Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Za posledních šedesát let se v hospodářské politice změnilo hodně. Zatímco v šedesátých letech byly Spojené státy zadlužené zhruba jako nyní Česko, tedy něco přes 40 procent HDP, v pandemickém roce 2020 přesáhlo jejich zadlužení 130 procent velikosti ekonomiky.
Spojené státy se jako ekonomická supervelmoc drží hlavně kvůli tomu, že dolar se používá jako světová měna v obchodě, finančnictví i jako rezerva v centrálních bankách. Více než 400stránková kniha ekonomického veterána Alana S. Blindera popisuje, jak se vyvíjela měnová a fiskální politika USA od roku 1960 do současnosti. Je to poutavé čtení.
Mají ale tyto dějiny nějaký směr, jímž by se ubíraly? „Žádná pointa neexistuje. Je zřejmé, že komplikovaná souhra myšlenek, událostí, měnové politiky a reálné politiky, která je hlavním tématem knihy, neprobíhala lineárně. Spíše to vypadalo jako soukolí, které je částí jiného většího soukolí, které se donekonečna točí v čase a prostoru,“ říká o své knize Blinder, který většinu kariéry strávil výukou na Princetonu, ale načas si odskočil na post člena Rady ekonomických poradců prezidenta (za Clintona) a místopředsedy Federálního rezervního systému (za Alana Greenspana).
Název Blinderových dějin samozřejmě evokuje ekonomickou klasiku Miltona Friedmana a Anny Schwartzové A Monetary History of the United States, 1857-1960. Blinderův záběr je ale širší o fiskální politiku vlády Spojených států.
Hlavní osu knihy dobře ilustrují diskuze o vládním dluhu. Po druhé světové válce byly velké rozpočtové deficity považovány za nebezpečné, ne-li nemorální. V současnosti se na ně pohlíží jako na cosi nezbytného, bez čeho bychom se neobešli. Enormní schodek amerického rozpočtu z pandemického roku 2020 to jen potvrzuje.
„Vlády George W. Bushe, Baracka Obamy, Donalda Trumpa a Joea Bidena zvýšily federální deficit o částky, které by byly pro Dwighta Eisenhowera nebo dokonce Johna F. Kennedyho nemyslitelné,“ píše Blinder. A je výmluvné, že schodky vznikaly jak za vlád demokratů, tak republikánů.
Pro prezidenta Eisenhowera a velkou část politické scény v 50. a 60. letech byly deficity „fiskálně nerozumné a morálně odporné“, představovaly zátěž pro potomky a mělo se za to, že vytlačují investice soukromých firem. Deficity byly dokonce považovány za inflační, i když nebylo úplně zřejmé, v jakém smyslu.
Hospodářská politika založená na učení Johna Maynarda Keynese, která hlásala, že rozpočtovými deficity lze aktivně řídit ekonomiku, ještě nepronikla do politických kabinetů.
Americký státní dluh stále roste.
Zásadní zlom přišel podle autora s nástupem Ronalda Reagana v roce 1981. Reagan paradoxně vyhrál volby tím, že plísnil svého předchůdce Jimmyho Cartera za vysoké rozpočtové schodky. Ale hned na začátku Reaganovy éry se rozpočtový schodek zvýšil z 2,5 procenta HDP ve fiskálním roce 1981 na téměř šest procent HDP ve fiskálním roce 1983, tedy největší schodek v poměru k HDP od druhé světové války. Reagan tvrdil, že jeho investiční program přinese vyrovnaný rozpočet do čtyř let.
Samozřejmě k tomu nedošlo. Snížit rozpočtové schodky, a dokonce mít přebytkový rozpočet se podařilo až Billu Clintonovi v 90. letech. O to překvapující je fakt, že další prezident George W. Bush vrátil USA k obrovským rozpočtovým deficitům tak rychle a lehce.
Války v Afghánistánu a Iráku si vyžádaly masivní investice do zbrojení, stejně jako program léků na předpis Medicare. „To vše rychle změnilo stav federálního rozpočtu z přebytku 1,2 procenta HDP ve fiskálním roce 2001 na deficit 3,3 procenta ve fiskálním roce 2003. Už žádní Eisenhowerovi republikáni,“ uvádí Blinder.
Masivní vládní výdaje chystal na záchranu ekonomiky po roce 2008 – za největší krize od třicátých let 20. století – i Barack Obama, ale republikáni je v celé výši neschválili, takže jsme v minulé dekádě viděli o to agresivnější měnovou politiku nulových sazeb od šéfa Fedu Bena Bernankeho.
Dluhová stavidla se však už definitivně roztrhla. Trumpovy rozsáhlé daňové škrty, které prosadil v Kongresu v roce 2017, opět nebyly kryty příjmy. Vůbec se nenaplnily ani obskurní Trumpovy výroky, že rychle rostoucí ekonomika zachrání rozpočet před výpadky příjmů. Zázraky se nekonaly.
Vrchol pak byl dosažen za pandemie. „Vzhledem k tomu, že na daňové škrty si již nikdo nevzpomněl, republikáni z Kongresu se ohrazovali proti velkému rozpočtovému deficitu, který ve fiskálním roce 2020 dosáhl ohromujících 15 procent HDP. Přesto se Kongres nakonec dohodl na novém návrhu zákona o úlevách, který byl v prosinci 2020 přijat velkou většinou obou stran. Prezident Trump si dokonce posteskl, že šeky pro obyvatelstvo jsou příliš nízké,“ píše Blinder.
Z vyrovnaného rozpočtu ve fiskálním roce 1960 se tak Spojené státy dostaly do deficitu přes 12 procent HDP v roce 2021.
Česko by však nic podobného nemělo zkoušet. Spojené státy mají oproti zbytku světa horentní výsadu, že o americké dolary je nesmírný zájem a stále existuje množství investorů, firem i států, kteří „greenbacky“ chtějí a potřebují. Pro Česko to neplatí, takže se může stát, že nám nikdo nepůjčí a státní dluhopisy bude – jako v Japonsku – kupovat Česká národní banka. To by nebylo dobré vysvědčení.
Zajímají vás perspektivy solární energie nebo náborové strategie českých firem? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
