho produkty najdeme v kancelářích jaderné elektrárny Temelín, v sídle vývojářského studia Warhorse Studios na pražské Palmovce či ve sdílených kancelářích Scott Weber na Smíchově.
Na české podnikatelské prostředí se Kučva dívá pragmaticky. „Zdanění je tu super, na administrativu si člověk zvykne,“ glosuje. Kde to ale podle něj drhne, je oblast zaměstnávání lidí.
„Když se nějaký člověk sekne, je hrozně problematické se ho zbavit. Pokud vám člověk po čtyřech pěti měsících práce začne v práci dělat jenom absolutní minimum, abyste mu nemohli nic konkrétního vytknout, na základě čehož byste mu mohli dát výpověď, tak je to pro vás obrovská finanční zátěž,“ stěžuje si Tomáš Kučva ze společnosti Moodpasta.
Teď spolupracuje s 25 lidmi. A výkon každého z nich má v tak malém podniku zásadní dopad na to, jak firma roste. „Potřebujete lidi, kteří pojedou ideálně na 100 procent. Ne vždycky jste u nich schopni během tříměsíční zkušební lhůty opravdu odhalit, jestli se na to po třech měsících nevybodne,“ líčí své zkušenosti Kučva. Lituje proto, že diskutovaná výpověď bez udání důvodu v Česku neprošla.
Čtyřicet miliard za byrokracii
Právě zaměstnávání dělá tuzemským firmám největší starosti, ukazuje nový průzkum Hospodářské komory. Vznikl u příležitosti akce Velký týden malých firem, která chce nasvítit byznys drobných tuzemských podnikatelů. Každá druhá firma má obavy, že v příštím roce nenajde dost kvalifikovaných lidí a nebude je schopna zaplatit.
Vrásky drobným podnikatelům přidělává i objem papírování. Malé české podniky kvůli administrativě každoročně přicházejí o miliardy korun. „Malé české podnikatele stojí byrokracie 41 miliard a nedostatečná digitalizace 42 miliard ročně,“ konstatuje nová studie Po čem malé firmy touží, kterou vypracovala Metropolitní univerzita Praha ve spolupráci s Mastercard, také v rámci Velkého týdne malých firem.
Firmy do 50 zaměstnanců tvoří páteř české ekonomiky – představují 99 procent všech podniků a zaměstnávají více než polovinu všech pracujících. Současně však nesou největší byrokratické břemeno. Administrativě věnují ročně 67,6 milionu hodin.
Tomáš Kučva z Moodpasty čas strávený nad „papíry“ spočítaný nemá, ale raději by ho trávil jinak: „Zkolaudovat výrobu a provozovat tam všechno tak, jak má být, je velký opruz. Je tam spousta předpisů, které jsou z mého pohledu už přežité, nadbytečné, komplikované. Ale účel, který to sleduje, je asi důležitý. Každý technik nebo každý inspektor navíc na různé věci nahlíží úplně jinak,“ stěžuje si SZ Byznys.
Nejvíce času podnikatelé tráví povinnostmi spojenými se zaměstnanci – například odvodem pojistného, hlášeními a komunikací s úřady. O to méně času jim zbývá na inovace. Platby pojistného, daně z příjmů, ohlašování a celkem 25 jednotlivých povinností spojených se zaměstnáváním stály podnikatele v roce 2024 průměrně 89 hodin ročně.
Konec dotacím, ať žijí vouchery
Ekonom Dominik Stroukal a další autoři studie navrhují deset konkrétních kroků, které by život malým podnikům usnadnily. Jedním z nich je zavedení jednotného inkasního místa, o kterém se v tuzemsku mluví už dlouhá léta.
Co by pomohlo malým firmám?
- Udělat si domácí úkol – do roku 2029 digitalizovat většinu veřejných služeb státu.
- Není služba jako služba – zaměřit digitalizaci na služby, které se skutečně využívají.
- Snížit administrativní náklady zaměstnávání – do roku 2029 o 15 hodin ročně, do roku 2033 o dalších 15 hodin.
- Jedno místo, ať už s paušálem, či bez něj – spustit jednotné inkasní místo pro malé podniky.
- Odstraňovat drobnou byrokracii – pokračovat v antibyrokratických balíčcích a rušit zbytečné povinnosti.
- Vouchery místo dotací – propojit firmy s odborníky na digitalizaci přes jednoduché vouchery.
- I export se digitalizuje – podpořit export malých firem spoluprací s digitálními platformami.
- Odstranit bariéry na jednotném trhu EU – jednotná registrace DPH, harmonizace poplatků, méně administrativy.
- Vyhrnout si rukávy – nevymýšlet další strategie, ale naplňovat ty stávající.
- Zdola, ne shora – stát má nastavovat pravidla, ne určovat, v čem mají být firmy výjimečné.
Zdroj: studie Po čem malé firmy touží?
Další z navrhovaných opatření by mohlo vylepšit slabou úroveň digitalizace mezi malými firmami. Studie volá po zavedení tzv. digitálních voucherů. Jak fungují? Jednoduše jako „poukázka“ na konkrétní službu nebo technologii. Jsou mnohem přehlednější než klasické dotace – podnikatel nemusí psát složité žádosti, čerpat velké prostředky ani dokládat výstupy.
U voucherů je navíc jasně stanoveno, na co lze peníze použít. Může jít například o konkrétní digitální školení, nákup softwaru nebo konzultační služby. Inspirací je podle autorů studie Dánsko a jeho program SMV:Digital.
Dánové malým firmám nabízejí finanční příspěvky na digitální transformaci a přístup k odbornému poradenství. „Podniky, které získaly podporu, dosáhly v průměru během dvou let o pět procentních bodů vyššího růstu obratu a o čtyři procentní body vyššího růstu zaměstnanosti než firmy mimo program,“ odkazuje studie na dánské výsledky.
Podnikateli Kučvovi se myšlenka voucherů zamlouvá. „Mně je šestatřicet, ale už se považuju za generaci, kterou už papíry totálně minuly. Jedeme všechno přes počítač. Ale složitější digitální systémy jsou sofistikovaná a finančně nákladná věc. Kdyby na to byly vouchery, bylo by to skvělé. Automatizace a optimalizace už digitalizovaných procesů jsou něco, co dokáže extrémně posouvat firmy dopředu, osekávají tím zbytečné administrativní úkony.“
Podobné pilotní projekty už v omezené míře fungují i v českých regionech, například v Moravskoslezském kraji nebo na Vysočině.
Málo vyvážejí
Dalším velkým problémem malých firem je slabý exportní výkon. Na celkovém českém vývozu do Evropské unie se malé podniky podílejí jen 13 procenty, což je hluboko pod průměrem Unie (20 procent), mírně nad Maďarskem (11 procent), ale méně než Polsko (16 procent) či Slovensko (18 procent).
Podle majitele Moodpasty Tomáše Kučvy ale export není něco, na co by spoléhal. „Komplikace jsou dány jazykovou bariérou, kulturní bariérou. S tím se firmy musí poprat samy,“ říká.
