Komentář: Americký dluh je skrytá daň. Muskův sen o úsporách se rozplynul

Nejbohatší muž světa Elon Musk se znovu opřel do Donalda Trumpa a republikánů poté, co se ukázalo, že senát místo aby utlumil růst dluhu v následujících letech, patrně udělá pravý opak. Připomeňme si, že Elon Musk byl velkým podporovatelem a největším finančním donorem v předvolební kampani Donalda Trumpa. Elon totiž uvěřil, že Trump dodrží své předvolební sliby a ukončí inflaci a potažmo monstrózní cyklus stále většího zadlužování Spojených států.

Na své síti X (původně Twitter) vymalovával Trumpa jako jakého si hrdinu, který zachrání Ameriku. Trump ve své kampani ostře kritizoval svého předchůdce právě za rapidní zadlužování USA a s tím související inflaci, která ochudila většinu obyvatel Západu. Na základě toho a se štědrou pomocí Muska Trump nakonec zcela jednoznačně zvítězil ve volbách na podzim 2024.

Ovšem zde jejich spojenectví začalo uvadat, protože se ukazuje, že Trump nehodlá dodržet své sliby a vlastně bude činit pravý opak toho, co slíbil. Rozpočtový balíček Trumpovy vlády na další léta nazvaný „Big Beautiful Bill“ (dále jen „BBB“), který Trump velmi urputně prosazuje, totiž povede k rapidnímu růstu amerického dluhu v dalších letech.

První skulinka ve spojenectví Trump–Musk se ukázala na počátku června, kdy Elon začal náhle kritizovat Trumpa a jeho návrh rozpočtového balíčku BBB. Trumpa osočil z toho, že vůbec neřeší dluhovou situaci země, jak dříve slíbil, a navíc mělo dojít ke změnám v rámci jejího znění, velmi těsně před samotným odhlasováním v dolní komoře Kongresu. Trump reagoval na Muskovu kritiku poněkud zmateně a vnímal to jako nečekané a neoprávněné výtky.

Během chvilky se jejich vzájemný konflikt vyostřil až do té podoby, že Elon začal spojovat Trumpa s pedofilním miliardářem Jeffreym Epsteinem a Trump vyhrožoval, že ukončí vládní kontrakty se SpaceX a dotace elektromobilů Tesla. Krátce nato se konflikt rychle uklidnil, když Elon přiznal, že to možná se svojí reakcí přehnal, a Trump tuto symbolickou omluvu přijal.

Po několikatýdenní přestávce se v posledních dnech konflikt znovu rozhořel, když BBB v horní komoře Kongresu byl upraven do ještě horší podoby. Mnozí včetně Elona doufali, že senát upraví BBB tak, aby zbrzdil růst státního dluhu v dalších letech. Bohužel se ale stal pravý opak a senát naopak požaduje ještě vyšší zadlužení Spojených států, a to o půl až jeden bilion dolarů více, než s čím počítala původní verze BBB.

V reakci na to Elon Musk v pondělí znovu zahájil ostrou kritiku republikánů a rozpočtového balíčku. Zašel tak daleko, že prohlásil následující: „Každý člen Kongresu, který vedl kampaň za snížení vládních výdajů a pak okamžitě hlasoval pro největší zvýšení dluhu v historii, by se měl stydět! A příští rok prohrají primárky, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou na této zemi udělám.“

Krátce nato též dodal: „Vzhledem k šíleným výdajům tohoto zákona, který zvyšuje dluhový strop o rekordních PĚT BILIONŮ DOLARŮ, je zřejmé, že žijeme v zemi jedné strany – strany prasat!!! Je čas na novou politickou stranu, které skutečně záleží na lidech.“

Trump dlouho neváhal a zareagoval, že nechá prověřit vládní dotace Tesle a že bez vládních prostředků Muskovy firmy zbankrotují a on se bude muset „vrátit zpět do své rodné Afriky“. Musk v reakci vyzývá k pozdvižení a založení třetí politické strany, která bude reprezentovat politický střed a skutečné zájmy lidí.

Dvoustranický demokratický systém, jako je ten v USA, tak nyní (neúspěšně) testuje své limity. Volení političtí reprezentanti lidu jsou nuceni konat v zájmu voličů. Ovšem kvůli vysoké sofistikovanosti systému volič často neví, co ve finále funguje v jeho vlastní prospěch a naopak. Řízení lodě se tak v současném politickém systému ujímají lidé, kteří ale řízení nerozumí. Vyšší důchody, vládní příspěvky a výpomoci, nižší daně a dotace a další se jeví jako úleva ve ztížených životních podmínkách spoustě lidem. Ovšem stejně jako v rovnici, když na jedné straně něco přibyde, musí se to něčím kompenzovat na straně druhé a již dlouho to kompenzuje rostoucí vládní dluh.

Málokdo ale rozumí, že vládní dluh je ve skutečnosti masivní skrytá daň, kterou platí především chudší domácnosti a střední třída a která právě vyvolává onu potřebu po státním zásahu, kterou lidé cítí. Ať už Trump někdy chtěl, nebo nechtěl dodržet své předvolební sliby, skutečnou otázkou je, zda by vůbec mohl. Prezident v USA nemá absolutní moc a potřebuje na své straně mít Kongres, aby mohl prosadit zásadní politické změny. Domníváme se ale bohužel, že Kongres v současné době není schopen jakkoli systém ozdravit, protože by to znamenalo konat proti vůli lidu, který jej zvolil do funkce.

Pro správné fungování demokratických systémů je velmi důležité, aby voliči byli pokud možno co nejvíce sofistikovaní. Realita ale ukazuje, že komplexita politických rozhodnutí je velmi náročná na zpracování i pro odborníky, natož pro průměrné voliče. Rozhodují tedy lidé ještě vůbec o svém osudu? Nebo jsme na trůn dosadili monstrózní karikaturu ve formě neprůhledného, extrémně složitého a rigidního byrokratického systému, který si razí svoji vlastní cestu?