Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V pondělí dopoledne zdražila severomořská ropa Brent oproti konci minulého týdne o 13 procent a přiblížila se k hranici 80 dolarů za barel. Cenový index plynu TTF vyrostl o polovinu, když překročil hranici 45 eur za megawatthodinu (MWh). Přirozený důsledek americko-izraelské intervence, vysvětlují analytici a chápe každý laik. Bude ještě hůř, varují zároveň experti.
Lze totiž předpokládat, že se víkendový útok stane počátkem dlouhodobého konfliktu. Jeden z jeho účastníků, tedy Írán, patří mezi deset největších producentů a 20 největších vývozců ropy na světě.
A co je ještě horší, připomínají unisono analytici, Írán může trvale zablokovat Hormuzský průliv mezi Perským zálivem a Indickým oceánem, kterým prochází pětina světového obchodu s ropou. V blízké době proto mohou ceny ropy opět dosáhnout laťky 100 dolarů za barel, případně ještě vyšší úrovně. Potíže nastanou i u dodávek plynu, vzhledem k tomu, že 15 procent dovozu zkapalněného LNG do Evropy (tedy sedm až osm procent dovezeného plynu celkem) zajišťuje Katar právě přes zmíněný průliv. Následně lze očekávat, že index TTF překročí horní hranici koridoru 30–50 eur za MWh, ve které se držel poslední tři roky.
Do jaké míry mohou takové vyhlídky vyvolat paniku na komoditních burzách, uvidíme v blízké době. Prozatím se ovšem podobné prognózy neliší od reakcí na srovnatelné válečné události v nedávné době, tedy útok Hamásu na civilní obyvatelstvo jižního Izraele v říjnu 2023 nebo první bombardování Íránu izraelsko-americkou koalicí loni v červnu.
O katastrofě, která by se vyrovnala americké ropné krizi z let 1979–1980, případně evropské krizi s energiemi v letech 2021–2022, by ovšem bylo možné mluvit, až konflikt zvýší ceny pro běžného spotřebitele. Ve Spojených státech roku 1979 vyrostly ceny benzinu na dvojnásobek, což o rok později vedlo k porážce prezidenta Jimmyho Cartera ve volebním souboji s Ronaldem Reaganem. V Česku vyrostla na jaře 2022 cena benzinu až na 50 korun z předkrizových 33 korun. Cena plynu pro domácnosti se zvýšila z 1,50 koruny na 2,70 koruny za kilowatthodinu. I to byl šok, který rozhodl o pozdější porážce Fialovy koalice.
Obě události lze přitom popsat jako černé labutě, jinými slovy, těžko se mohou opakovat. V roce 1979 byly Spojené státy největším dovozcem energetických surovin na světě a právě tehdy proběhla shodou okolností islámská revoluce v Íránu, která zastavila veškerý vývoz ropy. Americká ekonomika náhle přišla o dodávky, které pokrývaly desetinu její spotřeby, a neměla je kde nahradit. Krizi ještě prohloubilo nešťastné rozhodnutí Carterovy vlády zablokovat ropné rezervy pro kritickou infrastrukturu, tedy nemocnice, školy, důležité úřady či armádu, a omezit dodávky do benzinových stanic. Něco takového se opakovat nemůže, už z toho důvodu, že Amerika se mezitím stala největším ropným producentem na světě.
Evropský případ byl podobně výjimečný. Ceny plynu i ropy se začaly prudce zvyšovat v létě 2021 s dramatickým růstem poptávky po odeznění covidové krize. Ještě akcelerovaly, když dodávky zastavil ruský prezident. To bylo fatální i z toho důvodu, že třeba u plynu odebírala Evropa z Ruska přes 40 procent spotřeby. Stejný scénář se opakovat nemůže, protože Evropané se dokázali nerozumné závislosti na Rusku zbavit a novou, stejně velkou závislost si ještě vybudovat nedokázali. Čtvrtinu spotřeby plynu nakupujeme v Norsku a Spojených státech, zbytek je rozdělen mezi Rusko, Alžírsko, Katar, Ázerbájdžán a další země.
Stejné zdražení plynu jako v letech 2021–2022 proto lze pro Evropu zpochybnit. Pro české domácnosti to platí zvlášť. Cena za kilowatthodinu dosud v průměru poklesla na 2,30 koruny, zůstává tedy vysoko nad úrovní před minulou krizí. Nová rizika v Hormuzském průlivu a výpadek dodávek z Kataru však mohou zastavit dosavadní zlevňování.
Problém může nastat u benzinu, který se sotva udrží na současných 33 korunách za litr. Ovšem i v tomto případě se současná situace liší od let 2021–2022. Tehdy nešlo jen o výpadek části dodavatelů surové ropy, ale také o nedostatek těžních kapacit, které se zavřely během covidu. Dnes je po celém světě k dispozici dost těžebních zařízení, „jen“ se zkomplikovala cesta Hormuzským průlivem.
Také u benzinu ovšem platí, že více než případné zablokování důležité dopravní cesty může mít očekávané zdražení jiné důvody. Například snahu zpracovatelů a prodejců zkorigovat dosavadní ceny, které jsou po odečtení inflace nejníže za posledních 20 let.
Svět by už mohl být zvyklý, přesto lze stále očekávat, že katastrofické titulky vzbudí paniku nebo přinejmenším vážné obavy z blízkého navýšení cen. Pokud budou obavy dost velké, pak se můžeme spolehnout, že se také splní.
