Článek
Neuplynul ani rok od představení velkolepých plánů nové americké administrativy na výrazné snížení nákladů a zvýšení efektivity veřejného sektoru. Nově zřízený úřad DOGE, řízený nejbohatším mužem světa Elonem Muskem, vzbuzoval vysoká očekávání, ale i obavy.
Po několika měsících však spojení Muska s Donaldem Trumpem přineslo především uražená ega a hluboké trhliny. Přestřelka mezi oběma aktéry, která vyústila až v Muskovu rezignaci z čela DOGE, by ale neměla zastínit zásadní otázku: měla a má myšlenka DOGE jako iniciativy pro zvýšení efektivity veřejné správy smysl?
Americký Úřad pro vládní efektivitu (DOGE) byl představen jako projekt, který americké administrativě a daňovým poplatníkům ušetří 2 biliony dolarů. Budil mimořádný zájem napříč politickým spektrem, odborníky i mezi kolegy miliardáři. Už od začátku svého působení v lednu tohoto roku ale svou razancí začal vyvolávat řadu kontroverzí. A oprávněně.
DOGE se bez prodlení pustil do rušení zakázek, grantů a smluv uzavřených za předchozí administrativy. Škrty v oblasti zahraniční pomoci a personální redukce v různých státních institucích přinesly reálnou úsporu ve výši cca. 6 % vládních výdajů, což však vyvolalo silnou vlnu kritiky. Úřad sám deklaroval dosažení úspor ve výši 160 miliard dolarů, ale řada expertů tuto cifru označuje za přemrštěnou a neověřitelnou. Navíc masivní propouštění vedlo ke vzniku desítek soudních sporů a oproti původním slibům tak DOGE za očekáváními výrazně zaostal. V některých oblastech dokonce zcela selhal.
Pokud odhlédneme od kontroverzních osobností typu Trump a Musk, problémem DOGE nebylo primárně jeho vedení. Úřad, který měl řídit transformaci robustního amerického státu, se inspiroval startupovou kulturou. Dokládají to i členové týmu – přicházeli z firem jako Uber či sociální síť X. Procesně i personálně DOGE fungoval jako startup. Brzy se však ukázalo, že tento přístup naráží na hluboce zakořeněnou strukturu státní správy, která spíše než jako dynamický projekt funguje jako byrokratický megakorporát.
DOGE navíc postrádal reálný mandát i důvěru veřejnosti. Jeho členové nebyli nikým voleni, jejich kroky nebyly srozumitelně vysvětlovány a chyběl i konkrétní plán postupu. Nedostatek znalostí o fungování jednotlivých složek státní správy vedl k nahodilým opatřením – často bez logické návaznosti či komunikace. Není divu, že se řada ministerstev a agentur vzepřela krokům úřadu, o kterých ani nebyla informována – včetně rozhodnutí o propouštění jejich vlastních zaměstnanců. Pomyslnou třešničkou pak bylo propuštění a následná snaha o znovu nabírání (ne)postradatelných odborníků na jadernou bezpečnost a jaderné zbraně, které transformační úřad vyhodnotil jako přebytečné.
DOGE za sebou zanechává pachuť dobře myšlené, ale nesprávně provedené transformace veřejné správy. S trochou nadsázky lze říct, že přistoupili k reformám jako s motorovou pilou a výsledkem jsou náhodně pokácené stromy uprostřed lesa. A to je škoda. Samotná myšlenka instituce, která by systematicky a trvale zvyšovala efektivitu veřejného sektoru, má nesporný smysl. A to nejen v USA, ale v jakémkoliv státě, nás nevyjímaje. Příkladem inspirativní praxe v poslední době je pro mě třeba Argentina a její nedávný vzestup. Avšak pokud chceme vidět, jak se skutečně dělají promyšlené kroky napříč státním aparátem, nemusíme ani opouštět náš kontinent.
Jak se postupně proměňuje stát, je krásně vidět na příkladu estonské digitalizace státu. Tam o nepromyšlenosti opravdu nemůže být řeč. Estonsko se na přelomu tisíciletí rozhodlo, že se chce digitalizovat. A prvním krokem tak byla (chtělo by se říct „logicky”) investice do výchovy a vzdělání dostatku IT expertů pro soukromý i veřejný sektor. Souběžným krokem byla také investice do vzdělání široké veřejnosti, tedy do takzvaných BFU, jakožto do budoucích uživatelů digitalizovaného státu. Masivní investice do infrastruktury probíhala až následovně a přinesla řadu unikátních služeb pro občany – Estonci podávají daně online už od samého začátku tisíciletí, v roce 2002 už disponovali e-občankou a digitálním podpisem a už rok poté, co společně s námi vstoupili do EU, mohli volit přes internet. Pak už zbýval jen krůček k digitalizaci samotného státu nebo systému řízení vlády.
Běžné úkony jako změna trvalého bydliště, založení firmy nebo přístup ke zdravotní dokumentaci dnes zvládnou zcela digitálně. Díky promyšlenosti celé myšlenky a kontinuity po desetiletí, přístup nakonec organicky prorostl do mentality všech občanů a stal se naprostou součástí kultury státu. A přesně tak mají koncepční změny na státní úrovni vypadat.
Závěrem: Myšlenka transformační kanceláře státu rozhodně má smysl. Mediální show mezi Muskem a Trumpem sice poutá pozornost, ale nesmí nás svést k tomu, abychom kvůli nevydařené exekuci zavrhli celou ideu. Iniciativa, která hodnotí efektivitu vynakládání veřejných prostředků, je potřebná. Ambiciózní projekty však nevyžadují jen odvahu, ale především promyšlenost, trpělivost a schopnost vnímat, jak stát funguje, a měnit ho s respektem k jeho složitosti.
