Hlavní obsah

Komentář: Ceny energií tlačí vládu k obratu. Plošná pomoc je na cestě

Zuzana Kubátová
šéfreportérka SZ Byznys
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Ilustrační foto.

Reklama

17. 5. 7:00

Energetická drahota bortí zásady pravicové vlády. Pětikoalici nezbude než sáhnout k plošným opatřením na pomoc spotřebitelům. První plány už jsou na stole.

Článek

Ještě nedávno zástupci vládní pětikoalice kategoricky vylučovali, že by stát mohl nabízet spotřebitelům plošnou pomoc s rostoucími platbami za elektřinu a plyn. Pomalu ale začínají couvat i ti nejzarytější zastánci kompenzací cílených jen na nejpotřebnější.

Důvody jsou dva: Ukazuje se, že má-li stát zabránit vážným sociálním problémům, bude muset s drahými energiemi pomoci nečekaně širokému okruhu spotřebitelů. Energetická drahota začne totiž nejpozději začátkem příštího roku ve velkém ohrožovat i střední třídu. A pak je tu druhý důvod: český stát nemá funkční aparát schopný podle dnešních pravidel cílenou pomoc zúřadovat a distribuovat v dostatečném rozsahu dostatečně rychle.

Byrokratická past

Jasně to ukazuje dosavadní praxe. Hlavním nástrojem, který má zamezit energetické chudobě, je dnes příspěvek na bydlení. Podle výzkumné společnosti PAQ Research má na něj už dnes nárok minimálně pětina českých domácností, využívají ho ale jen čtyři procenta. Nejspíš i proto, že – jak spočetl web Podnikatel.cz – je třeba k žádosti přiložit 14 různých potvrzení. A pak vystát frontu na úřadu práce, protože sami jeho zaměstnanci tvrdí, že zdolat úskalí elektronické žádosti zvládne jen málokdo.

Prvním opatrným přiznáním, že bez jednoduchých plošných opatření to nepůjde, bylo nedávné rozhodnutí vlády o jednorázovém pětitisícovém příspěvku pro rodiny s dětmi s příjmem do milionu korun hrubého ročně. Dalším krokem je včera oznámený plán ministerstva průmyslu na „Úsporný tarif“, který má srazit cenu elektřiny či plynu retailovým spotřebitelům.

Podle ministra Jozefa Síkely stát zaručí nižší platby za energie všem spotřebitelům bez ohledu na jejich příjem a majetkové poměry. Sníženou cenu by odběratelé platili do určitého limitu spotřebované energie, nad tuto hranici by jim zůstávala tržní cena. Limity mají být odlišeny pro různé typy spotřebitelů, ideálně podle užívané odběrové sazby. Jinak by se tedy stanovila hranice pro slevu třeba na plyn pro domácnost, která jím vytápí celý rodinný dům, a jinak pro obyvatele panelákového bytu, jenž plyn používá jen na vaření.

Vypadá to solidně. Už proto, že nezlevněná část spotřeby bude odběratele automaticky nutit k šetření, takže stát by nedotoval – ministrovými slovy – energii na vyhřívání domácích bazénů pro bohaté. Potíž je ale v tom, že zatím nejsou známy podstatné detaily návrhu. Včetně toho, kde bude hranice pro přiznání slevy.

Model teprve vzniká

„Jsem rád, že je konečně nějaký model pomoci na stole. Ale divím se, že s tím plánem šel ministr už teď na tiskovku. Není to připravené. Ne že by se dolaďovaly detaily modelu, ony teprve od základů vznikají,“ řekl mi včera jeden ze členů pracovní skupiny, která má za úkol pomoci ministerstvu vytvořit vhodný model energetické pomoci. Jsou v ní zástupci obchodních a distribučních firem. Tedy lidé, kteří mají o dopadech drahých energií na klienty nejlepší informace. A kteří už delší dobu před rizikem energetické drahoty bijí na poplach.

Podle informací SZ Byznys byly ještě před týdnem na ministerstvu průmyslu a obchodu v úvaze hned tři různé varianty energetické pomoci – vedle Úsporného tarifu také energetické vouchery po francouzském vzoru. Anebo sleva promítaná do regulovaných poplatků za distribuční služby.

K jednotlivým variantám energetické pomoci se mají účastníci pracovní skupiny teprve vyjádřit a i zdroje z ministerstva přiznávají, že na přesném mechanismu se teprve pracuje. Nepochybně se při tom objeví řada praktických zádrhelů.

Mimochodem, ještě v půli minulého týdne byla součástí zadání pro vytvoření kompenzačního mechanismu podmínka, že nesmí jít o plošné opatření. Přesto se podle včerejších vyjádření ministra i jeho úředníků má Úsporný tarif nakonec týkat všech domácností. Obrat překvapil i členy pracovní skupiny, která na opatření pracuje.

Strach z inflace

Vládě se do plošných opatření dlouho nechtělo ze dvou důvodů. Ten první je čistě reputační: před volbami se koaliční strany shodně vymezovaly proti Babišovu velkorysému plošnému rozdávání covidových podpor. Takže se jim dnes těžko přiznává, že cílená pomoc může být drahá, složitá a neefektivní. Navíc se Fialův kabinet logicky obává, že zasypávat občanstvo „vrtulníkovými penězi“ z plošných podpor znamená přilévat olej do už tak nebezpečně plápolajícího inflačního požáru.

Nečekaný obrat v přístupu k boji s energetickou chudobou svědčí o tom, že se i velmi důležité koncepty rodí podobně jako za Babišova panování – na poslední chvíli a ve spěchu. Vládní politiky přitom už celé měsíce tlačí k zásahu odborná veřejnost. Energetici dlouho upozorňují, že očekávané zdražení vyvolá na přelomu roku u spotřebitelů šok, takže hrozí růst společenského napětí, frustrace a sociální otřesy. Kabinet přesto donedávna s tímto rizikem zjevně vůbec nepočítal.

Teď jde o to, jestli Fialovi lidé dokážou zpoždění v přípravě dohnat. Úsporný tarif totiž zdaleka není to jediné, co musí vláda kvůli drahým energiím překousnout. Pomoci bude nakonec muset i byznysové sféře – a to rozhodně víc než jen garantovanými úvěry pro podnikatele a malé firmy. Nezbude než sáhnout k rozsáhlejším zásahům do trhu nebo k jeho regulaci. I tohle kabinet dosud vylučoval, změna je ale už v chodu.

Státní obchodník

Ministerstvo průmyslu začalo připravovat založení státem vlastněného obchodníka, který bude uzavírat kontrakty na dovoz plynu s producenty v Norsku, v severní Africe či v USA. Odpadly by tím přirážky za překupování plynu importovaného do Evropy zahraničními firmami, jako je německý Uniper, a prodávaného do Česka přes burzy či zprostředkovatele.

Sílí také podpora obdobného státního nákupu elektřiny pro domácí spotřebitele od místních producentů, jako je ČEZ či Sev.en Energy Pavla Tykače.

Skončila by tím dosavadní praxe, v níž se elektřina z domácích elektráren prodává českým spotřebitelům přes burzu za německé (vysoké) ceny. Češi by se sice v takovém případě zbavili výhod konkurenčního boje obchodníků, který v dobrých časech sráží ceny, získali by ale šanci na větší cenovou stabilitu.

Tykač sám už přímý kontrakt na prodej své elektřiny státu nabídl. U ČEZ, v němž mají na rozdíl od Sev.en Energy podíly stovky drobných investorů, na jejichž zájem je třeba brát ohled, je situace složitější. A tak se na jednací stůl po pěti letech vrací myšlenka rozdělit českou energetickou jedničku tak, že její elektrárny by převzal do svého vlastnictví stát. To všechno jsou kroky ještě před pár týdny pro pravicové vládní politiky těžko představitelné.

Vládu Petra Fialy prostě čeká řada strategických rozhodnutí, jimž mohou padnout za oběť letitá politická klišé i dávné stranické zásady. Občané to politikům nejspíš odpustí – pokud ovšem nabydou přesvědčení, že jejich zástupci vědí, co dělají. Že vládní plány jsou podložené daty, mají jasný cíl a nevyvolají chaos. Zatím se to přesvědčování bohužel moc nedaří.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované